Čas jen pro mě

Herečkou chtěla být od malička

Už jako dítě si napsala do deníku: „Pane Bože, ať se stanu herečkou!“ Přání se jí splnilo. Byla bezprostřední a přirozená, proto ji filmová akademie ocenila třemi Oscary – a fanoušci milovali. Odsuzovali ji ale za skandály v osobním životě.

Přestože byla příliš vysoká s širokým jakoby neupraveným obočím, make-upu se vyhýbala a chyběla jí koketérie jejích kolegyň, stala se ideálem ženskosti a jednou z největších hereček Hollywoodu. Její filmoví partneři o ní říkali, že je jiná než ostatní. Nenáročná, skromná a tvrdohlavá žena, která nikdy nepřijala pravidla „továrny snů“.

Anne Hathawayová: Čtyři roky žila s podvodníkem

Těžké dětsví

Narodila se 29. srpna 1915 ve Stockholmu a byla pojmenovaná podle o pár let starší švédské princezny (a pozdější dánské královny) Ingrid. Už v raném věku se stala sirotkem.

Nejprve na žloutenku zemřela její matka Friedel, to byly holčičce tři roky. Ve 12 jí pak rakovina vzala otce, kterého velmi milovala. Justus Bergman ve Stockholmu provozoval obchod s fotoaparáty a byl jedním z prvních, kdo si tam tehdy zakoupil filmovou kameru. Zachovaly se snímky, na kterých natáčel svou dcerku a které ukazují, jak byla dívka už v dětství mimořádně fotogenická.

Dívku si mezi sebou předávali různí příbuzní, u kterých žila. Bylo jí teprve 17, když získala stipendium na jednu z nejproslulejších divadelních škol v Evropě – Královskou dramatickou divadelní školu ve Stockholmu. A v roce 1934 už dostala první filmovou roli ve filmu Hrabě z Mnichova mostu.

John Lennon a Yoko Ono: Příběh šílené lásky

První manželství

V této době také potkala muže, který se stal jejím prvním manželem. Finančně zajištěný zubař Petter Lindström se odlišoval od lidí, kteří se točili kolem filmu a divadla. Seriózní, pragmaticky uvažující – prostě ideál každé slušné švédské dívky! Vzali se roku 1937 a o rok později se jim narodila dcera, která dostala jméno Pia.

Ingrid se dařilo, role v romantickém filmu Intermezzo jí zajistila slávu i za mořem. Slavný hollywoodský producent David Selznik okamžitě koupil práva k filmu a podepsal s ní smlouvu na natáčení v Americe.

11 málo známých faktů o zpěvačce Whitney Houston

Vydala se za velkou louži

Neváhala ani okamžik – doma nechala manžela a teprve šestiměsíční dceru. Tak poprvé, a ne naposledy, dala přednost kariéře před rodinou.

Americký remake Intermezza byl ještě úspěšnější než švédský originál. Následovalo natáčení filmu Casablanca. Do Ameriky se přestěhoval i manžel s dcerou.

V polovině 40. let se Ingrid stala nejoblíbenější a nejlépe placenou hollywoodskou herečkou. Úspěch byl korunován i získáním prvního Oscara. K tomu došlo v roce 1945 za roli Pauly ve filmu Plynové lampy (další dvě sošky si odnesla v roce 1956 a pak 1974).

Marilyn Monroe (†36): Poslední dny blonďaté sexbomby

Očarována Rossellinim

V roce 1948 seděla v jednom poloprázdném hollywoodském kině, kde s manželem sledovali film Roberta Rosselliniho Řím, otevřené město. O hodinu a půl později, když celá rozrušená a očarovaná prožitkem odcházela, prý řekla: „Pokud skutečně existuje člověk, který něco takového mohl natočit, je to bůh.“

Přišla domů a okamžitě režisérovi napsala dopis:

„Vážený pane Rossellini, pokud potřebujete švédskou herečku, která mluví anglicky, němčinu ještě nezapomněla, rozumí trochu francouzsky a z italštiny zná pouze Ti amo, jsem připravena přijet a pracovat s vámi. Ingrid Bergman“

Kdo byl Roberto Rosselini?

