
Příběh Renaty (59): Dala jsem dítě k adopci a celý život mě to trápí
To léto jsem odjela pomáhat s dětmi na tábor. Protože mi bylo teprve sedmnáct, byla jsem jako tzv. praktikantka. Prostě taková holka k ruce vedoucím.
Letní láska
Parta tam byla úžasná! Po večerce jsme ještě sedávali s vedoucími v jídelně, bavili se … no a taky trochu popíjeli. Vlastně v tom alkohol hrál velkou roli. O tři roky starší Honza krásně brnkal na kytaru a nádherně zpíval, pak jsme se šli spolu projít.
Vzduch voněl létem, nad námi obloha plná hvězd a já jsem byla taková uvolněná, bezprostřední. Tu noc jsem skončila u Honzy ve stanu a v jeho spacáku. Další dny se to opakovalo.
Rychlý konec
Když jsme se vrátili domů, před autobusem mi Honza dal pusu na tvář, řekl: „Bylo to fajn, měj se krásně,“ a byl pryč. Dva dny jsem si poplakala, pak jsem zjistila, že mi zase až tak nechybí.
Strávila jsem krásný zbytek prázdnin, k závisti mnohých spolužáků jsem byla s rodiči skoro tři neděle v Jugoslávii. Cestou domů jsem se necítila dobře, bolel mě žaludek a skoro nic jsem v něm neudržela. Můj otec jako doktor usoudil, že jde o žaludeční virózu umocněnou jízdou v autě a že doma to přestane.
Mámin zkoumavý pohled
Začala škola, byla jsem v posledním ročníku na gymplu. Máma za mnou přišla do pokoje zrovna, když jsem se převlékala.
Pátravě se na mě zahleděla: „Renatko, kdy jsi měla naposledy měsíčky?“ opatrně vyzvídala. – „Ani nevím,“ odpověděla jsem bezstarostně. „Vždyť víš, že je mám nepravidelné. Teď se zase dost opozdily.“
Máma zbledla a běžela do obýváku za tátou. A mně teprve došlo, že bych mohla být těhotná!
Hned druhý den následovala prohlídka u tátova kamaráda, gynekologa.
Poslušná holka
„Já si to dítě nechám, přeruším školu,“ vzlykala jsem. – „To tě nesmí ani napadnout,“ rozčiloval se táta. „Na interrupci je opravdu bohužel pozdě,“ obrátil se spíš na mámu než na mě. – „Víš, Renatko, říkali jsme si s tatínkem,“ opatrně se máma vložila do hovoru, „že je spousta párů, které nemohou mít děti. Musíš to dítě porodit, jiná možnost už není. Ale pak ho dáš okamžitě k adopci.“
Křičela jsem, brečela, bránila se. Byli neoblomní a všechno už měli vymyšlené a připravené. Nevím, jak táta zařídil ze zdravotních důvodů přerušení školy. Nevím, kde a přes koho našel až na Slovensku, blízko Košic, tu starou paní, kam mě s mámou uklidili. Byla jsem jak loutka, poslušná holka, kterou nenapadlo, že by se mohla nějak bránit, jít třeba jinému doktorovi nebo já nevím co. Prostě jsem poslechla.
Malé nožičky
Celé dny jsem se učila, četla si a chodila na krátké procházky. Ta paní, jmenovala se Elena, mě hlídala. Starala se o mě, vařila mi, ale ven jsem mohla, jen když o tom věděla. Před očekávaným porodem za mnou přijela máma. Odvezla mě do košické porodnice, kde měl táta kamaráda ze studií.
Dva dny před termínem mi dal nějaké injekce a za chvíli začaly stahy. Za čtyři hodiny bylo dítě na světě. „Holka, 3200 gramů, 51 centimetrů. Matce neukazovat, adopce.“ Zahlédla jsem jen malé, ještě scvrklé nožičky... Přesunuli mě na nějaký protekční pokoj, kde jsem byla sama.
Rodiče všechno zařídili
Cítila jsem se hrozně. Celé noci jsem brečela, prosila jsem doktora a sestry, aby mi tu holčičku ukázali. „To jste si měla rozmyslet dřív,“ odsekla jedna z nich, možná jen o málo starší než já. – „Víte, děvenko,“ řekla mi jedna ze sester, žena kolem šedesátky, „my vám to dítě ukázat nemůžeme. To je proti pravidlům. Mně je vás moc líto, ale nejde to.“
A pak mi pošeptala: „Nebojte se, vaše holčička se dostane do dobrých rukou. Nesmíte to na mě prozradit, ale nepůjde do kojeňáku, ale rovnou do rodiny. Jsou to známí pana primáře, dlouho nemohli mít děti. Už několik měsíců chystali výbavičku.“
Pořád přemýšlím, jak vypadá
Za pět dní mě naši odvezli do Prahy. „No a máme to za sebou,“ řekla máma, jako by šlo jen o nějakou nepříjemnou záležitost. – „Přes prázdniny se dáš dohromady a od září nastoupíš na jinou školu,“ oznámil otec.
Neodporovala jsem. Vystudovala jsem medicínu, vdala se za kolegu a narodil se nám syn. Mám hezké manželství a spokojenou rodinu. Jen se mi od té doby každý den zdá o mé dceři. Představuji si, jak vypadá, co dělá, jestli je šťastná...
Čtete rádi skutečné příběhy ze života? Znáte i vy zajímavý příběh, který chcete sdílet s ostatními? Pište na redakce@casjenprome.cz. Za každý zajímavý námět, který zpracujeme a uveřejníme, pošleme knihu jako dárek!
Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!
Další články z rubriky

