Čas jen pro mě

Když 1. listopadu 1957 přišla uklízečka k bytu Rosemarie Nitribitt na Stifttstraße 36 ve Frankturtu nad Mohanem, bylo jí divné, že před dveřmi leží několik sáčků s objednaným pečivem a zevnitř se ozývalo zoufalé kvílení psa.

Brutální vražda

Přivolaní policisté našli brutálně zavražděnou čtyřiadvacetiletou ženu. V bytě bylo přetopeno a tělo se nacházelo ve značném stádiu rozkladu. Rosemarie měla velkou tržnou ránu na hlavě a prokazatelně byla škrcena. Koroner odhadl, že smrt nastala 29. října.

V průběhu vyšetřování se zjistilo, že mezi její zákazníky patřili významní představitelé německého poválečného hospodářství. Mezi nimi dědic Kruppova impéria Harald von Bohlen, Harald Quandt nebo bratři Günter a Ernst Sachsovi.

Kdo byla žena, jejíž smrt ukázala na dvojí morálku německé společnosti, kde byla v té době prostituce nelegální?

Špatný start do života

Narodila se 1. února 1933 jako Rosalie Marie Augusta Nitribitt v Düsseldorfu. Vyrůstala s dvěma nevlastními sestrami v chudých poměrech v Ratingenu. Matka Marie Rosalie byla v době jejího narození nezletilá a měla za sebou kriminální minulost. Když bylo Rosemarii pět let, düsseldorfský úřad péče o mládež ji a její o dva roky mladší sestru Irmgard umístil do dětského domova. Odtud se v květnu 1939 dostala do pěstounské rodiny.

Nikolaus a Anna Maria Elsenovi se o nevlastní dceru obětavě starali. Když ji jako jedenáctiletou znásilnil osmnáctiletý chlapec ze sousedství, změnil se život celé rodiny. Pachatel nebyl potrestán, protože to jeho příbuzní „zametli“ pod stůl.

Ve třinácti se Rosemarie spřátelila se dvěma prostitutkami. To byl začátek konce dobré výchovy.

Ulice s červenými lampami v blízkém městečku Niedermendig se stala jejím prokletím. I ona začala provozovat nejstarší řemeslo. Mezi její první klienty po válce patřili američtí a francouzští vojáci. Ve čtrnácti letech šla na potrat.

Osmnáctiletá Rosemarie Nitribitt na policejní fotografii. (zdroj: Wikipedia)

Bohatá call girl si doplňovala vzdělání

V malém městě dívčino „špatné“ chování vyvolalo skandál. Byla považována za „morálně ohroženou“. Zdrcení pěstouni se obrátili na úřad péče o mládež. V srpnu 1947 byla Rosemarie poslána do výchovného ústavu pro nezletilé. Na převýchovu už ale bylo pozdě. Neustále utíkala a nabízela se mužům. V roce 1951 byla odsouzena ke třem týdnům vězení, které strávila ve vazebním ústavu pro mladistvé ve Frankfurtu.

Po propuštění si pronajala malou místnost ve Frankfurtu a začala hledat zákazníky kolem nádraží. Díky seznámení s bohatým tureckým podnikatelem se finančně zabezpečila a „vypracovala“ na luxusní call girl. Jejími zákazníky se stali muži z vyšších vrstev – právníci, lékaři, podnikatelé a politici. Později se hovořilo i o německém kancléři Konradu Adenauerovi, to se ale nikdy neprokázalo.

V květnu 1956 jí příjmy z prostituce umožnily koupit si legendární Mercedes 190 L s červenými koženými sedačkami, který se spolu s malým bílým pudlíkem stal jejím poznávacím znamením. Rosemarie si brzy uvědomila, že luxusní klientelu může získat a udržet si jen tehdy, když se bude umět správně chovat ve společnosti. Zaplatila si kurzy společenského chování a docházela na lekce angličtiny a francouzštiny.  

Rosemarie začala myslet na zadní kolečka a začala investovat peníze. Její roční příjem se pohyboval kolem 100 000 západoněmeckých marek – jen pro porovnání, za tuto částku se dal pořídit velký dům.

Stál za její smrtí někdo vlivný?

Policie se při vyšetřování dopustila mnoha chyb. Kriminalisté na příkaz shora k výslechu nepředvolali některé návštěvníky Rosemariina bytu, mezi nimi dědice významné a bohaté rodiny Kruppů. Po několika měsících byl zatčen jeden ze stálých zákazníků, Heinz Pohlmann. Detektivové ho podezírali z loupežné vraždy, protože se dostal do finančních problémů. Po nějaké době ho ale pro nedostatek důkazů zase propustili.

Německá média z ní po smrti doslova přes noc vytvořila celebritu. Donekonečna se rozebíral život a klienti nejslavnější německé prostitutky. A novináři pustili uzdu fantazii: Měla ve své posteli kancléře Adenauera? Věděla toho moc a někoho vydírala? Kdo stál za její smrtí?

Vrah nebyl nikdy vypátrán.

Vraždu využilo ke své propagandě tehdejší socialistické východní Německo jako příklad „nemorálnosti“ kapitalistického západu.

Příběh slavné prostitutky se dočkal i mnoha knižních a filmových zpracování, na motivy jejího osudu vznikl i muzikál.