Příběh Hanky (48): Mrtvý manžel mi schválil přítele
Nikoho jiného jsem nechtěla
Několik let jsem byla máma-táta v jednom, nechtěla jsem dětem domů přivést náhradního tatínka. Neutuchající bolest a žal jsem doslova přebíjela činností. Den jsem vyplnila sobě i dětem do poslední minuty, abych neměla čas přemýšlet.
Uplynulo několik let a děti samy naznačovaly, že bych neměla zůstávat sama. Já jsem se ale bála navázat vztah. Až loni, kdy Johanka odjela na chalupu s kamarádkou Emou a jejími rodiči, a Viky se vydal s kamarády k moři do Chorvatska, jsem přijala pozvání jet na chatu k Ivetě.
Příběh Lídy (59): Mrtvá maminka mě ve snu varovala
Pozvání na chatu
Kamarádka z dětství, která se mnou prožívala moje lásky i trable a která mi pomohla po Honzově smrti. „Hani, bude tam prima parta,“ lákala mě. „Ivu s Petrem znáš, Terku s Kubou taky. Jo, a ještě jsem pozvala Ondřeje. To je ten kamarád od mého Michala, no víš, jak jsem ti vyprávěla, že mu utekla manželka…“ – „Ivet, ale já se s nikým seznamovat nechci,“ rázně jsem ji přerušila. – „A kdo mluví o seznamování? Prostě jsem nechtěla, aby byl sám on nebo abys byla sama ty. Bavit se s ním nemusíš.“
Byl krásný zářijový den, když jsem vyrazila vlakem za Ivetou. „Mohla bys jet s Ivou a Petrem, zastavili by se pro tebe,“ nabízela Iveta. „Nebo řeknu Ondřejovi…“ – „Díky, jsi hodná, vlakem jsem u tebe za hodinu a ten kousek lesem bude příjemná procházka,“ trvala jsem si na svém.
Příběh Zdeňky (60): Potkaly mě zvláštní náhody
Počasí překazilo plány
Když jsem kolem čtvrté odpoledne vystoupila z vlaku, bylo trochu zamračeno. Zamrzelo mě, že nemám deštník. No, co, říkala jsem si, je to přece jen necelá půlhodinka rychlé chůze, a přidala jsem do kroku. Asi po pěti minutách se najednou zatáhlo a v lese nebylo vidět a z dálky jsem slyšela chroupat blesky. Pochopila jsem, že vlak a procházka, to nebyl dobrý nápad.
Usoudila jsem, že bude lepší vrátit se na silnici k nádraží a schovat se tam. Když jsem dobíhala k zastávce autobusu, která byla před nádražím, spadly první kapky. „Kam jedete? Nechcete někam svézt,“ ozvalo se vedle mě. Muž tak v mém věku přibrzdil auto a stáhl okénko. „Pršet bude asi až do rána,“ dodal. – „Ne. Děkuji, na někoho čekám,“ odpověděla jsem a v duchu si řekla, že přece nevlezu cizímu člověku do auta. V tu chvíli se mi ale zatočila hlava a já zbledla.
Příběh Jany (33): Pes nám zachránil život!
Honza to odkýval
„Je vám něco, slyšíte…je vám něco, paní, proberte se…!“ slyšela jsem jako z dálky. A najednou jsem uviděla před sebou Honzu, jak se usmívá a kývá. Trvalo to jen pár vteřin, bylo to tak zvláštní… „No, konečně, myslel jsem, že jste omdlela,“ skláněl se nade mnou ten muž z auta. „Nebojte se, jedu k známým na chatu, je to kousek. Nepotřebujete ale odvézt na pohotovost?“ – „Ne, díky, to byla jen taková slabost, mám nízký tlak,“ tiše jsem řekla. A v jeho očích jsem zase viděla Honzu kývajícího hlavou.
„Kam vlastně jedete?“ – „Kamarádce na chatu, je to kousek, chtěla jsem jít lesem, pak jsem se utekla schovat.“ – „Tak pojďte, já vás tam hodím.“ – „Ale to přece nejde…,“ snažila jsem se odporovat. Ale já jsem tomu člověku najednou prostě věřila. Vždyť v tom podivném bezvědomí Honza kýval!
