Nový příběh Sherlocka Holmese, autorizovaný dědici A. C. Doylea. Na sklonku roku 1889 vyhledá Holmese a jeho věrného přítele doktora Watsona mladý herec George Reynolds, aby mu pomohli vyřešit záhadu, proč na jeho představení chodí každý večer stejní diváci, jen v převlecích. Holmesův úhlavní nepřítel, profesor Moriarty, se mezitím zaplete do vraždy vůdce gangu a společně se svým osobním strážcem Moranem se musí vydat na útěk před policií i rozzuřenými gangstery, aby vypátrali, kdo za tím vším stojí. Připletou se však do cesty Holmesovi a Watsonovi a zanedlouho si všichni čtyři uvědomí, že jejich případy spolu úzce souvisí. Uzavřou tedy nesnadné spojenectví, aby odhalili skutečné padouchy. Stopy je zavedou do hotelu ve Švýcarsku, kde zjistí, že spiknutí je mnohem větší, než kdokoli z nich čekal. Nikomu nelze věřit – a možná nikdo nepřežije. (Vydává nakladatelství Kalibr.)
Historické prameny naznačují, že své těhotenství tajila, patrně ze strachu z reakce společnosti. Po porodu byla obviněna, že své dítě nechala zemřít, a to i přes nejasné důkazy o tom, zda skutečně spáchala úmyslný čin nebo zda šlo o nešťastnou událost.
Místní ženy podrobily Ruthino tělo intimní prohlídce a hledaly důkazy o porodu. Ruth bez nátlaku potvrdila, že dítě je její. Podle ní se chlapec narodil předčasně a mrtvý. Koroner Samuel Folsom s tím nesouhlasil a napsal, že dítě „zemřelo násilím“. Ruth Blayová byla zatčena a poté obžalována z „soukromého pohřbu a ukrytí svého nemanželského dítěte“, což byl trestný čin, za který se uděloval trest smrti.
Soudní proces začal v Portsmouthu 3. září. Velká část South Hamptonu se ho zúčastnila.
Ruth vypověděla, že je „nevinná“, ale na tom nezáleželo. Soudní proces byl veden rychle a v duchu tehdejších přísných zákonů. Byla odsouzena ještě tentýž den.
Ruth byla shledána vinnou a odsouzena k smrti oběšením. Je důležité poznamenat, že její proces a následný trest odrážejí hlubokou genderovou nerovnost v právním systému té doby, kdy ženy čelily exemplárním trestům za činy spojené s nechtěným těhotenstvím a potratem či usmrcením dítěte.
Proces otřásl městem. Blayová se v městských novinách veřejně bránila. Vysvětlila, že dítě schovala v podlaze ze studu a že pravdu zatajila na radu přátel. Kdo tito přátelé byli, je záhadou.
Ačkoli byl její dopis nazván „doznáním“, Ruth vinu nepřiznala. Místo toho argumentovala svou nevinností. Zatímco se dříve odsouzení za vraždění novorozenců přiznali a prosili o milost, Ruth Blayová v dopise uvedla, že není schopna vraždy.
„Ačkoli jsem byla těhotná, nikdy jsem nepomyslela na vraždu dítěte, což mě ještě více děsí při pomyšlení, že je možné, aby se jakákoli matka dopustila takové krutosti.“
Jedinou šancí na přežití byla milost od guvernéra Benninga Wentwortha.
Ráno 30. prosince 1768 si pro Ruth přijel šerif Packer. Shromáždilo se již několik stovek diváků, z nichž mnozí Packera prosili, aby popravu odložil. Packer dav ignoroval. Naložil mladou ženu na vozík a vezl ji na popraviště. Ruth oblečená v černých hedvábných šatech křičela, když projížděla městem.
Těsně před polednem byla Ruth na popravišti. Packer připevnil lano ke stromu. Stovky diváků prosily Packera, aby počkal na guvernérův dopis. Packer to ignoroval. Nasadil Ruth smyčku kolem krku a utáhl ji. Pak vydal rozkaz. Chvíli poté, co Ruth zemřela, dorazila milost od guvernéra.
Legenda praví, že Packer odmítl čekat, protože pospíchal domů na oběd.
Případ Ruth Blayové je třeba chápat v kontextu přísných koloniálních zákonů a puritánských hodnot, které formovaly každodenní život v Nové Anglii. Společenské normy kladly na ženy nepřiměřeně vysoká očekávání a tresty za jejich porušení byly neúměrně tvrdé. Příběh Ruth se stal symbolem těchto nespravedlností a dodnes rezonuje jako připomínka krutosti a předsudků minulosti.
Tragédie Ruth Blayové inspirovala mnoho historiků, spisovatelů a aktivistů k zamyšlení nad tím, jak společnost zachází s ženami a jaký dopad mají přísné morální normy na jednotlivce. Její příběh zůstává varováním před nespravedlností a připomínkou nutnosti soucitu a lidskosti v právním systému.
Ruth Blayová, ačkoliv byla obětí své doby, se díky svému příběhu stala symbolem boje proti nerovnosti a nespravedlnosti. Její osud je dodnes připomínán jako součást historie, která by neměla být zapomenuta.
Zdroje informací: werehistory.org a murderpedia.org
Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!
Byla krásná a neuvěřitelně ambiciózní. Barbara Baekeland dosáhla všeho, co chtěla. S tím, že jediný…
Právník Karl Hau byl odsouzen za vraždu své tchyně Josephiny Molitor na základě nepřímých důkazů.…
Neměla žádné velké ambice. Ruth Snyder, tehdy ještě Ruth Brown, si přála být pouze „manželkou“.…
Obtloustlý žoviální chlapík s brýlemi se na každého mile usmíval a vypadal důvěryhodně. Ve veselém…
„Ice Killer“, tak rakouská média nazvala Estibaliz (Esti) Carranzu. Mladá žena usmrtila manžela i…
Když policie objevila Marii (Riu) Wolmarans zastřelenou na chodbě jejího domu v Botswaně, neměla…
Jak se stalo, že nahé, těžce pohmožděné tělo malého chlapce bylo umístěno do kartonové krabice a…
Hlavní roli v příběhu, který se stal roku 1847, hrají čtrnáctiletá Cecile, její zaměstnavatel…