Čas jen pro mě

Fotbalový profesionál Heinz Bonn

Heinz Bonn se narodil 27. ledna 1947 v Siegenu v německém Severním Porýní-Vesfálsku. O jeho rodině a dětství se téměř nic neví. Veškeré dostupné informace se týkají pouze hráčské kariéry. Chlapec, který miloval fotbal, začínal v klubu SuS Niederschelden, následně pokračoval ve Sportfreunde Siegen. 

V roce 1970 přestoupil do hamburského SV, kde získal přezdívku „Eisenfuß“ (Železná noha) pro svůj bojovný styl hry. 

V Hamburku se ale musel potýkat s vážným poraněním kolena, které mu komplikovalo život. Z talentovaného obránce, který se dostal mezi elitu, se postupně stal hráč, jehož pohybové možnosti byly omezeny.

Co by vás ještě mohlo zajímat

Nevyřešený případ: Neznámý chlapec v krabici od kočárku

Brutální vražda

Celkem má na svém kontě 13 zápasů v německé Bundeslize. Z Hamburku přestoupil do klubu Arminia Bielefeld, kde jeho profesionální kariéra skončila. A smutně o několik let později vyhasl jeho život.

„Moje matka měla narozeniny 2. prosince. Heinz vždycky volal nebo se u nás zastavil. Ten den jsme o něm neslyšeli,“ vzpomínala v roce 2016 jeho sestra Ruth pro list Westfalenpost. Tou dobou už nebyl mezi živými.

5. prosince 1991 byl nalezen mrtvý ve svém jednopokojovém bytě v Hannoveru. Byl brutálně zavražděn. Na těle čtyřiačtyřicetiletého muže se našlo 50 bodných ran! Policejní lékař určil dnem smrti 28. listopad 1991.

Jaký byl Heinz Bonn?

Bonnův osobní život byl dlouho zahalen mlčením. Až po jeho smrti vypluly na povrch detaily, jež byly za jeho života tabu. Bonn totiž tajil homosexualitu. V 60. a 70. létech, kdy prožil nejúspěšnější fotbalové roky, byla homosexualita ve sportu stigmatem. A Heinz Bonn tak žil v osobní izolaci.

Nikdo o tom nevěděl, ani jeho nejbližší okolí. „Byl to veselý člověk, zábavný chlapík, běžec, který byl někdy až přehnaně ambiciózní, ale to není nic špatného,“ řekl pro ndr.de Uwe Seeler, čestný kapitán národního týmu a jeho spoluhráč. „Netušili jsme, že je gay.“

Také reprezentant HSV Willi Schulz popsal muže ze Siegerlandu jako „...ambiciózního a spolehlivého, ale o jeho soukromí jsme nic nevěděli.“

Co by vás ještě mohlo zajímat

Antony Baekeland: Zabil matku, která ho chtěla „vyléčit“ z homosexuality

Zabil ho prostitut?

Co mohlo být motivem? Nejčastěji se jeho smrt dává do souvislosti právě s Bonnovou homosexualitou. Teprve vyšetřování po jeho vraždě vyneslo na světlo jeho sexuální orientaci. Mluvilo se o romantickém vztahu s nezletilou osobou a o kontaktech s mužskými prostituty v Hamburku a Hannoveru.

Mohlo jít o vydírání, homofobní nenávist, ale i o konflikt s objednaným prostitutem. Protože vyšetřování nebylo úspěšné, je těžké oddělit fakta od domněnek.

Klaus Nebeling, soused a člen představenstva SuS Niederschelden, kde Bonn začínal, byl posmrtným odhalením překvapen. „Nikdo netušil, že Heinz Bonn je homosexuál. Toto téma bylo tabu. Nikdy jsme o tom nepřemýšleli.“

Tip na napínavou knihu

Když mladá vdova Éilis Lawlorová zmizí uprostřed noci, zatímco její dvě malé děti spí, inspektorka Lottie Parkerová zpozorní. Po tragické smrti manžela zůstala Éilis se svými dětmi sama, a poté co Lottie najde její klíče od domu a telefon, začne se o matku strachovat. Když je pak pohřešovaná žena nalezena mrtvá zabalená do jakýchsi žlutých šatů a s ústy zalepenými páskou – Lottiiny nejhorší obavy se naplní. Odhodlaná najít toho, kdo stojí za tímto brutálním zločinem, zjišťuje, že Éilis byla členkou podpůrné skupiny pro vdovy. A pak se najde tělo Jennifer, další členky této skupiny, také zabalené do žlutých šatů. Lottie se ponoří do její minulosti a zjišťuje, že po manželově smrti vedla samotářský život. Měsíce se neobjevila v práci a uzavřela se do svého domova, z něhož vycházela pouze na setkání skupiny. Když však Lottie vyslýchá ostatní ženy, ty tvrdí, že o ničem nevědí. Ale Lottie je přesvědčená, že zbývající vdovy něco znepokojujícího skrývají. (Vydává nakladatelství Kalibr.)

Vrah nebyl nikdy dopaden

Vražda dodnes zůstává nevyřešena. Sestra Ruth se nevzdala naděje, že pachatel bude nalezen: „Vždycky existují modernější vyšetřovací metody.“

Mirco Nowak z policejního ředitelství v Hannoveru na otázku deníku Westfalenpost odpověděl: „Případ byl několikrát znovuotevřen. V současné době neexistují žádné nové stopy.“

Jeho život nám připomíná, že mimo světla stadionů existují lidské příběhy se všemi odlesky radosti, lásky, bolesti i tragédie. Ukazuje, jak tlak společnosti, tabuizace a skrývání identity mohou vést k izolaci a nebezpečí. Je to také příběh o tom, že sportovci nejsou jen „hráči“, ale lidé s běžnými radosmi a starostmi života.

Zdroje informací: wp.de ; ndr.de; hsv.de a de.wikipedia.org