Čas jen pro mě

Ačkoli si kdysi nadějná koncertní pianistka Alice Stoklasová nebyla jistá, jaká budoucnost ji v Paříži čeká, odpověď na tuto otázku objevila krátce po příjezdu a po setkání s avantgardní spisovatelkou Gertrudou Steinovou.

Ve své autobiografii Co si pamatuji Toklasová na Gertrudu vzpomíná:

„Nosila velkou kulatou korálovou brož, a když mluvila, velmi málo, nebo se smála, hodně, zdálo se mi, že její hlas vychází z té brože. Nebyl jako hlas nikoho jiného – hluboký, plný, sametový jako velký kontraalt, jako dva hlasy.“

Čtyřicet let lásky

Alice Toklasová přijala pozvání na schůzku, což byl začátek vztahu, který trval čtyři desítky let.

Obě ženy byly zosobněním kontrastů: Steinová byla mohutná žena, která ráda nosila volné šaty a sandály. Toklasová byla drobná, s ostrými rysy a výrazem, známá svým vkusem pro šaty s květinovým potiskem a odmítáním vytrhávat si výrazné chloupky na horním rtu.

Eleanor a Franklin Rooseveltovi: Manželé jen „naoko“

Přes všechny povrchní rozdíly měly ty dvě mnoho společného. Obě vyrostly v prominentních židovských rodinách v okolí Sanfranciského zálivu a obě strávily roky zápasem s city a touhami, které jim dávaly jasně najevo, že ve své vlasti nikdy nezapadnou do konvenčního životního stylu.

Na počátku svého vztahu se obě ženy lépe poznaly na dlouhých procházkách Paříží a na různých místech, která navštěvovaly s přáteli. Právě během jedné takové vycházky, na výletě v Normandii v roce 1908, Steinová „požádala“ svou přítelkyni o ruku.

Alice přepisovala rukopisy

Toklasová docházela každé ráno do bytu Steinové v Rue de Fleurus 27, aby na stroji napsala rukopis knihy, z níž se stal román The Making of Americans.

Po třech letech každodenních návštěv Toklasové v Rue de Fleurus 27 a dalších třech letech společného bydlení s bratrem Steinové Leem měly obě dámy v roce 1913 konečně byt pro sebe.

Frank Sinatra (†82): Lépe zpíval, než četl

Jejich domácnost byla oázou klidu i efektivní práce. Toklasová vstávala brzy ráno, aby dohlížela na služebnictvo, plánovala jídlo a přepisovala rukopisy, a kolem oběda se usadila u Steinové, která byla noční sovou. Po domě si nechávaly vzkazy s podpisy DD a YD – jako Darling Darling a Your Darling – a říkaly si přezdívkami „Lovey“ a „Baby“.

Centrum literární scény

Ačkoli byl dům již dříve známý pořádáním salónů, na které přicházely umělecké ikony, jakými byly například Pablo Picasso a Henri Matisse, setkání se postupně měnila tak, aby odrážela preference Alice na menší a kontrolovanější společnost.

13 podob Ernesta Hemingwaye (†61)

Vypuknutí první světové války sice narušilo každodenní rutinu, ale na čas, který ženy trávily společně, to nemělo žádný vliv. Pustily se do rozvozu nemocničních zásob pro Americký fond pro francouzské raněné, jezdily po Francii ve Fordu, který získaly od Steinové sestřenice a pokřtily ho „teta“.

Ve dvacátých letech se byt v Rue de Fleurus 27 stal opět centrem pařížské literární scény, tentokrát s americkými emigranty, jakými byli Ernest Hemingway, F. Scott Fitzgerald a Man Ray, kteří se často účastnili schůzek a inspirovali Steinovou a její vrstevníky.

Svědectví o společném životě

Přes veškerou proslulost v pařížských uměleckých kruzích zůstala Steinová až do počátku 30. let 20. století spíše okrajovou literární postavou a zbytek světa o existenci její asistentky, spolupracovnice a téměř zákonné manželky vůbec nevěděl.

