Vražedná zbraň – nabroušený pilník pronikl 45 mm do těla oběti. (zdroj: Wikimedia Commons)
Narodil se 22. dubna 1873 v Paříži jako nemanželský syn italské dělnice, která ho nedokázala uživit. Dětství proto strávil po různých sirotčincích a pak se dostal do rodiny pěstounů v severoitalské Parmě.
Podle něj se jeho pěstouni zajímali jen o příspěvek na péči, který od státu dostávali. Už jako školáka ho nutili pracovat v zahradnictví nebo sloužit na faře. Peníze doma odevzdával. Do školy chodil jen do deseti let, pak musel zastat těžkou práci u místního kameníka.
Není divu, že v šestnácti letech své pěstouny opustil a vydal se do Janova, kde našel práci v přístavu. O rok později odešel do Švýcarska a nechával se najímat jako stavební dělník. Pak chvíli pobýval v Budapešti, chvíli ve Vídni, až ho nakonec rakouská policie deportovala přes hranice domů do Itálie.
Tam byl povolán do armády, kde sloužil víc než tři roky a dokonce obdržel i vyznamenání. Vojenská služba byla na dlouhou dobu světlým bodem v životě Luigiho Lucheniho. Vyfasoval slušné oblečení a pravidelně dostával najíst.
Po odchodu do civilu chvíli pracoval pro svého bývalého vojenského velitele kapitána Aragona jako sluha v jeho domech v Neapoli a Palermu. Ze služby byl však propuštěn po třech a půl měsících a musel začít hledat další práci. Štěstí se k němu nestále obracelo zády a nemohl se chytit v Janově, Turínu ani v Monte Carlu.
Policejní fotka atentátníka. (zdroj: Wikimedia Commons)
Opět nelegálně překročil hranice do Švýcarska, kde pracoval na stavbách.
Málo peněz, bída všude kolem něj a chudoba, ze které se pořád nemohl vyhrabat, způsobily, že se Luigi začal zajímat o anarchismus. Pečlivě studoval knihy, které o teorii tohoto hnutí byly k dispozici. Nepatřil ale do žádné anarchistické skupiny a s jinými anarchisty zřejmě nebyl v kontaktu.
Všechny, kteří měli peníze, ať byla šlechta nebo podnikatelé, považoval za parazity. Když v květnu 1898 italský král Umberto I. brutálně potlačil dělnické povstání v Miláně, Lucheni přísahal pomstu. Ve svém pomateném myšlení usoudil, že nejlepší bude připravit atentát, a to ideálně na krále Umberta. Jenže na cestu do Itálie neměl peníze. Peníze ostatně neměl ani na žádnou zbraň.
Do deníku si napsal: „Jak já bych chtěl někoho zabít – ale musí to být někdo důležitý, abych se dostal do novin.“
A tak ho napadlo, že usmrtí aspoň vévodu z Orléans Henri Philippa, který plánoval cestu do Ženevy. Tu však zrušil. Luigi už ale měl v hledáčku pro něj zajímavější oběť – lidmi zbožňovanou Sissi, o které se vědělo, že má s sebou vždy jen minimální doprovod. Počkat si na ni a zavraždit ji nebylo těžké.
U výslechu se Lucheni choval arogantně a křičel: „Ať žije anarchie! Ať žijí anarchisté!“ Opakovaně napadal dozorce i ředitele věznice. Několikrát se pokusil o sebevraždu.
Odsouzen byl k doživotnímu trestu, protože Švýcarsko zrušilo trest smrti. To se Luchenimu nelíbilo a žádal, aby byl souzen v Itálii. Přál si vstoupit do historie jako mučedník anarchistického hnutí a při veřejné popravě by se veškerá pozornost soustředila na něj.
Žádost o přemístění byla zamítnuta. 19. října 1910 byl ve své cele nalezen mrtvý. Oběsil se na opasku.
Jeho hlava byla delší dobu uchovávána pro vědecké účely v Ústavu soudních věd na ženevské univerzitě. Žádné abnormality na mozku nebyly zjištěny. V roce 1985 byla atentátníkova hlava převezena do Rakouska, do Spolkového muzea patologie a anatomie ve Vídni.
Lucheniho případem se v poslední době znovu zabývala rakouská historička Anna Maria Sigmung. Ta v roce 2020 vydala knihu Tatort Lake Geneva, ve které vyvrací dosavadní tvrzení, že Luigi Lucheni byl pouze osamělým anarchistou. Podle ní měl pomocníky, mj. italského anarchistického novináře Guseppe Ciancabilla, který tehdy byl ústřední postavou tohoto hnutí.
Jak to bylo doopravdy, už se asi nedozvíme.
Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!
Vrah čtrnácti lidí byl v Německu shledán nevinným z důvodu nepříčetnosti. Zemřel v ústavu pro…
Psychologové ho později charakterizovali jako vysoce inteligentního, ale společensky neobratného…
I když od pálení čarodějnic uplynulo pár dnů, představíme vám jednu francouzskou „čarodějnici“ 17.…
Neunesla odchod manžela k dlouholeté milence a následnou žádost o rozvod. Oba je zastřelila.…
„Nehýbe se... Nemůžu uvěřit, že se to děje,“ zoufale volal na tísňovou linku Richard Berman. Známý…
19. března 1960 ve městě Independence ve státě Missouri přijal zástupce šerifa hovor od rozrušené,…
V úterní noci 22. října 1997 kolem druhé hodiny ranní zazvonil u dveří luxusního hotelu Palace v…
Proč mexická profesionální zápasnice Juana Barraza okradla a uškrtila minimálně jedenáct starých…
Komentáře