Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Příběh Andrey (47): Proč jen jsem tak dlouho odkládala děti?
freepik.com
Příběhy ze života

Příběh Andrey (47): Proč jen jsem tak dlouho odkládala děti?

datum: 19. 7. 2020 0:05 autor: podle příběhu Andrey K. napsala Alžběta Morávková
Čas už bohužel zpátky nevrátím. Ale říkám si, že můj příběh nějaké jiné ženě třeba aspoň otevře oči a že pak neudělá stejné chyby, jaké jsem dělala já.

S Martinem jsme byli spolužáci z průmyslovky. Začali jsme spolu chodit před maturitou, pak jsme vždycky chvíli někde pracovali, vydělali si peníze a cestovali. S krosnou na zádech jsme procestovali skoro celý svět, poslední dva roky už jako manželé. Potom jsme se konečně usadili, oba si našli zaměstnání. Martinovi se nechtělo „zůstávat dlouho na místě“, jak říkal. Ale přesvědčila jsem ho a nakonec ho přesvědčil i nabízený manažerský post a vyšší plat. 

Potřebuje adrenalin

Martin pořád potřeboval adrenalin a nové zážitky „Tenhle víkend jsem pro nás zajistil bungee jumping,“ jásal Martin. „Andy, a co bys říkala tandemovému skoku?“

Cestování jsme tedy vyměnili za horolezeckou stěnu, seskok padákem, paragliding, let akrobatickým letadlem a já nevím, co ještě všechno. Nemůžu říct, že by mě to nebavilo, ale roky přibývaly, třicáté páté narozeniny jsme oba oslavili, a já jsem cítila, že náš vztah se musí posunout dát – že bychom měli mít děti. Tím jsem Martina úplně rozhodila!

Chci dítě!

„Nepočkáme ještě?“ Asi ho překvapila moje zarputilost. „Já už nechci na nic čekat,“ řekla jsem rozhodně. „Co když neotěhotním hned? Může to podle doktora trvat i několik měsíců!“ Uplynul víc než rok a vytoužené miminko nepřicházelo.

„Přece jenom plodnost po třicítce klesá,“ významně se podívala gynekoložka do mé karty. „Víte, já jsem ze staré školy, té divné módě užívat si a čekat s dítětem do čtyřiceti a pak se zlobit na doktory, že se to nepovedlo, tomu nerozumím,“ dodala. „Jediným řešením je umělé oplodnění,“ řekla. „Poraďte se s manželem. Jen vám musím říct, že je to velký zásah pro organismus.“

Je to proti přírodě!

Velký zásah to opravdu byl, ale hlavně do našeho manželství. Martinovi se do toho nechtělo, protože je to „proti přírodě“. „Tak si požádáme o adopci…“ navrhla jsem nesměle. „Budeme mít vlastní dítě, proč adopci?“ Podivil se Martin. Nakonec souhlasil s umělým oplodněním, ale viděla jsem na něm, že se mu to nelíbí.

Doktorka měla pravdu – zásah do organismu to byl taky. Hormonální léčba, injekce do břicha, čekání na „uzrání“ co nejvíce vajíček…

První pokus

Kdo to zažil, ví, o čem mluvím. Pak pod narkózou odebrání vajíček, oplodnění ve „zkumavce“, čekání na zprávu, kolik se jich „chytilo“, a uložení do dělohy. Měli jsme velké štěstí.

Podařilo se oplodnit celkem tři vajíčka. Rozhodli jsme se pro možnost dvojčat s tím, že jedno embryo zůstane zmrazené, kdyby se to náhodou nepovedlo. S napětím jsme očekávali den blížící se menstruace, radovali se, když se dva dny nic nedělo. Třetí den naše naděje umřela. Brečela jsem celý den. „Andy, neplač, vyjde to příště,“ utěšoval mě Martin.

Čas běží

Příště se oddalovalo. Nejdřív jsem musela tři měsíce počkat, pak jsem onemocněla chřipkou. Když jsem se z ní vybabrala, zemřel mi otec. Takhle uběhlo šest měsíců. Pak přišel na řadu „Mrazík“, jak jsme říkali zmrazenému embryu. A zase nic.

„Uděláme si nejdřív pořádnou dovolenou,“ přemlouval mě Martin. Tak jsme letěli na tři neděle na Bali. Po návratu jsem si musela léčit zánět zubu. A měsíce utíkaly a utíkaly… Absolvovali jsme další kolo. Zárodek však byl jen jeden a žádný „Mrazík“ navíc. Zázrak se ani tentokrát nekonal.

