Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Příběh Marty (51): Jak se mi život obrátil naruby
Freepik, wirestock
Příběhy ze života

Příběh Marty (51): Jak se mi život obrátil naruby

datum: 15. 1. 2024 0:05 autor: podle příběhu Marty K. napsala Alžběta Morávková
Ti, co si myslí, že k životu stačí jen práce a že o partnera a děti nestojí, bývají někdy překvapeni, jak s nimi osud zatočí. A to je i případ paní Marty, která s námi sdílela svůj příběh.

Normální život mě nezajímal

Rodiče mě měli pozdě a byli dost nároční. Na rozdíl od jiných spolužáků jsem měla svůj volný čas doslova do minuty zaplněný. Chodila jsem postupně – a někdy i souběžně – na gymnastiku, balet i kroužek keramiky, ale také do pěveckého souboru a do jazykové školy.

Během studia na medicíně jsem zase jeden semestr absolvovala ve Vídni, druhý v Berlíně. Vybavená obrovskou ctižádostí a perfektní znalostí několika cizích jazyků jsem se vydala na vědeckou dráhu. Víc než kontakt s pacienty mě zajímala věda a výzkum a časem jsem získala vedoucí místo v ústavu patřícím pod akademii věd.


Příběh Dany (48): Lásku mi přivedl pes

Profesní život jsem zvládala na jedničku, ten osobní byl sérií propadáků. Na partnery jsem měla vysoké nároky. Práce mě prostě úplně pohltila. Těch pár známostí, které jsem měla, skončily na tom, že jsem se nechtěla zdržovat rodinou a dětmi.

Já jsem ale byla šťastná, nic mně nechybělo a rodiče mě v mém způsobu života podporovali. Zdálo se, že po vnoučatech netouží, pro ně byl zázrak, že jsem se jim narodila já, která jsem zůstávala středem jejich života. Zemřeli bohužel rychle za sebou a já jsem ve čtyřiceti letech zůstala úplně sama.

Měla jsem sice kolegy z práce i pár kamarádek, jenže ti měli většinou svůj vlastní život zaplněný rodinou a dětmi, na scházení neměli čas a prostor. Zvládala jsem samotu docela dobře, i když občas mi bylo teskno.

Nález u popelnice

Ten osudný pátek si pamatuju úplně do detailů. Mrazivý lednový večer a na obloze svítily hvězdy. Vracela jsem se domů docela pozdě, a když jsem chtěla otevřít dveře do domu, uslyšela jsem zakňourání a hned další a další. Otočila jsem se k popelnicím, odkud ty zvuky vyházely. V krabici od bot tam leželo štěně.

Chlupatá světlá kulička na mě upírala oči. Rozhlédla jsem se kolem. Nikde nikdo. Nevím, co mě to napadlo, ale bylo mi toho psa strašně moc líto. Třeba se někomu zaběhlo, napadlo mě. Vyndala jsem mobil a vyfotila ho. Dám fotky na okolní domy, pomyslela jsem si.


Příběh Jany (33): Pes nám zachránil život!

Vzala jsem psa do náručí a odnesla ho dovnitř. Když jsem za pouhých pět minut utírala v chodbě první loužičku, s hrůzou jsem si uvědomila, že to nebyl dobrý nápad. Nikdy jsem žádné zvíře neměla a neuměla se o něj starat. Našla jsem piškoty a přelila je vlažným mlékem. Štěně, tedy malá psí holka, jak jsem zjistila, se na to okamžitě vrhlo.

Mezitím jsem vytiskla její fotku a ještě ten večer ji vylepila po okolí. Další den jsem došla koupit granule pro štěňata a na internetu googlila, co mám s tím nadělením dělat a jak ho venčit.

Osud jménem Bejbinka

Víkend s Bejbinkou, tak jsem jí začala říkat, jsem nějak přežila. Na vylepené fotky nikdo nereagoval. „Tu asi někdo vyhodil,“ řekl mi v neděli večer při venčení soused, když jsem mu ukázala, kde jsem ji našla. „Zajděte s ní k 0veterináři, třeba vám poradí nějaký útulek,“ dodal.

Vzala jsem si k překvapení kolegů na pondělí dovolenou a šla s Bejbinkou k veterináři, který měl ordinaci ve vedlejší ulici. „Štěně zlatého retrívra, podle váhy bych odhadoval tak na sedm týdnů,“ řekl mi sympatický vousáč. „Co s ní budete dělat?“ zeptal se. „Nechtěla byste si ji nechat? Víte, nějak si nedovedu představit, jak kňučí někde v kleci v útulku a čeká, kdo pro ni přijde.“ – „Ale já… já nemám čas,“ vyhrkla jsem. – „A když řeknu, že vám pomůžu?“ usmál se.


