Čas jen pro mě

Jeho propuštění vyvolalo zájem německých médií, která se vracela k tomuto dávno zapomenutému případu nebezpečného zločince, kterému se přezdívalo polední vrah.

Milý chlapec chtěl být knězem...

Gossman se narodil v roce 1940 v Norimberku. V Evropě zuřila 2. světová válka a německá armáda dobývala jednu zemi za druhou. Pak se situace změnila a spojenecké jednotky postupně osvobozovaly podrobené země. Během jejich postupu Bavorskem v posledních dnech války byl před očima čtyřletého chlapce Klause zastřelen jeho otec. Tehdy zřejmě nastal zlom v jeho psychice – aspoň tak to později vysvětlovali psychiatři.

Přátelé a známí o něm mluvili jako o chytrém a milém chlapci, který rád četl romány z divokého západu. Učitel náboženství vyzdvihoval jeho výbornou znalost bible. Byl výborný sportovec a vytrvalý běžec.

Zároveň se nedala přehlédnout jeho mimořádná inteligence a touha po vzdělání. Po maturitě začal Klaus studovat teologii a toužil se stát knězem.

... a toužil zabíjet

Nikdo netušil, že ten milý chlapec miluje zbraně a shromažďuje je a zároveň je posedlý násilím. V devatenácti dospěl k rozhodnutí, že se stane „poslem smrti“.

V nitru duše toužil zabíjet. A protože byl perfekcionista, do nejmenšího detailu si všechno naplánoval.

Během studia někdy navštěvoval místní norimberskou knihovnu. Když se rozezněly v Norimberku kostelní zvony oznamující poledne, vyběhl z knihovny a náhodně si vybral procházející pár. Zastřelil je a pak se vrátil ke studiu.

Psal se rok 1960 a mladíkovi nebylo ještě ani dvacet. Průběh vraždy si stejně jako ty pozdější podrobně zaznamenal do deníku.

Vrah zabíjí v poledne

Dvojitá vražda jeho touhu po zabíjení na nějaký čas uspokojila. O dva roky později zase zatoužil po krvi. V září 1962 se jeho obětí stal vedoucí pobočky spořitelny v Ochenbrucku, pár kilometrů jihovýchodně od Norimberka. Gossman vyloupil banku a při té příležitosti muže zabil. Asi nepřekvapí, že opět v poledne za zvuku kostelních zvonů, které přehlušily výstřely.

Obstarávání si peněz tímto způsobem se mu zalíbilo a už za několik měsíců si vybral další banku. Vyloupil ji a při útěku zastřeli dalšího muže. Opět se tak stalo v poledne.

Pak mu banky začaly připadat nudné a v březnu 1963 vykradl obchod se zbraněmi – a opět vraždil. Starší majitelka obchodu a její syn byly dalšími oběťmi šíleného muže.

Policie tápala a byla bezradná. Neměla žádné stopy, které by vedly k dopadení nebezpečného a nevyzpytatelného „poledního vraha“, jak se mu začalo říkat.

Náhodné dopadení

Pak se Gossman rozhodl, že vstoupí do armády a bude podle svých slov „zabíjet pro svou zemi.“ Vojenská disciplína se mu ale dost zajídala. Na vojně vydržel pouhé čtyři měsíce a odešel.

Nedlouho po návratu zabíjel znovu. V norimberském obchodním domě chtěl vytrhnout kabelku jedné zákaznici. Na pomoc jí přispěchal správce obchodního domu. Bohužel se stal poslední obětí Klause Gosmmana. To se stalo 1. června 1965. Přivolaná policie útočníka pronásledovala a dostihla. Při domovní prohlídce se našel deník, ve kterém Gossman podrobně popisoval předchozí vraždy. Měl tam také plán únosu tehdejší slavné německé herečky a zpěvačky Elke Sommer. K tomu už naštěstí nedošlo.

Půl století za mřížemi

Norimberský soud v roce 1967 odsoudil Klause Gossmana na doživotí. S téměř padesáti lety strávenými za mřížemi byl nejdéle vězněným člověkem v Bavorsku. Když se dostal pod zámek, v křesle německého spolkového kancléře posledním rokem sloužil Adenauer a telefony měly otočný číselník...

Ve vězení napsal knihu a podle psychiatrů už nebyl společnosti nebezpečný. Jeho podmínečné propuštění předcházelo několik let „zvykání“ si na nové podmínky. Tedy návštěva supermarketů, procházky ulicemi, seznamování s mobilními telefony a novými technologiemi... Novináři tomu říkali „vstup do budoucnosti“. Část veřejnosti s tím přesto nesouhlasila. 

O tom, co se s ním stalo, když opustil vězeňský areál, se neví. Měl zůstat pod trvalým dohledem probačního úředníka. Možná změnil jméno, možná už nežije.