Kolegyně byla šikovnější

Martin byl na mě naštvaný: „Nemohla bys mluvit o něčem jiném?“ Vztekal se. „Pořád se jen díváš do kočárků, máš to v hlavě!“ Možná měl pravdu, ale kdy jindy než teď jsem potřebovala podporu. Adopci zásadně odmítl. Nechtělo se mu ani do „třetího kola“. Hádali jsem se vlastně pořád, raději se zdržoval v práci a odmítal dítě řešit: „Dej se nejdřív do pořádku, pak se o tom budeme bavit.“

Na to už nedošlo. Jeho šikovná kolegyně, o deset let mladší, to dokázala. Otěhotněla s ním. A já jsem zůstala skoro ve čtyřiceti sama. Nejdřív jsem se nervově zhroutila. Dalších pět let mi trvalo, než jsem byla ochotná pustit si dalšího chlapa do života. Jenže už bylo pozdě…


Čtete rádi skutečné příběhy ze života? Znáte i vy zajímavý příběh, který chcete sdílet s ostatními? Pište na redakce@casjenprome.cz. Za každý zajímavý námět, který zpracujeme a uveřejníme, pošleme knihu jako dárek!

Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!

Další články z rubriky

Příběh Dagmar (56): „Dokonalé“ manželství

Příběh Dagmar (56): „Dokonalé“ manželství

Autor: podle příběhu Dagmar F. napsala Alžběta Morávková, Datum: 18. 9. 2021 0:05

Někdy už mě to věčné předstírání vadí a jsem z něj unavená. Myslím si, že děti to dávno ví. Já si…

Příběh Katky (40): Posedlost uklízením

Příběh Katky (40): Posedlost uklízením

Autor: podle příběhu Kateřiny V. napsala Alžběta Morávková, Datum: 12. 9. 2021 0:05

Určitě znáte nějakou ženu, která neustále doma běhá s prachovkou nebo vysavačem a rovná třásně u…

Příběh Hanky (57): Vlastní hloupostí jsem si zničila manželství

Příběh Hanky (57): Vlastní hloupostí jsem si zničila manželství

Autor: podle příběhu Hany E. napsala Alžběta Morávková, Datum: 11. 9. 2021 0:05

„Za pár měsíců oslavím osmapadesáté narozeniny. Tedy pokud bude s kým,“ začíná své vyprávění Hanka.…

Příběh Terezy (41): Chtěla jsem jen dítě, ne manžela

Příběh Terezy (41): Chtěla jsem jen dítě, ne manžela

Autor: podle příběhu Terezy H. napsala Alžběta Morávková, Datum: 5. 9. 2021 0:05

Věk nikdo nezastaví a s přibývajícími lety klesá možnost najít toho pravého – a hlavně mít děti! To…

Příběh Jany (58): Tu zradu mu nezapomenu!

Příběh Jany (58): Tu zradu mu nezapomenu!

Autor: podle příběhu Jany S. napsala Alžběta Morávková, Datum: 4. 9. 2021 0:05

„Nikdy jsem nebyla žádná úchvatná krasavice. Ani hezká, ani ošklivá, prostě taková úplně normální…

Příběh Milady (64): Tajemství fotografie ve starém albu

Příběh Milady (64): Tajemství fotografie ve starém albu

Autor: podle příběhu Milady C. napsala Alžběta Morávková, Datum: 29. 8. 2021 0:05

Dneska nám to připadá nepravděpodobné, ale ještě za první republiky běžně existovala manželství…

Příběh Evy (50): Můj zeť je líný flákač a opilec, který zkazil dceři život

Příběh Evy (50): Můj zeť je líný flákač a opilec, který zkazil dceři život

Autor: podle příběhu Evy P. napsala Alžběta Morávková, Datum: 28. 8. 2021 0:05

„Sama jsem se vdávala hodně mladá a Martinka se narodila krátce po mých dvacátých narozeninách,“…

Příběh Lenky (56): Moje netradiční velká rodina

Příběh Lenky (56): Moje netradiční velká rodina

Autor: podle příběhu Lenky Š. napsala Alžběta Morávková, Datum: 25. 8. 2021 0:05

„Nemohla jsem mít děti, ale mám najednou velkou rodinu,“ směje se naše čtenářka Lenka. „Co na tom,…

Tip šéfredaktorky

Nemocné ledviny nebolí. Otestujte se 16. a 17. září!

1. 9. 2021 15:00 autor -an-