„A kdypak do toho vy dva praštíte?“ bodře se zeptal můj táta na obědě, kam pozval včetně naší rodiny i Lukáše. „Míše je čtyřiadvacet, na co čekat. Když nám bylo s maminkou jako vám dvěma, měli jsme už obě děti,“ dodal. – „Teď je trochu jiná doba,“ nuceně se usmál Lukáš. „Nic nám neuteče, do třiceti času dost.“ – „Je to vaše věc,“ snažila se to uhladit maminka. „Jen nezapomínejte, že ve vyšším věku už nejsou děti samozřejmost.“
Podobnou diskusi už nikdy nezačali, ale já si na mámu mockrát vzpomněla. Lukáš se tak intenzivně věnoval kariéře a byl v práci od ráda do večera, až se zakoukal do mladé kolegyně, která s ním otěhotněla.
Rue Siebertová možná nemá všechno, ale má toho dost: přátele, na které se může spolehnout, finanční stabilitu, po které od dětství toužila, a úspěšnou kariéru na poli chemické technologie ve společnosti Kline. Její svět je příjemný, tvrdě vydřený a stabilní. Dokud vše neohrozí nepřátelské převzetí firmy, za nímž stojí přitažlivý Eli Killgore. On a jeho obchodní partneři prostě chtějí Kline, tečka. Eli má k prosazení tohoto převzetí své vlastní důvody – a je to muž, který vždy dostane, co chce. S jednou výjimkou: Rue. (Vydává nakladatelství Ikar.)
Opustila jsem se slzami v očích byt, který jsme si společně zařizovali a který bude hnízdečkem lásky pro někoho jiného. Naštěstí jsem získala dobře placenou práci v nadnárodní firmě, mohla jsem si nejprve pronajmout a pak dokonce koupit byt na hypotéku. Jenže jsem v něm byla sama.
Po roce se v mém životě objevil Jiří. Seznámili jsme se na večírku, kam jsem šla pracovně. Třikrát rozvedený a o patnáct let starší muž se čtyřmi dětmi, to bylo moc i na mé tolerantní rodiče. Nic mi ale nevymlouvali a čekali, co se z toho vyvine. „Hlavně, abys byla šťastná ty,“ zdůrazňovala maminka. Nemusím ani říkat, že Jiří děti rozhodně nechtěl. Zato se mu zalíbilo v mém bytě a po bouřlivém rozchodu ho musel přijet vystěhovat dokonce můj bratr.
Ve firmě jsem postupovala po kariérním žebříčku a stala se regionální manažerkou pro několik zemí. Kolegové na mě koukali jako na kariéristku, jenže já prostě ze všeho nejvíc stála o rodinu. A když nebyla rodina, realizovala jsem se v práci.
Bratr Aleš se mezitím oženil s Ivkou a narodily se jim dvě holčičky. To mé vztahy většinou skončily na tom, že buď partner neunesl úspěšnou a víc vydělávající ženu vedle sebe, nebo naopak ze mě tahal peníze.
Před třemi lety jsem se bláznivě zamilovala do pětačtyřicetiletého majitele úspěšné firmy. Seznámili jsme se přes seznamovací aplikaci. Byla to láska na první pohled, tedy aspoň z mé strany. Lehce prošedivělý, elegantní a dobře oblečený muž se sportovní postavou – značka ideál. Ani nastěhovat se ke mně nechtěl.
Brzy jsem pochopila proč. Doma měl manželku a dva puberťáky. Na to jsem přišla po půl roce. Vůbec se netajil tím, že rozvádět se nechce. Tenhle rozchod jsem nesla těžce.
Všechny pracovní úspěchy bych vyměnila za obyčejného chlapa a rodinu. Mám obavu, že se mi to už asi nikdy nesplní.
Čtete rádi skutečné příběhy ze života? Znáte i vy zajímavý příběh, který chcete sdílet s ostatními? Pište na redakce@casjenprome.cz. Za každý zajímavý námět, který zpracujeme a uveřejníme, pošleme knihu jako dárek!
Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!
Když jsem se na začátku ledna dívala do zrcadla, sevřel mě stejný tíživý pocit, který mě provázel…
Když jsem se poprvé setkala s Honzou, připadala jsem si zase živá. Sama po rozvodu už druhým rokem,…
Dvanáct let. Tak dlouho byl Lukáš součástí Klářina života. Byli spolu od prahu dospělosti, prošli…
Když se řekne devadesátá léta, vybaví se mi hlavně svoboda a obrovský svět, který se po sametové…
Staré přísloví říká, že nelze dvakrát vstoupit do stejné řeky. Je to pravda, nebo jen okřídlený…
Byl to víkend, na který jsem se těšila. Já a Jakub, jen my dva, daleko od všeho na Šumavě. Počasí…
„Byla zima roku 1953, kdy Marie, mladá žena z malého českého městečka, stála uprostřed svého…
Martin v sobě cítil prázdno, které se snažil zaplnit hazardními hrami. Nikdy by ho ale nenapadlo,…