Příběh Stáni (61): Zvířata jsem neměla ráda, pak si mě čuvač omotal kolem prstu

Vlastně se mi s tou chlupatou koulí nechtělo loučit. V práci zůstali v šoku, když jsem v poledne běžela domů venčit psa a odpoledne pospíchala domů. Občas mi naštěstí pomohl Honza, tedy ten vousatý veterinář.

Za půl roku u mě bydlel a za dalšího půl roku jsme se brali. To už byl na cestě náš syn Filip. Dneska je mu deset, Bejbince o rok víc, je to přece jenom už starší psí dáma. Do konce svého života jí budu vděčná za to, že mi vpadla do života, celý mi ho převrátila a že mi ukázala, že štěstí není jenom práce.


Čtete rádi skutečné příběhy ze života? Znáte i vy zajímavý příběh, který chcete sdílet s ostatními? Pište na redakce@casjenprome.cz. Za každý zajímavý námět, který zpracujeme a uveřejníme, pošleme knihu jako dárek!

Další články z rubriky

Příběh Šárky (38): Nedobrovolně venkovankou

Příběh Šárky (38): Nedobrovolně venkovankou

Autor: podle příběhu Šárky P. napsala Alžběta Morávková, Datum: 26. 4. 2024 0:05

„Narodila jsem se v Praze, studovala v Praze a třicet let nežila nikde jinde,“ svěřuje se v dopise…

Příběh Hanky (59): Nakonec jsem mu tu lež odpustila

Příběh Hanky (59): Nakonec jsem mu tu lež odpustila

Autor: podle příběhu Hany J. napsala Alžběta Morávková, Datum: 17. 3. 2024 0:05

Prodloužený víkend v Římě nebo v Paříži, dovolené po celém světě, cestování třeba jen tak… To, co…

Příběh Petra (44): Byl jsem závislý na automatech

Příběh Petra (44): Byl jsem závislý na automatech

Autor: podle příběhu Petra N. napsala Alžběta Morávková, Datum: 25. 2. 2024 0:05

Petr nyní žije spokojeným životem, nebylo tomu tak ale vždycky. Měl skvělou práci, ve které byl…

Příběh Olgy (52): Dceřin přítel na nás parazitoval

Příběh Olgy (52): Dceřin přítel na nás parazitoval

Autor: podle příběhu Olgy S. napsala Alžběta Morávková, Datum: 24. 2. 2024 0:05

Děti si někdy přivedou partnery, které rodiče zrovna „nemusí“. To je případ i naší čtenářky Olgy,…

Příběh Hanky (49): Můj přítel „Skrblík“

Příběh Hanky (49): Můj přítel „Skrblík“

Autor: podle příběhu Hanky M. napsala Alžběta Morávková, Datum: 18. 2. 2024 0:05

Nikdo už dnes nečeká, že bude muž všechno platit. Ale přece jen se trochu předpokládá, že na víno…

Příběh Alice (40): Poporodní deprese mi málem zničila všechno

Příběh Alice (40): Poporodní deprese mi málem zničila všechno

Autor: podle příběhu Alice M. napsala Alžběta Morávková, Datum: 17. 2. 2024 0:05

Euforii z narození vytouženého dítěte může zkomplikovat poporodní deprese. Moc se o ní nemluví,…

Příběh Kateřiny (59): Se ztrátou nevlastního vnuka se nemohu smířit

Příběh Kateřiny (59): Se ztrátou nevlastního vnuka se nemohu smířit

Autor: podle příběhu Kateřiny T. napsala Alžběta Morávková, Datum: 11. 2. 2024 0:05

Malý Miky se na několik let stal součástí rodiny naší čtenářky Kateřiny. Příběh, který nám poslala,…

Příběh Kláry (43): Za všechno si mohu sama

Příběh Kláry (43): Za všechno si mohu sama

Autor: podle příběhu Kláry W. napsala Alžběta Morávková, Datum: 10. 2. 2024 0:05

„Kdo vybírá, přebere,“ říká jedno známé české přísloví. O jeho pravdivosti se přesvědčila naše…

Tip šéfredaktorky

SOUTĚŽTE o 3 balíčky Miniverse od MGA

30. 5. 2024 17:20 autor -mav-