Čas jen pro mě

Ivana pochází z Kladna a nyní žije v městečku mezi Kladnem a Prahou. Pracovala v menší firmě vyrábějící požárně bezpečnostní systémy. V podstatě to byla velmi různorodá práce od certifikací, personalistiky, bezpečnosti práce, přes podklady pro mzdy, účetnictví i hodnocení obchodní činnosti.

V loňském roce se po dvaceti letech soužití s partnerem Jardou vzali. Dohromady mají čtyři děti a sedm vnoučat – samé kluky. Ivana má jednoho syna a jednu v podstatě adoptovanou dceru.

Šokující diagnóza

Ivana byla vždy zdravá, aktivní žena, a myslela si, že se její život nemůže změnit. Zhruba před třemi lety však zažila masivní krvácení a po několika vyšetřeních vyslovili lékaři šokující diagnózu.

„Šlo o karcinom vaječníku se zasažením dělohy, celé břišní dutiny a uzlin v hrudníku a v tříslech. Když jsem slyšela celý seznam nálezů, měla jsem pocit, že se už nenadechnu,“ vzpomíná na první střet s onkologickým onemocněním.

Zhroutil se jí svět

Následovala informace, že nález je na úrovni 4. stupně, tedy neoperovatelný. Konzilium lékařů mělo rozhodnout, zda bude následovat paliativní léčba, nebo ještě zkusí chemoterapii.

„Bylo mi zle, nemohla jsem spát, jíst a vůbec jsem nevěděla, co mám dělat. Nechtěla jsem vidět vnoučata ani děti, protože když jsem je měla před očima, myslela jsem na to, že za pár měsíců tady nebudu. Nemohla jsem tuto informaci v sobě zpracovat.“

Naděje...

Lékaři však v průběhu týdne rozhodli o zahájení léčby chemoterapií kombinovanou s biologickou léčbou. Už to byla zpráva, která ji vrátila do života. Sílu jí dodal její muž, maminka a celá rodina.

Záchranou pro ni byla léčba, která probíhala v třítýdenních periodách, vždy dva dny kapaček a tří týdny volno. Ivana se bála, jak ji bude zvládat, v paměti měla kamarádku, s kterou kdysi prožívala léčbu – její chemoterapie, urputné zvracení, průjmy, únavu.

...a léčba

Ivana naštěstí všechno snášela poměrně dobře. V podstatě nejhorší bylo období cca tři až sedm dní po kapačkách, kdy nastoupila obrovská únava, průjmy… Tak tomu prostě podřídila svůj denní rytmus, odpočívala a těšila se, až to přejde a zase bude jezdit na kole a chodit na procházky. 

„Nutili mě k normálnímu životu – cvičit a jezdit na kole. Dokonce jsem na konci šesté řady chemoterapie absolvovala 23 kilometrový výšlap po Křivoklátsku.“

Přiznává, že při jednom výstupu se musela vyškrábat téměř po čtyřech. Řekla si, že když tohle zvládla, že překoná i tu nemoc.

Těšila se na operaci

Další nadějí bylo následné vyšetření na PET CT, které prokázalo, že se progrese zhoubného bujení zastavila – natolik, že bylo možné přistoupit k operaci.

„Nikdy bych si nedokázala představit, že se budu těšit na plánovanou těžkou operaci,“ vysvětluje Ivana a dodává, že v průběhu roku následovaly tři rozsáhlé chirurgické zákroky.

Doprovázely je komplikace s dlouhými hospitalizacemi a velké vyčerpání s poklesem váhy na 47 kilogramů. Vše pokračovalo pomalou rekonvalescencí, ale díky ošetřujícím lékařům, sestřičkám a hlavně podpoře rodiny se její stav stále lepšil a síla se vracela.

Nový start

„Jsme velmi kontaktní rodina, která se neustále celá schází, a já jsem za to velmi vděčná,“ říká Ivana. Všichni jsou poměrně sportovně založení, ona sama miluje ježdění na lyžích a snowboardu, kolo, dlouhé procházky a v posledním roce se vrátila i ke sportovní gymnastice, trénuje malé kluky na Kladně.

„Jsem vděčná Bohu za to, že mne přivedl právě do rukou lékařů onkogynekologického centra VFN v Praze. Všem ženám, které onemocní, bych chtěla vzkázat, aby se nevzdávaly a podstoupily léčbu, která jim může zachránit život. Také bych chtěla požádat všechny ženy, aby nepodceňovaly preventivní prohlídky, snažily se naslouchat svému tělu a nebály se svěřit svému lékaři i s malými problémy, které jsou podle nich nevýznamné,“ povzbuzuje na závěr.

Ivanu baví různé přestavby, tapetování, natírání, předělávání bytových prostor, vytváření nových zahrad a podobné činnosti. Zrovna nyní pomáhá při celkové rekonstrukci velkého domu syna své kamarádky a velmi jí to naplňuje.

