Čas jen pro mě

Pro mnohé velká neznámá. „Ve svém okolí neznám nikoho, kdo by o této nemoci měl nějaké informace. Ale já osobně jsem ji znal ještě před svou diagnózou. Máme toto onemocnění v rodině, moje maminka na toto onemocnění zemřela v roce 2019,“ svěřuje se se svou zkušeností Petr (58 let), podnikatel z Čelákovic. I jeho příběh potvrzuje, že správná diagnóza a včasná návštěva lékaře může mít rozhodující vliv na celkový stav pacienta.

První příznaky spojené s kašlem

„Plicní onemocnění CHOPN mi bylo diagnostikováno v roce 2017. První příznaky onemocnění jsem ale pravděpodobně zaznamenal již před 8 lety, kdy jsem se v noci často budil kašlem a ráno to bylo ještě horší. Vstávání spojené s hrozným kašláním a vykašláváním,“ popisuje Petr první seznámení s plicními obtížemi, kterým ale ještě jako kuřák nepřikládal tolik potřebné pozornosti:

„Postupně se to zhoršilo natolik, že jsem po schodech nevyšel ani dvě, tři patra. Proto jsem navštívil paní doktorku Peterovou na plicním, která mi diagnostikovala CHOPN a začala s léčbou.“ Ta ulevuje pacientovi od příznaků a zpomaluje vývoj onemocnění, zcela vyléčit jej ale v současnosti nedokáže. 

Příběh Jaroslavy (73): Z banální virózy se vyklubala zákeřná nemoc

Kouření – zásadní příčina CHOPN

„Po zahájení léčby u mě okamžitě nastalo pár změn. V první řadě jsem začal omezovat kouření. Kouřit jsem začal ve 20 letech – kouřil jsem přibližně 20 až 30 cigaret denně. Při zjištění, že mám plicní onemocnění, jsem to omezil na 10 až 15 cigaret a poslední 4 roky cigarety nekouřím vůbec. Přešel jsem na elektronické cigarety. Vím ale, že musím přestat úplně. I doktoři mi to neustále opakují. Proto jsem přihlášený na odvykání kouření a na plicní rehabilitaci,“ pokračuje Petr.

Kouření je totiž hlavní, ačkoli ne jedinou příčinou vzniku CHOPN. Obecně se dá dokonce tvrdit, že kuřáci jsou velmi ohroženou skupinou a že si svou závislostí vytvářejí ideální předpoklady, aby se u nich CHOPN rozvinul.

Průvodní jevy onemocnění

Samotná nemoc s sebou přináší výrazné komplikace v běžném životě. Často ji doprovází nepříjemný kašel, zadýchávání se, únava a dušnost. Jde o chronický zánět, v jehož důsledku dochází k omezení dýchacích funkcí, a to značně ovlivňuje kvalitu života pacientů.

„Nejinak je tomu bohužel i v mém případě,“ konstatuje Petr a po chvíli pokračuje: „Mé plicní onemocnění mě bohužel ovlivnilo jak v pracovním, tak v soukromém životě. Nemůžu provádět žádné fyzické práce a třeba jen přenášet těžší věci nad 5 kg dokážu tak 10 až 15 metrů. V tu ránu se přestanu okysličovat, začne mě brnět celé tělo a nemůžu dodýchat.“

Ivana (60): „Nemoc byla náročné období, které mi ale něco i dalo.“

Nemoc není radno podceňovat

Vývoj chronické obstrukční plicní nemoci nelze ze začátku příliš rozeznat. Často jí proto lidé nevěnují pozornost, a to je velká chyba. Jen v Česku zemře ročně na chronický zánět plic přibližně 3 500 pacientů.

„Všem, kteří cítí nějaké problémy s dýcháním, bych určitě doporučil navštívit lékaře co nejdříve. CHOPN se dá při správné životosprávě zpomalit. Pomůže nekouřit, věnovat se více pohybu, sportu. Jen obyčejné ježdění na kole či pravidelná chůze může v mnohém pomoci. A samotná léčba určitě není nijak náročná,“ doplňuje Petr, který si sám uvědomuje, že lepší životospráva by jeho zdravotnímu stavu prospěla.

„Těším se na vnoučata!“

Petr neztrácí naději a odhaluje i svou vnitřní motivaci, o kterou by se rád podělil i s ostatními pacienty:

„Pacientům, kteří už vědí, že mají CHOPN, bych poradil jednu věc, která pomáhá mě osobně: Aby se upnuli na nějakou, jakoukoli, věc a pro ni žili. Pokračovali a dělali vše pro to, aby si tu věc užívali, a došlo u nich k co nejmenšímu omezení. Mým hnacím motorem do budoucna jsou děti a snad brzy i jejich vnoučata. Syn musí teprve dostudovat vysokou školu a dcera čeká na jmenování soudkyní.

Neskutečně se těším na vnoučata a snažím se dělat všechno proto, abych svou nemoc zpomalil. Rodina mi velice pomáhá, veškeré těžké věci dělají za mě a neustále mě podporují. To mi dává energii a děkuji za to.“