Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Příběh Ely (44): Buď zhubneš, nebo se s tebou rozvedu!
ilustrační foto freepik.com
Příběhy ze života

Příběh Ely (44): Buď zhubneš, nebo se s tebou rozvedu!

datum: 24. 10. 2020 0:05 autor: podle příběhu Ely S. napsala Alžběta Morávková
„To nebyla nějaká normální nadváha, to byla morbidní obezita a závislost na jídle,“ popisuje naše čtenářka okamžik, kdy dala svému manželovi jasné ultimátum.

Honzu jsem podle vidění znala od dětství, vždyť pocházíme z jedné vesnice. Když jsme se před dvaceti lety potkali na svatbě společných přátel, zjistili jsme, že máme hodně společného a že si rozumíme. Za pár měsíců už jsme spolu bydleli.

Pořádný chlap

Byl to vždycky kus chlapa. Doslova takový „udělaný“, jak se u nás říkalo. Vždyť i svatební oblek nemohl nikde sehnat, nakonec si ho nechal ušít.

Honza hodně sportoval – fotbal za místní klub, v zimě běžky, pak kolo. Zároveň miloval jídlo. „Ale Elinko, vždyť to vyběhám. Nakrmit tohle velký tělo, to dá přece práci,“ smál se, když dojídal jedenáctý knedlík s rajskou a já se na něj zlobila. „Ještě ke všemu tak dobře vaříš,“ lichotil mi.

Kromě občasného špičkování kvůli jeho přejídání jsme se vlastně nikdy nehádali. Vždyť byl tak báječný otec našich dvou kluků. Vedl je k pohybu a ke sportu, trávil s nimi spoustu času. A pak se to stalo…

Zavinil to zlomený kotník

Na tréninku si zlomil kotník na pravé noze. Špatně se to hojilo, šest týdnů musel být doma, pak následovala operace a další týdny doma. Nemohl do práce – co taky s řidičem autobusu, který nemůže hýbat pravou nohou. Nemohl ani sportovat.

Celé dny seděl před televizí a cpal se. Nemohu říct jen, že „jedl“. Soukal do sebe všechno, co našel. Čas mezi snídaní a obědem a obědem a večeří vyplňoval čokoládou, sladkými tyčinkami, ale i slanými brambůrky či oříšky. K tomu nějaké to pivo. Během té doby, co strávil doma, nabral deset kilo a lehce „pokořil“ metrák.

Kila letí nahoru

„Jen co začnu běhat po hřišti, půjde to dolů, „utěšoval sebe i mě. S těmi deseti kily navíc se mu běhalo mnohem hůř, často se unavil. Sice to sváděl na kotník, ale s fotbalem přestal. Nepřestal ale po zápase chodit s bývalými spoluhráči „na jedno“, tedy spíš na tři nebo čtyři.

Pohyb skoro omezil. Celý den proseděl za volantem autobusu, pak v křesle u televize. Kila přibývala. V průběhu dalších pěti let se váha dostala na neuvěřitelných 150 kilo! To už měl problémy se srdcem, s vysokým tlakem, zvýšenou hladinou cukru v krvi.

Co bylo platné, že jsem mu dávala menší porce, připravovala zdravé a netučné, krouhala zeleninu na saláty. Přes den si stejně koupil, co chtěl. Schovával si přede mnou sladkosti do garáže nebo do kotelny.

Naši kluci se ho snažili dostat aspoň na procházku. Zbytečně. Když se nechal přemluvit, zadýchal se hned po pár metrech.

Došla mi trpělivost

Donutila jsem ho jít k výživovému poradci, nebylo to ale nic platné, protože jeho radami se neřídil. Chyběla mu pevná vůle. Pak jsem zavolala Honzově praktické lékařce. „V jeho situaci pomůže jen operace žaludku,“ řekla mi. „A na rovinu – jestli se sebou něco neudělá, budete brzy vdova,“ rázně ukončila naši debatu doktorka.

„Buď opravdu zhubneš, nebo se s tebou rozvedu!“ dala jsem mu nůž na krk. A vzala jsem všechno do svých rukou. Objednala jsem Honzu do obezitologické poradny. „Já nikam nejdu,“ protestoval. – „Když nechceš, nechoď, ale já tě opravdu opustím,“ rozčílila jsem se.

Operace žaludku

Nakonec souhlasil. V poradně se dozvěděl, že pro něj existuje jen jedna cesta, a to bariatrická operace. Zjednodušeně řečeno – odstranění části žaludku!

„Já do toho půjdu,“ pochlapil se. „Je mi jasné, že sám shodit kila nezvládnu.“ Následovala řada vyšetření. Nestačili jen chirurg, anesteziolog a internista, v tomto případě je třeba všechno probrat i z psychologem, vždyť jde o regulérní závislost na jídle.

