Čas jen pro mě

Minimálně třetina zaměstnanců a zaměstnankyň zažívá symptomy syndromu vyhoření

Každý pátý zaměstnanec nebo zaměstnankyně (23 %) navíc uvedl, že nepříznivé důsledky pracovního stresu pociťuje často. Pouhá 3 procenta respondentů/ek pak nikdy nadměrný pracovní stres nezažila.

Důsledky takového stresu se podle výsledků průzkumu nejčastěji projevují jako podrážděnost, neklid, spory s okolím, anebo změny nálad. Časté jsou však také fyzické projevy jako nespavost, bolesti na hrudi či bolesti hlavy, ale také nechuť čemukoliv se věnovat, odmítání aktivit nebo sociálního kontaktu.

Přitom muži (22 %) častěji než ženy (14 %) hlásili jako důsledek stresu menší produktivitu v práci způsobenou stresem, zatímco ženy častěji (45 %) zmiňovaly fyzické projevy spojené s úzkostí oproti mužům (34 %).

„Výsledky průzkumu byly pro nás v mnohém překvapující, některé přetrvávající názory se nám však potvrdily. Například vůbec nejčastěji ze všech věkových skupin je to právě skupina lidí nad 54 let, kteří tvrdí, že nadměrný stres v jejich životě nic nezpůsobuje. To je pravděpodobně způsobeno tím, že pro tuto věkovou skupinu není téma duševního zdraví tak běžné a nemusí si vždy dané příznaky se stresem spojit,“ říká Barbora Pšenicová, ředitelka neziskové organizace Nevypusť duši, která se v Česku věnuje osvětě a prevenci týkající se duševního zdraví.

V průzkumu bylo také zjištěno, že jen 8 % respondentů se cítilo v posledních dvou týdnech aktivních a plných elánu. Naopak, téměř třetina dotázaných (30 %) se svěřila, že v této době byli plní elánu méně než polovinu času nebo vůbec.

Syndrom vyhoření může potkat i vás

Duševní zdraví zaměstnanců firmy stále moc neřeší

Průzkum Nevypusť duši se zaměřoval také na přístup ke komunikaci duševního zdraví ve firemním prostředí. Z výsledků vyplývá, že běžně se o duševním zdraví v práci baví pouhých 7 % dotázaných. 42 % dotázaných se o duševním zdraví v práci naopak vůbec nebaví.

Každý pátý zaměstnanec nebo zaměstnankyně (24 %) uvedl, že je těžké začít se s někým o tomto tématu bavit, ale s někým z jeho pracovního týmu to jde. S vedením či nadřízeným se pak o mentálním zdraví baví pouze 1 člověk z 10 (11 %).

„Rozdílný trend vidíme také u faktoru vzdělání. Lidé se základním vzděláním se v práci o duševním zdraví nebaví vůbec častěji než lidé s vysokoškolským vzděláním,“ uvádí Pšenicová.

7 z 10 lidí trpí nadměrným stresem

Jaké benefity jsou žádané?

Pokud jde o zaměstnanecké benefity spojené s duševním zdravím, drtivě převažují ty tradiční jako kuchyňka či strava (30 %), sick days (23 %) a flexibilní pracovní doba (19 %).

V závěsu byly benefity jako hezké pracovní prostředí (15 %), teambuildingy (12 %) a proplacení relaxačních aktivit (11 %). Na chvostu zůstaly benefity úzce spojené s krizovými situacemi jako psycholog/žka (7 %), možnost individuálního sezení s manažerem/kou (7 %), školení duševního zdraví (7 %), telefonní pomoc (4 %), kouč (4 %), supervize (3%) a sabatikl (3 %).

Zajímavostí je, že lidé se základním vzděláním nemají podle průzkumu vůbec přístup k firemnímu psychologovi/žce (0 %), zatímco u vysokoškolsky vzdělaných ho má 1 z 10 zaměstnanců (10 %). Podobný trend lze vysledovat u školení zaměřeného na duševní zdraví, kdy nabídka ze strany zaměstnavatelů roste souměrně se vzděláním zaměstnanců/kyň – od základního vzdělání (2 %), přes vyučení/maturitu (5 %) až po vysokoškolské vzdělání (11 %).

„Nejvíc zarážející pro nás bylo zjištění, že více než třetina zaměstnanců nebo zaměstnankyň nemá od zaměstnavatele nárok na žádné benefity spojené s podporou duševní pohody v práci,“ pokračuje Pšenicová.

5 tipů pro lepší soustředění

Každý třetí zaměstnanec by ocenil sabatikl

Průzkum Nevypusť duši dále ukázal, že zaměstnanci/kyně mají zájem hlavně o flexibilitu a možné volno navíc. Nejčastěji v podobě sick days (38 %), příspěvku na proplacení relaxačních aktivit (35 %) anebo delšího volna neboli sabatiklu (35 %).

Následně převládají benefity jako zájem zavést flexibilní pracovní dobu (25 %), hezké pracovní prostředí (23 %), relax zóna v kancelářích (21 %), ale i firemní strava a kuchyňka (21 %).

„Symptomy, na které jsme se ptali v průzkumu, jsou ty, které mohou následně vést až k syndromu vyhoření. Zvyšuje se počet lidí, kteří se s těmito obtížemi setkávají a syndrom vyhoření se nejspíš brzy zařadí do mezinárodní klasifikace nemocí a stane se oficiální diagnózou. A náš průzkum poukázal na to, jak málo firmy věnují pozornost péči o zaměstnance/kyně. Kromě toho, že tématu nevěnují příliš pozornosti, ani neotevírají témata s ním související, neposkytují ani relevantní podporu a benefity, které by zaměstnancům*kyním pomohly  zvládat pracovní stres a zlepšit jejich celkovou pohodu v pracovním prostředí,“ uzavírá Barbora Pšenicová.