Čas jen pro mě

O ruku požádala ona

Když německý princ Albert roku 1836 navštívil Londýn, svou sestřenici Viktorii okouzlil. V deníku si pochvalovala jeho modré oči, hezký nos i krásné zuby. Oběma bylo šestnáct a jejich rodiny s případným sňatkem počítaly. Přesto nešlo pouze o dynastický obchod. Při dalším setkání v roce 1839 už Viktorie věděla, že tohoto muže chce.

Viktorie mezitím nastoupila na trůn, a proto musela žádost o ruku vyslovit sama. Alberta si zavolala 15. října 1839 a nabídla mu společný život. Souhlasil. Její deník pak zaplnilo nadšení z objetí, polibků a pocitu, že je milována. Dvacetiletá královna rozhodně nepřipomínala chladnou dámu, za jakou ji později považovali.

Vzali se 10. února 1840 v kapli londýnského Svatojakubského paláce. Viktorie oblékla bílé saténové šaty s krajkou, které pomohly zpopularizovat bílou svatební módu. Podél trasy průvodu se tísnily tisíce lidí. Jejich soukromé štěstí bylo od samého začátku také veřejnou podívanou.

Co by vás ještě mohlo zajímat

9 zajímavostí o manželství Marie Antoinetty a Ludvíka XVI.

Tajný dárek pro manžela

Za zdmi paláce si ovšem mladá žena uchovávala vlastní romantický svět. K Albertovým čtyřiadvacátým narozeninám nechala roku 1843 namalovat svůj „tajný portrét“. Malíř Franz Xaver Winterhalter ji zachytil s uvolněnými vlasy padajícími přes rameno, v mnohem důvěrnější podobě, než nabízely oficiální obrazy. Albert byl nadšený a obraz visel v jeho pracovně ve Windsoru.

Viktorie také nosila medailonek s pramínkem jeho vlasů. Vyžádala si jej už několik dní po zásnubách a podle deníku jej měla u sebe ve dne v noci. V jejich vztahu měly podobné osobní drobnosti cenu, kterou žádný státní klenot nenahradil.

Co by vás ještě mohlo zajímat

Maxmilián II.: Habsburk, který měl rád víno a vlastní názor

Viktorie vládla, Albert se staral o děti

Mezi lety 1840 a 1857 se narodilo pět dcer a čtyři synové: Viktorie, Albert Edward, Alice, Alfred, Helena, Louise, Arthur, Leopold a Beatrice.

Všechny děti se dožily dospělosti, což tehdy nebylo samozřejmé ani v bohatých rodinách. Těhotenství však královna snášela obtížně. Při porodu Leopolda roku 1853 využila úlevu chloroformem, který jí podal lékař John Snow, stejně postupovala při narození Beatrice.

Rodinné uspořádání mělo pozoruhodný paradox: zemi vládla Viktorie, domácí záležitosti a vzdělávání dětí výrazně řídil Albert.

S potomky si rád hrál a společně budovali rodinná útočiště v Osborne a Balmoralu. Obrazy spokojených rodičů a vánočních oslav se dostávaly k veřejnosti prostřednictvím tisku i fotografií. Za vzorným rodinným portrétem stála každodenní práce — a také jasná manželova představa, jak má domácnost fungovat.

Pokoj, v němž se zastavil čas

Albert zemřel 14. prosince 1861 v pouhých dvaačtyřiceti letech. Lékaři tehdy určili břišní tyfus, přesná příčina jeho smrti je však dodnes diskutována. Viktorie se na dlouhá léta stáhla z veřejnosti a černé šaty nosila až do konce života. Její ústraní postupně vyvolávalo i nespokojenost poddaných.

Nejvýmluvnější památník jejich lásky přitom nebyl z kamene. V pokoji, kde Albert zemřel, nechávala zachovat původní zařízení. Každý den tam služebnictvo připravovalo čerstvou vodu, mýdlo a oblečení, jako by se princ mohl vrátit. Tento rituál trval až do Viktoriiny smrti v lednu 1901. Společně prožili jednadvacet let; bez něj žila téměř dalších čtyřicet.

Zdroje informací: royal.uk; hrp.org.uk; npg.org.uk; acis.com a britannica.com