To se změnilo v roce 1933, kdy vyšla Autobiografie Alice B. Toklasové o jejich společném životě z pohledu Toklasové. Román byl napsán konvenčním stylem, který měl odrážet prostoduchost Toklasové, a stal se autorčiným prvním literárním hitem.

Gerty (†61) a Carl (†87) Coriovi: Nositelé Nobelovy ceny za medicínu se narodili a studovali v Praze

Vedl také k velmi propagovanému turné po Americe v roce 1934, díky němuž se ženy poprvé po desetiletích vrátily do USA a setkaly se s takovými osobnostmi, jakými byli George Gershwin, Charlie Chaplin a Eleanor Rooseveltová. Zatímco přednášky Steinové byly vesměs dobře přijaty, noviny nemohly neinformovat o přítomnosti její „stálé společnice“, aniž by se příliš zabývaly povahou jejich vztahu.

Nacistická okupace Paříže v roce 1940 opět přinutila ženy opustit svou komfortní zónu, což byl nyní, když jim bylo přes šedesát, ještě náročnější úkol. Vyhýbaly se odhalení tím, že se skrývaly v jižní Francii a prodávaly umění, aby si na černém trhu koupily zásoby prostřednictvím své sbírky obrazů od Picassa a Matisse.

Po válce se život nakrátko vrátil do normálu. Toklasová a Steinová otevřely svůj dům intelektuálně zvídavým americkým vojákům, kteří hledali povzbuzení nebo radu.

Alice ji přežila o dvacet let

Jejich čtyřicetileté partnerství se však blížilo ke konci, když se Steinové objevila rakovina žaludku. Letní dovolená v západní Francii v roce 1946 byla přerušena a obě ženy čekaly na výsledky v americké nemocnici na předměstí Paříže.

Poslední slova, která Steinová Toklasové řekla, zněla: „Jaká je odpověď?“. Když se nedočkala žádné odpovědi, Steinová pokračovala: „V tom případě, jaká je otázka?“. Poté byla odvezena na operaci a její milenka ji už nikdy nespatřila živou.

Gala (†87) a Salvador (†84) Dalí: Talentovaný umělec a jeho výstřední múza

Život Toklasové pokračoval ještě dvě desetiletí. Zůstala na okraji veřejného zájmu. Starala se především o odkaz Steinové. V knize Gertruda a Alice se píše: „Nejsem nic jiného než vzpomínka na ni.“

Toklasová zemřela v březnu 1967 a je pohřbena vedle své „Baby“ na pařížském hřbitově Père Lachaise.

Gertruda Steinová (3. února 1874 Allegheny, Pensylvánie, USA – 27. července 1946 Neuilly-sur-Seine, Francie) byla významná avantgardní spisovatelka, básnířka, dramatička, libretistka a překladatelka židovského původu, od roku 1903 usazená v Paříži. Je známá svým literárním experimentováním, hodně pracovala s rýmem, rytmem a asociacemi zvuku. Proslula také svým společenským salonem, v němž se v meziválečném období scházeli přední umělci a literáti.

Alice Babette Toklasová (30. dubna 1877, San Francisco, USA – 7. března 1967, Paříž) byla americká židovská spisovatelka. V roce 1907 přijela do Paříže a zařadila se k místní bohémské komunitě, přátelila se mj. s Hemingwayem nebo Picassem. Seznámila se se spisovatelkou Gertrudou Steinovou a stala se její milenkou i sekretářkou. Steinová podle ní pojmenovala svoji autobiografickou knihu Paměti Alice B. Toklasové. V roce 1954 Toklasová napsala kuchařskou knihu, která se proslavila receptem na koláčky s marihuanou. Na tuto skutečnost naráží název filmu s Peterem Sellersem Miluji tě, Alice B. Toklasová z roku 1968, v němž hraje toto cukroví klíčovou roli.