Nebudu předstírat, že jde o jednoduchou záležitost. Tedy fyzicky i psychicky. Tekutá strava, pak kašovitá, teprve po několik týdnech mohl jíst normálně. Ale s mnoha omezeními. Dodržování jídelníčku a pravidelného režimu, malé porce, pití jen před jídlem. Překonání chutí na různé dobroty. A k tomu nad ním stále visela hrozba, že by mohl žaludek tzv. přejíst. To se prý taky někdy stává.

Zvítězil

Duše dřívějšího sportovce se neztratila. Naštěstí pomohla sezení u psychologa. A důležité je, že Honza opravdu už CHTĚL se sebou něco udělat. Začal se také hýbat a kila padala dolů. První rok po operaci shodil skoro třicet kilo. Od operace uplynulo víc než pět let, Honza má dole pětapadesát kilo! A drží se.

„Nepřežil bych, kdybys mě opustila,“ šeptl mi nedávno do ucha. „Jsem vděčný, žes mě tam donutila jít.“


Čtete rádi skutečné příběhy ze života? Znáte i vy zajímavý příběh, který chcete sdílet s ostatními? Pište na redakce@casjenprome.cz. Za každý zajímavý námět, který zpracujeme a uveřejníme, pošleme knihu jako dárek!

Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!

Další články z rubriky

Příběh Lenky (45): Naletěla jsem sňatkovému podvodníkovi

Příběh Lenky (45): Naletěla jsem sňatkovému podvodníkovi

Autor: podle příběhu Lenky N. napsala Alžběta Morávková, Datum: 13. 6. 2021 0:05

Představujete si zdvořilého gentlemana s květinou v klopě z filmů z první republiky? Kdepak,…

Příběh Slávky (62): Den, který změnil celý náš život

Příběh Slávky (62): Den, který změnil celý náš život

Autor: podle příběhu Slávky H. napsala Alžběta Morávková, Datum: 12. 6. 2021 0:05

„Koho by napadlo, že to krásné páteční odpoledne tak strašně skončí?“ povzdechla si naše čtenářka…

Příběh Marcely (42): Z mého bratra se stal bezdomovec

Příběh Marcely (42): Z mého bratra se stal bezdomovec

Autor: podle příběhu Marcely V. napsala Alžběta Morávková, Datum: 6. 6. 2021 0:05

„Ještě, že se toho nedožili rodiče,“ povzdychla si naše čtenářka Marcela. „Všechny tři nás…

Příběh Andrey (31): Můj boj s chronickým únavovým syndromem

Příběh Andrey (31): Můj boj s chronickým únavovým syndromem

Autor: podle příběhu Andrey M. připravila Alžběta Morávková, Datum: 5. 6. 2021 0:05

„Před pár lety jsem začala pociťovat stále větší únavu. Varovné signály jsem ignorovala, běhala ze…

Příběh Hedviky (33): Matka toleruje otci milenku

Příběh Hedviky (33): Matka toleruje otci milenku

Autor: podle příběhu Hedviky C. napsala Alžběta Morávková, Datum: 30. 5. 2021 0:05

V poslední době se už jen nerada vracím domů. Táta přichází pozdě večer – a nebo vůbec – od mladé…

Příběh Elišky (41): Pozdní láska mé babičky Milady

Příběh Elišky (41): Pozdní láska mé babičky Milady

Autor: podle příběhu Elišky H. napsala Alžběta Morávková, Datum: 29. 5. 2021 0:05

„Právě uplynul rok od smrti mé milované babičky,“ napsala nám naše čtenářka Eliška. „Byla slabá na…

Příběh Kamily (39): Věštba cikánky se vyplnila

Příběh Kamily (39): Věštba cikánky se vyplnila

Autor: podle příběhu Kamily N. napsala Alžběta Morávková, Datum: 23. 5. 2021 0:05

„Jsem racionální osoba, která na žádné ‚nadpřirozeno‘ nevěří. Přesto se mi do puntíku vyplnila…

Příběh Dany (55): Na výchovu pěti dětí jsem nestačila

Příběh Dany (55): Na výchovu pěti dětí jsem nestačila

Autor: podle příběhu Dany Š. napsala Alžběta Morávková, Datum: 22. 5. 2021 0:05

Naše čtenářka Dana porodila pět dětí. Manžel ji brzy opustil a ona se jen těžce protloukala životem…

Tip šéfredaktorky

Příběh Hanky: (52) Poklad na cizí zahradě

15. 5. 2021 0:05 autor podle příběhu Hany W. napsala Alžběta Morávková