„Kam to bude?“ – „Na Loučnou,“ řekla jsem. – „Cože? Vy taky?“ udiveně se na mě podíval a pak se plácl do čela a rozesmál: „Že vy jste Hanka? Já jsem Ondra, pozvali mě Iveta s Michalem, že prý tam bude jedna moc sympatická Ivetina kamarádka. A já se s Michalem dohadoval, až slíbil, že mě nebude násilím s nikým seznamovat!“
Tak mi do cesty a do života vstoupil před rokem Ondra a od té doby jsme spolu. Vždyť mi ho Honza schválil!
Tip na zajímavou knihu

Rika byla vždycky poslušná a hodná holka. Ve skrytu duše se však nejednou toužila utrhnout ze řetězu. A vždycky ji to táhlo k bratrovi jejího přítele, Michaelovi, ze kterého jí běhá mráz po zádech. Potom ale jedna osudová noc změní život všem zúčastněným a Rika by měla mít strach. Jenže ho nemá… Michael si dobře uvědomuje, jakou má nad Rikou moc – jakou z něj má hrůzu. Když jeho bratr odjede studovat na námořní akademii a svou přítelkyni nechá samotnou a nechráněnou, Michael ví, že se naskytla dokonalá příležitost k pomstě. Před třemi lety poslala Rika do vězení jeho tři nejlepší kamarády. Teď jsou konečně na svobodě a odhodlaní proměnit každou její noční můru ve skutečnost. (Vydává nakladatelství Ikar.)
Čtete rádi skutečné příběhy ze života? Znáte i vy zajímavý příběh, který chcete sdílet s ostatními? Pište na redakce@casjenprome.cz. Za každý zajímavý námět, který zpracujeme a uveřejníme, pošleme knihu jako dárek!
Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!
Další články z rubriky
Příběh Aleny (52): Zloděj, co nebyl zloděj
Autor: podle příběhu Aleny M. napsala Alžběta Morávková, Datum: 7. 6. 2026 0:05Obyčejný nákup se během několika minut změnil v komedii plnou omylů, pronásledování a pořádné…
Příběh Lenky (48): Vznášela jsem se nad operačním stolem
Autor: podle příběhu Lenky Č. napsala Alžběta Morávková, Datum: 6. 6. 2026 0:05Nikdy jsem nevěřila na duchy, posmrtný život ani na různé ezoterické teorie. Byla jsem typ člověka,…
Příběh Slávky (62): Ztratila jsem brýle a našla lásku
Autor: podle příběhu Slávky A. napsala Alžběta Morávková, Datum: 31. 5. 2026 0:05Co všechno mohou způsobit ztracené brýle? O tom nám napsala krásný příběh naše čtenářka Slávka.
Příběh Jany (39): Volal mě hlas mého pradědečka?
Autor: podle příběhu Jany Š. napsala Alžběta Morávková, Datum: 30. 5. 2026 0:05Čtenářka Jana nám napsala: Už patnáct let učím na prvním stupni základní školy. Myslela jsem si, že…
Příběh Dáši (48): Nepovedená adopce
Autor: podle příběhu Dagmar T. napsala Alžběta Morávková, Datum: 16. 5. 2026 0:05„Všude čtu dojemné příběhy o tom, jak si bezdětní rodiče adoptovali dítě a našli nový smysl života…
Příběh Ivany (53): Nevidím žádné světlo na konci tunelu
Autor: podle příběhu Ivany Š. napsala Alžběta Morávková, Datum: 10. 5. 2026 0:05Někdy osud nadělí na bedra jednoho člověka tolik neštěstí, až se to zdá nepravděpodobné. Své o tom…
Příběh Věry (69): Zůstala jsem úplně sama
Autor: podle příběhu Věry L. napsala Alžběta Morávková, Datum: 9. 5. 2026 0:05„Jako každá máma jsem se těšila, až můj syn bude dospělý,“ píše Věra. „Budeme sice každý žít svůj…
Příběh Kláry (59): Dostala jsem se na samé dno
Autor: podle příběhu Kláry K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 3. 5. 2026 0:05Svou závislost na lécích se naše čtenářka Klára naučila dobře maskovat. S manželem se rozvedli,…


