KOMENTÁŘ OČNÍ LÉKAŘKY: Dokáže věda vrátit očím jejich mládí?

Životní styl / Zdraví

KOMENTÁŘ OČNÍ LÉKAŘKY: Dokáže věda vrátit očím jejich mládí?

datum: 19. 8. 2026 7:30 autor: doc. MUDr. Šárka Skorkovská, CSc., primářka Oční kliniky NeoVize Brno

Genová terapie poprvé míří proti stárnutí! O co jde, čtenářům podrobně vysvětluje doc. MUDr. Šárka Skorkovská, CSc., primářka Oční kliniky NeoVize Brno.

Máme na dohled převratnou metodu?

V americkém Bostonu dostal začátkem června první pacient experimentální genovou terapii, která má obnovit funkci stárnoucích buněk přímo v oku. Přípravek ER-100 od společnosti Life Biosciences vědci testují u pacientů s glaukomem, tedy zeleným zákalem, a dalšími onemocněními zrakového nervu, při nichž dochází k nevratnému poškození nervových buněk.

Jde o první klinické testování tohoto přístupu u lidí. Máme na dohled převratnou metodu, která by mohla změnit léčbu nemocí spojených se stárnutím oka, nebo je na optimismus zatím příliš brzy?

U onemocnění zvaného glaukom postupně odumírají nervové buňky sítnice a jejich vlákna, která spojují oko s mozkem. Zrak slábne pomalu a nenápadně, často roky bez varování. Nová terapie se pokouší tento proces zvrátit. Média hovoří o „omlazení oka“, ve skutečnosti je takové tvrzení ale do určité míry zjednodušené.

Nejde o omlazení celého oka, ale o snahu obnovit některé funkce konkrétních buněk, zejména nervových buněk sítnice. To je něco zcela jiného než běžné chirurgické zákroky.

Není omlazení jako omlazení

V jistém slova smyslu oční medicína „omlazuje“ oko už dlouho. Typickým příkladem je operace šedého zákalu, při níž odstraníme zakalenou stárnoucí čočku a nahradíme ji umělou nitrooční čočkou. Pacient díky tomu často vidí stejně dobře nebo lépe než před mnoha lety.

Nová terapie ale nepracuje s výměnou. Míří na samotné biologické procesy stárnutí buněk, což představuje zcela jiný přístup. Snaží se buňku částečně „přeprogramovat“ tak, aby získala vlastnosti své mladší verze.

Po podání do oka se genetická informace dostane do cílových buněk sítnice, kde začne ovlivňovat jejich fungování. Smyslem není vytvářet nové buňky, ale zlepšit funkci těch stávajících a zvýšit jejich odolnost vůči poškození.

Proč si vědci vybrali právě oko

Oko je z pohledu vývoje nových terapií mimořádně vhodný orgán. Je relativně malý, dobře přístupný a léčivo lze aplikovat přímo na místo, kde má působit. Díky tomu je potřeba mnohem menší dávka než při léčbě celého organismu.

Navíc účinek i případné komplikace jde v oku měřit velmi přesně, mimo jiné pomocí optické koherenční tomografie (OCT). Ta ukáže jednotlivé vrstvy sítnice a lékař tak průběžně vidí, jestli léčba zabírá.

Zároveň jde o poměrně izolovaný orgán s minimální odhojovací reakcí (přirozenou obrannou reakcí imunitního systému).

Co by nová metoda znamenala pro pacienty

Dnešní léčba glaukomu umí snížit nitrooční tlak a onemocnění zpomalit, odumřelé nervové buňky ale vrátit nedokáže. Právě v tom by nová cesta mohla představovat významnou změnu.

Pokud by se podařilo zachovat životaschopnost nebo obnovit funkci nervových vláken sítnice a zrakového nervu, znamenalo by to zásadní posun. Nešlo by už jen o zpomalení onemocnění, ale potenciálně o ochranu nebo částečné obnovení zrakových funkcí.

Podobná cesta by teoreticky mohla jednou pomoci i u dalších chorob sítnice, třeba u věkem podmíněné makulární degenerace. Jeden lék by nemohl účinkovat na všechna tato onemocnění. Každé z nich totiž vzniká jinak a u makulární degenerace bude podle oftalmoložky nejspíš nutné kombinovat více léčebných postupů.

Převratná terapie mít i svá rizika

S „přeprogramováním“ buněk souvisí i obava, která se kolem terapie objevuje nejčastěji. Když se aktivace buněk neuhlídá, mohly by se začít nekontrolovaně množit. V pokusech na myších to v některých případech vedlo ke vzniku nádorů.

Každá genová terapie musí být posuzována velmi opatrně. U metod zaměřených na částečné přeprogramování buněk skutečně existuje teoretické riziko, že by příliš silná aktivace mohla vést k nežádoucím změnám buněk. Právě proto jsou klinické studie navrženy velmi obezřetně a používají se dávky, u nichž se očekává co nejvyšší bezpečnost.

Tvůrci experimentu proto přidali pojistku. Terapie se aktivuje jen tehdy, když pacient současně užívá další lék. Jakmile ho vysadí, léčba se sama vypne. Je to velmi důležitý bezpečnostní prvek. Možnost regulovat nebo zastavit působení vložených genů výrazně zvyšuje kontrolu nad léčbou a snižuje potenciální rizika.

Genová léčba očí není úplná novinka

Genová léčba očí přitom nezačíná od nuly. Oftalmologie patří mezi obory, kde se genová terapie dostala nejdále. Již dnes existují schválené genové léčby některých vzácných dědičných onemocnění sítnice, například u pacientů s mutací genu RPE65. Tyto léčby podle ní ukazují, že genová terapie umí být účinná i bezpečná, když se pro ni správně vybere skupina pacientů. Regenerace buněk je další, náročnější krok.

Kdy se může novinka dostat k pacientům

Cesta od prvních studií do běžné praxe je však zdlouhavá, protože kromě účinnosti se musí prokázat hlavně dlouhodobá bezpečnost. Pokud budou všechny fáze klinických studií úspěšné a nevyskytnou se závažné bezpečnostní problémy, lze realisticky uvažovat o horizontu přibližně 8 až 12 let. U častých onemocnění, jako je glaukom, navíc bývá schvalování delší, protože bezpečnost i účinnost je nutné prokázat u velkého počtu pacientů.

Podobné zprávy je ale třeba číst s nadějí i rezervou zároveň. Asi nejlepší je kombinace obojího. Je dobře, že výzkum přináší nové možnosti a že se posouvají hranice medicíny. Zároveň ale není vhodné očekávat, že každá slibná studie bude během několika let běžně dostupnou léčbou.

Pro pacienty s glaukomem je tedy nová terapie nadějným směrem, ne řešením na příští rok. Do té doby zůstává nejúčinnější včasný záchyt a osvědčená léčba, která onemocnění spolehlivě zpomaluje.

Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!