Čas jen pro mě

Nález na hřbitově

11. dubna 1847 jako každé ráno odemkl hrobník na hřbitově St. Aubin ve francouzském Toulouse hlavní bránu. Když procházel uličkami hřbitova, všiml si zvláštního obrázku: v rohu hřbitova seděla opuštěná žena. Bylo to v místě, kde se stýkaly dvě vysoké zdi – na jedné straně byl Institut křesťanských bratří, na druhé zeď oddělovala hřbitov od rušné ulice. 

Zdálo se, že žena klečí při modlitbě, i když v podivné a nepohodlné pozici. Kolena přitažená pod sebe, ale rukama si podpírala hlavu, a lokty měla vystrčené do stran, jako by se unavila a opřela si hlavu. Hrobník se přiblížil, ale žena se ani nepohnula. Lehce se jí dotkl a bylo mu jasné, že je mrtvá.

John Reginald Christie: Maniak, který miloval hřbitovy

Je to Cecile!

Hrobníkův objev vyřešil záhadu zmizení čtrnáctileté dívky Cecile Combettesové. Naposledy ji viděli živou den předtím na pozemcích vedle hřbitova, které patřily Institutu křesťanských bratří, kde žilo kolem pěti set řeholníků.

Cecile Combettesová byla učednicí u knihaře jménem Bertrand Conte. Conte a Cecile spolu se starší spolupracovnicí Marion Rougmanacovou navštívili ráno předtím Institut, aby tam doručili několik košů knih.

Marie-Fortunée Lafarge: Vražedkyně, která se stala slavnou

Conte pak poslal Marion pryč a poručil Cecile, aby na něj počkala ve vstupní hale, zatímco asi tři čtvrtě hodiny řešil obchodní záležitosti s bratry. Když se vrátil do haly, Cecile nebyla nikde k nalezení.

Conte se tím nijak zvlášť nezabýval a později řekl, že předpokládal, že dívka odešla navštívit nemocnou matku, a vydal se na služební cestu do města Auch.

Zmizení mladé dívky tak zřejmě znepokojilo jen její rodinu. Než ale oslovili policii, druhý den se na hřbitově objevilo její mrtvé tělo.

Jak se tam dostala?

Nález Cecilina těla se rychle stal středem intenzivního zájmu policie, která podrobně prohledala místo činu.

Ukázalo se, že v měkké hlíně kolem jejího těla nebyly žádné stopy a břečťan pokrývající zeď mezi hřbitovem a ulicí byl neporušený, takže jediným logickým vysvětlením polohy bylo, že dívku někdo přehodil přes zeď ze zahrady církevního institutu.

Ale i to se ukázalo jako záhada, protože jak mohlo být přes čtyřicet kilogramů vážící tělo shozeno z výšky deseti metrů a dopadnout tak, že dívka vypadala jako modlící se? Nebo před dopadem na hřbitov už bylo tělo ve stadiu smrtelné ztuhlosti? Nebo policie přehlédla nějaké stopy?

Kate Websterová: Vydávala se za svou oběť

Před smrtí byla znásilněna

Podle policejního lékaře byla Cecile znásilněna a poté zabita silným úderem do lebky, a to 10. dubna dopoledne. Bylo provedeno důkladné zkoumání nečistot a organického materiálu nalezeného na dívčině těle a oděvu a v jejích vlasech.

Našel se jeden okvětní lístek pelargonie (která rostla v zahradě institutu); několik útržků něčeho, co vypadalo jako vlákna provazu (totožná s provazem nalezeným v zahradě institutu); několik zrnek fíku (která byla nalezena také na košili s číslem 562 v prádelně institutu). To vše ukazovalo na to, že dívka se zřejmě z budovy Institutu křesťanských bratří nikam nevzdálila.

Neobvyklý únos Niny Gallwitz

Conte ji oběžoval

Nejprve padlo podezření na knihaře Conteho. Ten byl obecně považován za člověka nevalného charakteru, před několika lety bylo o něm známé, že měl vztah se svou švagrovou. Podle různých svědectví si Cecile stěžovala na to, že ji Conte dělal milostné návrhy.

Lehkovážný postoj k jejímu zmizení svěčil v jeho neprospěch. Conte byl zatčen. U výslechu nejprve naznačoval, že Cecile musela z institutu odejít z vlastní vůle. Pak si najednou vzpomněl, že Cecile zůstala v hale se dvěma bratry, ačkoli žádný jiný svědek tam nikoho jiného neviděl. Conte naznačil, že by za vraždou mohl stát právě jeden z místních řeholníků.

Louis Bonafous (bratr Leotad) a Cecile Combettesová. (zdroj: murderpedia.com)

Obviněný kněz se brání

To však stačilo k tomu, aby policie přesměrovala pozornost na obyvatele Institutu křeťanských bratří. Je třeba poznamenat, že v polovině 19. století byly ve Francii velmi silné proticírkevní nálady. Do hledáčku se tak dostal muž jménem Louis Bonafous, v církvi známý jako bratr Leotade. Kněz popřel, že by Cecile kritický den viděl.

Elizabeth Smart: Devět měsíců v zajetí šílence

Přestože Conte byl jediným svědkem proti knězi, různí příliš horliví lidé, kteří se nesli na vlně proticírkevních nálad, otci Leotadovi „pomohli“. Otec Leotade byl nakonec shledán vinným a odsouzen k doživotnímu vězení. Na své nevině trval až do své smrti, která pro něj přišla už o dva roky později.

27. ledna 1850, v poslední den svého života, kdy si byl plně vědom toho, že umírá, poslal pro kaplana a zopakoval prohlášení o své nevině.

Jeho odsouzení vešlo do dějin kriminalistiky jako jeden z justičních omylů. Teprve o několik desetiletí později se na kauzu Combettes-Leotade začalo pohlížet jako na dvojnásobnou tragédii. To už ale zřejmě nespravedlivě odsouzenému knězi nepomohlo.