Čas jen pro mě

Dítě, od něhož se čekalo pokračování rodu

Nizozemská královna Vilemína byla tvrdohlavá, hluboce věřící a někdy až nesnesitelně panovačná. Právě její rozhodnost z ní ale za druhé světové války udělala národní hrdinku.

Vilemína Helena Pavlína Marie se narodila 31. srpna 1880 v paláci Noordeinde v Haagu. Jejím otcem byl nizozemský král Vilém III., kterému bylo v době jejího narození už 63 let. Matka Emma z Waldecku-Pyrmontu byla o jednačtyřicet let mladší než její manžel.

Král měl z prvního manželství se Žofií Württemberskou tři syny, ti však postupně zemřeli bez potomků. Po smrti posledního z nich, prince Alexandra, zůstala malá Vilemína jedinou přímou dědičkou nizozemského trůnu.

Co by vás ještě mohlo zajímat

Žofie Frederika Bavorská: Žena, která vládla Rakousku, i když neseděla na trůnu

Desetiletá královna

Její dětství proto rozhodně nebylo bezstarostné. Matka ji vychovávala přísně, ale zároveň ji chránila před výbušným otcem. Vilemína se učila jazyky, historii, ústavní právo i zásady státní správy. Od malička jí bylo připomínáno, že jednou nebude žít sama pro sebe, ale pro svou zemi.

Když Vilém III. v listopadu 1890 zemřel, stala se desetiletá Vilemína královnou. Do jejích osmnácti let však vládla jako regentka královna Emma. Samostatné vlády se Vilemína ujala v roce 1898 a při slavnostní inauguraci v amsterdamském Novém kostele působila jako sebevědomá mladá žena, která rozhodně nehodlala být pouhou ozdobou trůnu.

Ženich vybraný hlavně kvůli zachování dynastie

Mladá panovnice potřebovala manžela – nejlépe protestantského prince z váženého evropského rodu. Volba nakonec padla na německého vévodu Jindřicha Meklenbursko-Zvěřínského. Svatba se konala 7. února 1901.

Zpočátku se zdálo, že by manželství mohlo být šťastné. Brzy se však ukázalo, že temperamentní a cílevědomá královna a její společensky založený manžel mají jen málo společného. Jindřich navíc v Nizozemsku nezískal skutečnou politickou roli. Žil po boku ženy, která měla větší moc, majetek i společenské postavení než on, a se svou druhořadou pozicí se údajně vyrovnával jen obtížně.

Jejich soužití zatěžovaly také Jindřichovy milostné aféry a finanční problémy. Historické prameny potvrzují nejméně jednoho jeho nemanželského potomka, o dalších se spekulovalo. Podle oblíbené historky Vilemína jednou osobně vyhnala z okolí paláce Het Loo manželovu německou milenku. Nakolik byl výjev později přikrášlen, není jisté, k povaze energické královny by však docela dobře pasoval.

Rozvod nepřicházel v úvahu. Ohrozil by pověst monarchie i tolik potřebné pokračování dynastie.

Co by vás ještě mohlo zajímat

Alice z Battenbergu (†84): Matka prince Filipa a tchyně britské královny

Dlouhé čekání na potomka

První roky manželství byly pro Vilemínu bolestné. Prodělala několik neúspěšných těhotenství; roku 1902 porodila předčasně mrtvého syna. Zdravotní komplikace byly natolik vážné, že se veřejně začalo mluvit o možném zániku vládnoucí větve rodu Oranžsko-Nasavských.

Až 30. dubna 1909 se narodila zdravá dcera Juliana. V celé zemi propukly oslavy. Holanďané si oddechli – trůn měl dědičku.

Vilemína měla pouze toto jediné přeživší dítě. K Julianě chovala hlubokou lásku, zároveň však byla náročnou a dominantní matkou. Dceru dlouho chránila před běžným světem a osobně dohlížela na její vzdělání i budoucnost. Juliana se ovšem později stala mnohem méně formální a lidovější panovnicí než její matka.

Po Julianě nastoupila na trůn v roce 1980 její dcera Beatrix a roku 2013 Beatrixin syn Vilém-Alexandr. Vilemína je tedy prababičkou současného nizozemského krále a praprababičkou nynější následnice trůnu, princezny Cathariny-Amalie.

Královna s povahou generála

Vilemína byla drobná postavou, její osobnost však dokázala zaplnit celou místnost. Ministři se jí obávali, protože se na jednání důkladně připravovala, kladla nepříjemné otázky a nerada přijímala odmítnutí. Byla přesvědčena, že panovník nemá pouze reprezentovat, ale také aktivně ovlivňovat chod státu.

Za první světové války pomáhala hájit nizozemskou neutralitu. Když se ji měl německý císař Vilém II. pokusit ohromit výškou svých vojáků, odpověděla údajně, že po otevření nizozemských hrází by nad nimi bylo ještě několik stop vody. Jde patrně o legendu, ale dokonale vystihuje obraz, který si o ní veřejnost vytvořila.

Královnina tvrdost byla natolik nápadná, že ji někteří současníci popisovali jako „muže na trůně“. Nešlo samozřejmě o její vzhled ani identitu, nýbrž o dobový stereotyp: rozhodnost, politická autorita a velitelský temperament byly tehdy považovány hlavně za mužské vlastnosti.

Co by vás ještě mohlo zajímat

105 vět, které charakterizují prince Filipa

Churchillův „jediný muž“ ve vládě

Největší chvíle Vilemíny přišla po německém napadení Nizozemska v květnu 1940. Královna odplula do Velké Británie, odkud se postavila do čela odporu proti okupantům. Její odjezd vyvolal také kritiku – někteří obyvatelé měli pocit, že je královská rodina opustila. Pravidelné rozhlasové projevy vysílané prostřednictvím stanice Radio Oranje však z Vilemíny postupně udělaly symbol vzdoru.

O Adolfu Hitlerovi mluvila bez diplomatických ohledů a povzbuzovala nizozemský odboj. Se svými ministry v exilu často vedla ostré spory a nebyla ochotná smířit se s opatrností, kterou považovala za zbabělost.

Winstonu Churchillovi se proto připisuje slavný výrok, že Vilemína byla „jediným mužem v nizozemské vládě“. Přesná podoba a okolnosti výroku nejsou bezpečně doloženy, Churchill však její odvahu a energii nepochybně obdivoval. Podle další tradované historky americký prezident Franklin D. Roosevelt přiznal, že z ní měl téměř strach.

Abdikace ve prospěch dcery

Roku 1948 ze zdravotních důvodů abdikovala ve prospěch Juliany. Sama si přála, aby byla znovu oslovována jako princezna. Zemřela 28. listopadu 1962 ve věku 82 let. Její pohřeb se na její přání nesl v bílé barvě – smrt chápala nikoli jako konec, ale jako začátek věčného života.

Vilemína nebyla laskavou pohádkovou královnou. Byla dominantní manželkou, přísnou matkou, komplikovanou šéfkou a panovnicí, která svou ústavní roli často vykládala velmi široce. Ve chvíli, kdy její země potřebovala symbol odvahy, však dokázala být přesně tím, koho Nizozemci potřebovali.

Zdroje informací: royal-house.nl; letterenfonds.nl; britannica.com ; time.com a fiveminutehistory.com