Příběh Ivany (55): Jak jsem málem naletěla „facebookovému“ příteli
Autor: podle příběhu Ivany K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 14. 5. 2023 0:05„Zrovna včera jsem četla, jak byla odhalena skupina facebookových podvodníků,“ začíná svůj dopis…

Příběh Terezy (40): Nenávidím svou sestru!
Autor: podle příběhu Terezy A. napsala Alžběta Morávková, Datum: 23. 4. 2023 0:05„Úplně mi zničila život. Žárlila od chvíle, kdy mě naši přivezli z porodnice. Najednou už nebyla…

Příběh Lýdie (47): Hledání ztraceného bratra
Autor: podle příběhu Lýdie k. napsala Alžběta Morávková, Datum: 16. 4. 2023 0:05„Moje poslední vzpomínka na bratra je z dětského domova. Stojím na schodech, hystericky pláču a…

Dagmar N.: Existuje volání krve?
Autor: podle příběhu Dagmar N. napsala Alžběta Morávková, Datum: 15. 4. 2023 0:05„Rozhodla jsem se napsat příběh své matky a vlastně také svůj. Příběh mé maminky se odehrál na…

Příběh Ireny (48): Manžel je závislý na sociálních sítích
Autor: podle příběhu Ireny A. napsala Alžběta Morávková, Datum: 10. 4. 2023 0:05Dobrý sluha, ale zlý pán. I tak se dá s nadsázkou mluvit o Facebooku a sociálních sítích obecně.…

Příběh Dany (48): Lásku mi přivedl pes
Autor: podle příběhu Dany K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 9. 4. 2023 0:05„Když mi děti k čtyřicátým narozeninám darovaly psa, netušila jsem, jak moc se tím změní můj život…

Příběh Haliny (45): Rodiče mi neodpustili rozvod
Autor: podle příběhu Haliny M. napsala Alžběta Morávková, Datum: 7. 4. 2023 8:00„Spolu se čtyřmi sourozenci jsme vyrůstali obklopeni láskou rodičů,“ začíná svůj dopis naše…

Vítek, otec tří dcer, byl velký sportovec. Dostal však mrtvici a upadl do kómatu
Autor: redakce ve spolupráci s Nadačním fondem Galenos, Datum: 28. 3. 2023 0:05Vítek Roušal z Plzeňska byl vždycky správný akční muž, který miloval přírodu a svou rodinu. Pak…
Komentáře