Během manželství si Sophie začala románek s nizozemským důstojníkem jménem Rogay, a to pravděpodobně se souhlasem svého staršího manžela. Milenec na čas opustil Berlín, ale později se vrátil a zemřel tři roky před Sophiiným manželem. V té době byla jeho smrt připisována tuberkulóze. Časem ale vyšlo najevo, že krátce před Rogayovou smrtí Sophie Ursinusová zakoupila větší množství arzenu.
Dne 24. ledna 1801 zemřela v Charlottenburgu po krátké nemoci teta Sophie Ursinusové Christiane Witteová, která jí zanechala velké dědictví. Později se opět zjistilo, že si Sophie Ursinusová pořídila arzen.
Koncem února 1803 onemocněl sluha v domě Sophie Ursinusové Benjamin Klein, který se s ní před časem pohádal. Ursinusová mu podala polévku, po které se mu podle jeho slov přitížilo. Začal být podezřívavý, a když od ní dostal švestky, nechal je tajně prozkoumat lékárníkem, který potvrdil, že obsahují arzen.
Sophie byla zatčena a brzy se stala podezřelou ze smrti svého manžela. Jeho tělo bylo exhumováno, ale znalci při pitvě nedokázali stoprocentně potvrdit otravu arzenem. Z celkového stavu tělesných orgánů a křečovitých stahů končetin však usuzovali, že jeho smrt nebyla rozhodně přirozená.
Pak následovalo obvinění z vraždy Christiany Witteové. Tady si při exhumaci lékaři byli naprosto jisti, že Sophiina teta zemřela na otravu arzenem.
Portrét vražedkyně Sophie Ursinusové hrající na kytaru z počátku 19. století. (zdroj: Wikimeda Commons, unkown author, Public Domain)
Souphie byla obviněna z vraždy. Ve snaze zachránit si život a čest zpochybnila všechny body obžaloby. Soudní proces skončil 12. září 1803. Sophie Ursinusová byla shledána vinnou z vraždy své tety a pokusu o vraždu sluhy a odsouzena k doživotnímu vězení.
Veškerý majetek včetně peněz, které zdědila po manželovi a po tetě, jí však zůstal.
Neputovala do obyčejné cely, ale do luxusního apartmá vyhrazeného běžně pro dozorce. Apartmán byl vybaven pohodlným nábytkem. Tam Sophie měla dokonce i služebnictvo.
Pravidelně pořádala večírky, na které zvala hosty, které vítala ve slušivých šatech. Po třiceti letech byla v roce 1833 omilostněna, vrátila se domů a bez problémů se opět začlenila mezi vážené občany Glatzu.
Zemřela tři roky po návratu z vězení, 4. dubna 1936. Během velkolepého pohřbu na místním hřbitově duchovní oceňovali její štědrost a dětský sbor jí zpíval na poslední cestu. Na oběti, které sprovodila ze světa, nikdo nevzpomněl.
Zdroj informací: Wikimedia, murderpedia.org
Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!
Jack Rozparovač v roce 1888 terorizoval Londýn, zabil nejméně pět žen a jejich těla zohavil…
Za svůj život stála šestkrát za oltářem. Jednomu z manželů řekla své „ano“ dokonce dvakrát. Jménem…
V první polovině 50. let byla spisovatelka kriminálních románů Anne Perry známá ještě jako Juliet…
Byla to náhoda? Nebo se za vysokou úmrtností na geriatrickém oddělení veřejné nemocnice s 38 lůžky…
Byl to divný pár. Drobný muž, který pleš zakrýval parukou, a obézní žena, která neměla problém…
Vánoce jsou obdobím radosti, veselí a šťastných setkání. Přesto se i během nejkrásnějších svátků v…
Bylo mu teprve šestnáct let, když Eric Borel 23. září 1995 vyvraždil svou rodinu, matku,…
Byla poslední ženou, která byla ve Švédsku popravena. Příběh Anny Månsdotter měl ve své době velkou…
Komentáře