Čas jen pro mě

Čtrnáctiletý ženich a česká princezna

Jan se narodil 10. srpna 1296 v Lucemburku jako syn pozdějšího římského císaře Jindřicha VII. a Markéty Brabantské. Vyrůstal na francouzském královském dvoře, kde získal vzdělání, vytříbené způsoby i obdiv k rytířským turnajům. Francouzština se stala jeho hlavním jazykem a západní Evropa jeho přirozeným životním prostorem.

Když se 1. září 1310 ve Špýru ženil s Eliškou Přemyslovnou, bylo mu pouhých čtrnáct let. Nevěsta byla o čtyři roky starší. Jejich sňatek měl především politický význam: Eliška byla dcerou krále Václava II. a po vymření Přemyslovců po meči představovala důležité spojení s českou panovnickou tradicí. Mladý Lucemburk díky ní získal českou korunu.

Co by vás ještě mohlo zajímat

Husitský král aneb Co (ne)víte o Jiřím z Poděbrad

Nešťastné manželství

Zpočátku se zdálo, že by z politického svazku mohlo vzniknout spokojené manželství. Postupně se však mezi manžely rozevřela hluboká propast. Eliška byla hrdá, temperamentní a toužila obnovit někdejší moc Přemyslovců. Jan naopak musel lavírovat mezi zájmy své ženy, české šlechty a vlastních evropských ambicí.

Král nakonec uvěřil podezření, že ho Eliška chce zbavit vlády ve prospěch jejich syna. Roku 1319 obsadil hrad Loket, odebral jí děti a malého Václava nechal určitou dobu střežit. Manželství se fakticky rozpadlo. Eliška žila v ústraní a zemřela roku 1330 na Mělníku, aniž se s Janem usmířila.

Co by vás ještě mohlo zajímat

Královna Kunhuta a její dva osudoví muži

Otec „Otce vlasti“

Jan a Eliška měli sedm dětí, ne všechny se však dožily dospělosti. Nejslavnějším byl syn Václav, narozený 14. května 1316 v Praze. V sedmi letech byl poslán na francouzský dvůr, kde při biřmování přijal jméno Karel. Právě z něj se stal císař Karel IV., později nazývaný Otcem vlasti.

Král využíval sňatky svých dětí jako účinný diplomatický nástroj. Dcera Jitka, ve Francii známá jako Bonne, se stala manželkou budoucího francouzského krále Jana II. Další děti spojily Lucemburky s významnými evropskými rody.

Jan měl také nejméně jednoho bezpečně doloženého nemanželského potomka – syna Mikuláše, jehož matku neznáme. Otec se o něj postaral, zajistil mu papežský dispens kvůli nemanželskému původu a otevřel mu cestu k církevní kariéře. Mikuláš se později stal aquilejským patriarchou. Zmínky o dalších nemanželských dětech jsou nejisté a historici je nedokážou spolehlivě potvrdit.

Druhá manželka z rodu Bourbonů

Čtyři roky po Eliščině smrti se Jan oženil s mladou Beatrix Bourbonskou.

Francouzská šlechtična byla přibližně o dvaadvacet let mladší a v Čechách si mnoho sympatií nezískala – neuměla česky a dávala přednost francouzskému prostředí. Roku 1337 porodila syna Václava, pozdějšího lucemburského a brabantského vévodu. Ani toto manželství však Jana nepřimělo k poklidnému rodinnému životu.

Poslední jízda slepého krále

Jan nebyl jen dobrodruhem. Prostřednictvím jednání, sňatků a vojenského tlaku rozšířil vliv české koruny ve Slezsku a získal Chebsko i Horní Lužici. V evropské politice měl respekt, jakého se doma většinou nedočkal.

Na konci života zcela oslepl. Přesto se 26. srpna 1346 zúčastnil na francouzské straně bitvy u Kresčaku. Podle pozdější tradice si nechal koně připoutat ke koním svých průvodců a vyrazil do boje, z něhož nebylo návratu. Zemřel přesně tak, jak žil – jako rytíř, pro něhož byla čest důležitější než bezpečí.

Zdroje informací: Jiří Spěváček: Král diplomat; ceskatelevize.cz; www.jsns.cz; a dspace.cuni.cz