„Pravdou je, že nemoc můj život velmi ovlivnila, zanechala určitě i stopy na mé fyzické schránce, nicméně se cítím nyní šťastně. Bylo to v podstatě náročné období, které mi ale určitě něco i dalo,“ uzavírá své vyprávění Ivana.

Rakovina vaječníků – desatero nejdůležitějších informací

I když patří mezi nejzákeřnější nádorová onemocnění, o rakovině vaječníků toho většina lidí moc neví. Přečtěte si desatero odpovědí na ty nejdůležitější otázky.

1. Co je rakovina vaječníků? Rakovina vaječníků je sedmou nejčastější rakovinou a osmou nejčastější příčinou úmrtí na rakovinu u žen na světě. Diagnózu si každý rok vyslechne více než 900 žen v ČR. 600 z nich na následky onemocnění zemře.
2. Jaké jsou prvotní příznaky? Jde o zhoubné onemocnění, které se stejně jako některé další typy nádorů dlouho výrazně neprojevuje. Nádor vznikající v prostoru břišní dutiny má prostor růst poměrně dlouhou dobu, než začne svým objemem fyzicky tlačit na okolní tkáně a orgány. Prvotním příznakem, který popisuje shodně většina žen, je zvětšování objemu břicha, takzvaný syndrom malé sukně.
3. Jaké další signály bych neměla podcenit? Nebezpečí rakoviny vaječníků spočívá také v tom, že většina příznaků je snadno zaměnitelná za méně vážné zdravotní potíže. Proto neváhejte navštívit svého lékaře, když trpíte zvětšeným objemem a bolestmi břicha, nechutenstvím, nadýmáním, pálením žáhy a nevolností. Nezřídka se dostavuje také časté močení, zácpa a poruchy menstruačního cyklu.
4. Je rakovina vaječníků dědičná? Dědičnost hraje velkou roli. Nedědí se však samotný nádor, ale zvýšená pravděpodobnost onemocnění. Může za ni mutace v genech BRCA1 a BRCA2, kterou trpí každý osmistý Čech – ženy i muži. Ženy s touto mutací mají až třicetkrát vyšší riziko vzniku rakoviny vaječníků, ale také desetkrát vyšší riziko, že onemocní rakovinou prsu. Jestliže máte v rodině ženy, které těmito nádory onemocněly, promluvte si se svým lékařem o možnosti genetického testování.
5. V jakém věku se nejčastěji onemocnění projevuje? Nejčastěji se onemocnění objevuje ve věkové skupině pacientek mezi 55–75 lety věku, výjimkou ale nejsou ani mladší pacientky.
6. Jaká je prevence? I přes pokročilost moderní medicíny zatím neexistuje prevence, která by snížila riziko onemocnění. Avšak u žen s potvrzenou mutací v genech BRCA1 nebo BRCA2 jsou možné preventivní operace, které riziko minimalizují. Jedná se o odstranění vaječníků a vejcovodů, případně také dělohy.
7. Má na riziko onemocnění vliv, jestli má žena děti? Těhotenství a kojení znamená menší počet proběhlých ovulačních cyklů, čímž klesá pravděpodobnost vzniku nádoru vaječníků.
8. Jaká je léčba? Rakovina vaječníků je léčena operativně a pomocí chemoterapie. Léčebné postupy v posledních letech prošly zásadním vývojem a jsou často kombinovány s biologickou léčbou. Průlom v léčbě jsou takzvané PARP inhibitory, které mohou zabránit návratu onemocnění nebo recidivu významně oddálit.
9. Kde se rakovina vaječníků léčí? Pokud je gynekologem vysloveno podezření na zhoubný gynekologický nádor, pacientka by měla být odeslána na jedno z Onkogynekologických center v ČR. Seznam je dostupný na stránkách www.onkogyn.cz
10. Kde hledat podporu, když onemocním? Ženy, které onemocněly zhoubným gynekologickým nádorem, podporuje Pacientská organizace VERONICA. Na jejích webových stránkách si můžete přečíst příběhy žen, které onemocněly, a získat objektivní informace o prevenci a léčbě od předních lékařů.

Osvětová kampaň # BRCA nejsou jen PRSA

V době pandemie snadno zapomínáme na jiná důležitá témata zdraví. Je potřeba mluvit o mutaci v genu BRCA. Mnozí už víme, že 10x zvyšuje riziko rakovinu prsu. Méně známý fakt je, že znamená zvýšené riziko rakoviny vaječníků – dokonce až 30x! O tom je kampaň #BRCAnejsoujenPRSA. Včasné zjištění této genetické mutace u žen s vysokým výskytem nádorů v rodině jí může zachránit život. K dispozici jsou preventivní operace, které sníží riziko na minimum.  Pro novinky o kampani sledujte sociální sítě Nadace Hippokrates a Onko Unie.