Čas jen pro mě

Zachmuřený muž

Byl malého vzrůstu a měl obličej zjizvený neštovicemi. Často byl neupravený a zachmuřený výraz známý z jeho nejslavnějších portrétů byl pro něj pravděpodobně typický. Současníci také uváděli, že jeho chování komplikovalo komunikaci s ním. S rostoucí ztrátou sluchu a různými nemocemi se v průběhu let stal introvertem a zůstal izolován.

Ludwig van Beethoven (1770–1827) nikdy nebyl manželem ani otcem, přesto jeho životem prošly desítky ženských tváří, citů a nenaplněných nadějí. A právě ženy byly často tím, co v jeho hudbě slyšíme dodnes: něhu, bolest, vzdor i touhu.

Co by vás ještě mohlo zajímat

Hans Christian Andersen: Autor Malé mořské víly byl podivín a možná i pedofil

Neustále hledal lásku

Beethoven nebyl snadný partner. Byl prudký, uzavřený, navíc postupně přicházel o sluch. Přesto (nebo možná právě proto) ženy přitahoval. Zamilovával se rychle a hluboce. A většinou do žen, které byly nedostupné: urozené, vdané, společensky výš než on, syn dvorního hudebníka bez titulu.

A přesto byl Ludwig van Beethoven pro ženy velmi přitažlivý. Podle jeho přítele z dětství Franze Gerharda Wegelera byl tento poněkud neatraktivní hudebník „neustále zamilovaný“ a někoho dobýval, „což by pro mnoho krásnývch Adonisů bylo velmi obtížné“. 

Ludwig van Beethoven (*prosinec 1770/pokřtěn byl 17. prosince 1770 v Bonnu) byl německý hudební skladatel a klavírista, je považován za jednoho z nejvýznamnějších hudebních skladatelů historie. ● Jeho talent se projevoval od dětství. Ve Vídni vystudoval komzozici u Haydna. ● První orchestrální dílo Symfonie č. vzniklo v roce 1800. ● Kromě Deváté symfonie k jeho významným dílům patří smyčcové kvartety z let 1825–1826. ● Posledních třináct let svého života byl hluchý. ● Zemřel 26. března 1827 ve Vídni.

Giulietta: Měsíční sonáta a krátké štěstí

Jednou z nejznámějších lásek byla mladá Giulietta Guicciardi, Beethovenova žačka. Krásná, šlechtického původu, plná života.

On byl o generaci starší, už zkoušený nemocemi i samotou. Pro ni napsal Měsíční sonátu, hudbu tak intimní, že působí jako šeptané vyznání v noci.

Giulietta se však provdala za jiného.

Josephine: „Bez tebe nejsem nic“

Jeho city k Josephine von Brunsvik byly možná nejhlubší. Dopisy mezi nimi dýchají zoufalstvím i něhou.

Beethoven ji miloval, chtěl s ní být – ale společenské rozdíly byly nepřekročitelné. Josephine, vdova se šlechtickým titulem, si nemohla vzít „obyčejného“ skladatele.

Jejich vztah se rozpadl. Beethoven se uzavřel ještě víc. A ztemněla i jeho hudba.

Co by vás ještě mohlo zajímat

Eugèn Rimmel († 67): Parfumér královny Viktorie a tvůrce řasenky

Johanna von Honrath: Touha, která bolela

Mezi ženami, jež Beethovenovu mysl i srdce zaměstnávaly, byla také Johanna von Honrath, mladá vdaná žena, s níž se setkával na přelomu 18. a 19. století. Právě tady se znovu opakuje bolestný vzorec: ona byla krásná, citlivá – a nedostupná.

Beethoven se do Johanny zamiloval s intenzitou, která hraničila s posedlostí. V dopisech přátelům se svěřuje s neklidem, žárlivostí, s pocitem, že ho city spalují zevnitř. Johanna pro něj nebyla jen ženou, byla snem o blízkosti, o normálním životě, který mu stále unikal.

Když vztah vyšuměl do ztracena, zůstala po něm hořkost. A hudba, v níž se znovu objevuje téma osamění a vzdoru vůči světu.

Co by vás ještě mohlo zajímat

Wolfgang Ameadeus Mozart (†35): Proč byl hudební génius uložen do anonymního hrobu?

Antonie Brentano: Vztah, který neměl šanci

Byla vdaná a měla děti. Seznámili se kolem roku 1809 ve Vídni. Beethoven byl v té době už uznávaným skladatelem, ale také mužem plným vnitřních bouří: osamělý, nemocný, zápasící se ztrátou sluchu. Antonie mu nabídla něco, co jiné ženy neuměly – tichou blízkost, porozumění a domov bez nároků.

Beethoven ji obdivoval nejen jako ženu, ale i jako osobnost. Říkával, že Antonie je „jediná, která mu skutečně rozumí“. Ona mu byla oporou v těžkých chvílích, pečovala o něj, naslouchala jeho hudbě – i jeho mlčení.

Roku 1812 Antonie s rodinou Vídeň opustila. Beethoven zůstal. Nikdy se neoženil. A Antonie? Vrátila se ke svému životu, k manželovi, k dětem.

Marie von Erdődy: Láska beze slov

Zcela jinou podobu měla Beethovenova náklonnost k hraběnce Marii von Erdődy. Tato vzdělaná, empatická a silná žena nebyla jen jeho obdivovatelkou – byla jeho oporou v nejtěžších letech, kdy už skladatel téměř neslyšel a propadal depresím.

Marie mu nabídla domov, klid, pochopení. Bydlel v jejím paláci, starala se o jeho pohodlí, chránila ho před světem. A Beethoven? Miloval ji hluboce – ale tiše. Bez dramatických dopisů, bez výbuchů vášně. Možná právě proto byla tato láska jednou z nejčistších.

Byl to vztah na hraně přátelství a něčeho mnohem hlubšího. Láska, která se nežádala nahlas. Která netlačila. Která zůstala nenaplněná, ale důležitá. Někteří historikové se domnívají, že právě Marie mohla být jednou z kandidátek na tajemnou Nesmrtelnou milenku.

Kdo byla Nesmrtelná milenka?

A pak je tu tajemství, které dodnes dráždí historiky i romantiky: slavný dopis „Nesmrtelné milence“, ženě beze jména. Vášeň v něm pulzuje každým řádkem. „Navždy tvůj. Navždy má. Navždy my.“ Kdo byla ona žena? Josephine? Antonie Brentano? Jiná?

Jisté je jediné: Beethoven tu píše jako muž, který miluje bez zábran, bez rozumu, bez jistoty, že bude milován zpět. Je to láska spalující – a zároveň nemožná. A tajemství o ni si odnesl do hrobu.

Zdroje informací: dw.com/de; beethoven.de; biography.com a berliner-philharmoniker.de