Významný představitel italského neorealistického filmu a režisér snímků Řím, otevřené město, či Německo v roce nula se narodil 8. května 1906 v rodině úspěšného římského architekta. Jeho otec postavil a otevřel první kino v Římě. Robertovi tak od dětství učaroval svět filmu a není divu, že se v dospělosti stal úspěšným scénáristou a režisérem. 

Poprvé se oženil v roce 1934 s rusko-italskou herečkou Assiou Norris, manželství trvalo jen dva roky. Druhou Robertovou manželkou se v roce 1936 stala kostýmní návrhářka Marcella De Marchis, se kterou měl syny Marca a Renza. Manželství skončilo v roce 1950, kdy se Roberto bláznivě zamiloval do Ingrid Bergman.

Audrey Hepburn (†63): Hvězda, která nenáviděla jídlo

Znovu opustila dceru

Po téměř 12 měsících dopisování Ingrid odletěla do Itálie, kde si pod režijním vedením Rosselliniho zahrála ve filmu Stromboli. Do Ameriky už se nevrátila. To způsobilo ve filmových amerických kruzích obrovský skandál. Přestože v té době bylo manželství s Petterem jen formální a Ingrid měla za sebou několik bouřlivých vztahů, Petter protahoval rozvod a znemožňoval jí stýkat se s dcerou. Než se stačili rozvést, byla už Ingrid těhotná s Rosseliinim. A rozvedený nebyl ani Rosselini. Pia znovu uviděla matku až po dlouhých osmi letech.

Z miláčka Ameriky se okamžitě stala černou ovcí. Američtí mravokárci pranýřovali Ingrid, bojkotovali její poslední film a někteří dokonce požadovali zákaz promítání všech filmů, kde hrála.

„Moji manželé velmi dobře věděli, že jsem především herečka. Tím, že se se mnou oženili, šli do velkého rizika.“

Je zajímavé, že o mnoho let později, v roce 1978 ve filmu svého jmenovce Ingmara Bergmana Podzimní sonáta přijala roli pianistky Charlotte, pro kterou byla kariéra důležitější než rodina. Jakoby si tu zahrála příběh vztahu s nejstarší dcerou…

Italské manželství

Soužití dvou umělců nebylo vůbec snadné. Vzali se v květnu 1950, to už byl na světě syn Roberto, v roce 1952 se narodila dvojčata Isabella a Isotta. Ničili se navzájem. Roberto žárlil, byl impulzivní, nechtěl aby točila s jinými režiséry. Žárlivá byla i Ingrid.

Doslova italské manželství se definitivně rozpadlo po sedmi letech, když se Roberto začal stýkat s mladičkou Indkou Sonali, která s ním čekala dítě a kterou si později vzal. Se Sonali zůstal až do konce života (zemřel 3. června 1977). Měli dceru Raffaelu.

Ingrid se opět vrátila do Ameriky, která jí nakonec odpustila. Na Roberta ale nikdy nezapomněla.

Marcello Mastroianni (†72): Měl spoustu žen, přesto nikdy nezapomněl každý den…

Zrádná rakovina

Posledním jejím manželem byl švédský producent Lars Schmidt. Vzali se v roce 1958 a vydrželi spolu dvě desítky let. V klidu a bez zájmu médií se rozvedli v roce 1979, ale to už spolu několik let nežili.

„Štěstí – to je dobré zdraví a špatná paměť.“

V roce 1973 vyřkli lékaři děsivý ortel – rakovina prsu. S nemocí se statečně prala, ale nakonec ji nepřemohla. Po Rosselliniho smrti v roce 1977 a po třetím rozvodu ji zachraňovala práce. Hodně jí pomáhal i bývalý manžel Lars. Posledním filmem, který natočila, byl životopisný film pro izraelskou televizi Golda Meir.

Zemřela v den svých 67. narozenin v Londýně 29. srpna 1982. V hereckém nebi už na ni pět let čekala její největší láska – Roberto Rossellini.

Zdroje infromací: faroutmagazine.co.uk, insessionfilm.com, Wikipedia