Maxmilián II.: Habsburk, který měl rád víno a vlastní názor

Inspirace / Královské rodiny

Maxmilián II.: Habsburk, který měl rád víno a vlastní názor

datum: 13. 10. 2026 0:05 autor: Anna Vágnerová

V mládí měl slabost pro pití a ženskou společnost, později znepokojoval rodinu sympatiemi k protestantům. Maxmilián II., otec Rudolfa II., se z obrazu přísného katolického Habsburka poněkud vymykal. Za pověstí bouřliváka se však skrýval vzdělaný muž, který hledal cestu mezi rozhádanými náboženskými tábory.

Učili ho humanističtí vzdělanci

Narodil se 31. července 1527 ve Vídni jako nejstarší syn budoucího císaře Ferdinanda I. a Anny Jagellonské. Dětství prožil převážně v Innsbrucku, kde se vzdělával společně s mladším bratrem Ferdinandem.

Jeho učitelé patřili mezi humanistické vzdělance: nechyběli Caspar Ursinus Velius a Georg Tannstetter. Mezi vychovateli byl také Wolfgang Schiefer, ovlivněný Lutherovým učením. Náboženské otázky tak mladý princ poznával z více stran.

Co by vás ještě mohlo zajímat

Žofie Frederika Bavorská: Žena, která vládla Rakousku, i když neseděla na trůnu

Víno, ženy a otcovské napomínání

A co údajné flámování? Není to pouhá novodobá historka. Historik Friedrich von Bezold ve starší Allgemeine Deutsche Biographie popisuje mladého Maxmiliána jako muže se sklonem k pití a lehkovážným stykům se ženami. Zmiňuje také jeho nechuť k pravidelné práci.

Takové hodnocení ovšem odráží i moralizující jazyk tehdejší historiografie: dokládá pověst neukázněného mladíka, nikoli přesný počet propitých nocí. Otec jej napomínal rovněž kvůli pochybnostem o jeho katolické pravověrnosti.

Zbožná sestřenice po jeho boku

Roku 1548 se oženil s Marií Španělskou, dcerou císaře Karla V. a svou vlastní sestřenicí. Sňatek měl upevnit spojení rakouské a španělské větve Habsburků.

Marie byla přesvědčená katolička a na manželově dvoře hájila zájmy svého bratra, španělského krále Filipa II. Přesto jejich rozdílné postoje nemusely znamenat nešťastné soužití: modernější biografie historika Volkera Presse označuje manželství za šťastné.

Co by vás ještě mohlo zajímat

Husitský král aneb Co (ne)víte o Jiřím z Poděbrad

Sňatková politika

Manželé měli šestnáct dětí, z nichž devět přežilo rané dětství. Dva synové, Rudolf a Matyáš, se později stali císaři.

Dcera Anna se provdala za vlastního strýce Filipa II., zatímco Alžběta se stala manželkou francouzského krále Karla IX. Rodinné vazby tedy připomínaly spletitou pavučinu evropské politiky. Ani početné potomstvo však nezaručilo pokračování mužské linie: Maxmiliánovi synové nezanechali legitimního mužského dědice.

Protestantům rozuměl...

Maxmiliánovy sympatie k reformaci byly skutečné. Udržoval kontakty s protestantskými knížaty a jeho postoje znepokojovaly otce, papeže i španělské příbuzné. Roku 1562 musel potvrdit věrnost katolictví. Oficiálně zůstal katolíkem, zároveň však odmítal náboženskou nesmiřitelnost a hledal kompromis. Projekt Die Welt der Habsburger připomíná jeho výrok:

„Nejsem ani papeženec, ani protestant, nýbrž křesťan.“

...katolíkem zůstal

Jeho tolerance měla hranice. V Čechách roku 1575 poskytl nekatolickým stavům pouze ústní příslib v souvislosti s Českou konfesí, nikoli pevnou písemnou záruku.

Císařem byl od roku 1564. Zemřel 12. října 1576 v Řezně, v pouhých devětačtyřicetil letech a byl pohřben v pražské katedrále svatého Víta. Ještě na konci života vyvolal kontroverze: údajně odmítl přijmout poslední svátosti. Jeho osobní víra tak zůstává jednou z nejzajímavějších hádanek habsburských dějin.

Zdroje informací: projekt-gutenberg.org; deutsche-biographie.de a habsburger.net

Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!