Čas jen pro mě

Svatba dvou dětí

Každého asi poněkud udivilo, že český král a císař Svaté říše římské Karel IV. vybral pro svého nejstaršího syna a dědice Václava (pozdějšího českého a římského krále Václava IV., 1361-1419) za manželku o pět let starší Johanu Bavorskou (asi 1356–1386), dceru dolnobavorského vévody Albrechta I. Rozhodně nešlo o ukvapenou reakci na to, že sešlo z Václavových zásnub s uherskou princeznou Alžbětou, neteří a potenciální dědičkou uherského krále Ludvíka I.

Svou úlohu v této volbě nesehrálo ani tak to, že k předkům Johaniny matky Markéty Břežské patřila dcera Václava II., shodou okolností také Markéta. Rozhodující bylo, že Johana pocházela z vlivného rodu Wittelsbachů, s nimiž vynikající politik a diplomat Karel IV. potřeboval upevnit vztahy a s jejichž pomocí hodlal potlačit opozici.

A tak byli Václav IV. a Johana Bavorská oddáni v roce 1370 v Norimberku. Václavovi bylo tehdy pouhých devět let, takže si oba mladičtí manželé museli na manželské soužití počkat do Václavovy plnoletosti. Johana však po svatbě přesídlila do Prahy, aby se zde seznámila s chodem a etiketou pražského císařského dvora.

Ne moc hezká, ale laskavá

Jaký asi byl Johanin život poté, co se ocitla v Praze a byla zde za necelé dva měsíce po svatbě korunována českou královnou?

Příliš mnoho o tom nevíme. Vždyť není ani známo, kdy přesně se Johana narodila – většinou se uvádí rok 1356.

Krásou prý zrovna neoplývala, byla však milá a laskavá a dokázala si naklonit své nové okolí, jistě i proto, že se naučila česky. To platilo s jedinou výjimkou, a tou byla Alžběta Pomořanská, její tchyně (lépe řečeno nevlastní tchyně, protože Alžběta, čtvrtá manželka Karla IV., byla Václavovou nevlastní matkou). A nezpůsobila to pouze Johanina loajalita vůči Václavovi, který s Alžbětou Pomořanskou, prosazující na jeho úkor vlastního syna Zikmunda, v dobrém nevycházel.

Osamělý život 

Johanin život v novém domově býval asi osamělý, protože Václav často doprovázel otce na cestách Evropou a účastnil se s ním diplomatických misí a politických jednání, během nichž se seznámil s vůdčími osobnostmi tehdejšího mocenského světa. Johana v té době dávala přednost ústraní na některém z Václavových hradů před Alžbětinou společností na Pražském hradě.

Když byl Václav v Cáchách korunován římským králem, stala se Johana po jeho boku římskou královnou. Triumfální pocit, který určitě prožívala, se však zanedlouho změnil v břímě závažných povinností – císař Karel IV. zemřel v listopadu 1378, dva roky po Václavově a Johanině korunovaci v Cáchách. Sedmnáctiletý Václav se ocitl v čele Svaté říše římské, v postavení, na něž ho otec sice připravoval, ale které bez jeho pomoci dosud nedokázal zvládnout.

Tíhu nových povinností a starostí začal utápěl ve víně. Spíš než panování se věnoval lovu a různým zábavám se skupinou svých mladých družiníků, převážně příslušníků nižší šlechty. Ti podle názoru mnohých výrazně uspíšili Václavův úpadek.

Divná smrt

Johana marně doufala, že dá jednou Václavovi dědice. Zemřela bezdětná v poslední den roku 1386 na Karlštejně za dodnes neobjasněných okolností. Podle jedné verze ji v noci v ložnici zadávil jeden z Václavových psů. Vyloučit se to nedá, protože Václavova záliba v chovu loveckých psů byla všeobecně známá. Psy si nechal posílat z cizích zemí a jeho psí oblíbenci přebývali v jeho ložnici.

Tvrzení, že Johana zemřela na vzteklinu, sice vyloučit nelze, ale nezdá se pravděpodobné, protože by o královnině onemocnění byla jistě zmínka v některé z dobových kronik. A v úvahu nepřipadá ani mor, protože tím na Karlštejně tehdy nikdo neonemocněl.

Král Václav IV. vypravil své manželce Johaně majestátní pohřeb ve svatovítském chrámu, kterého se však sám nezúčastnil. A to vypovídá o mnohém, i když odpověď na otázku, co se onoho 31. prosince skutečně zběhlo na hradě Karlštejn, zná jen královna Johana.

A ta si ji s sebou vzala do hrobu.

Právě vychází zajímavá kniha o Johaně Bavorské