Příběh začal 25. února 1954 poblíž pařížské burzy. Během večerní špičky dorazil Fesch s kamarádem do kanceláře Alexandre Silbersteina, obchodníka se zlatem a cennostmi v ulici Vivenne, kde si předchozího dne Fesch domluvil výměnu 2 milionů franků za zlaté pruty.
Jacques Fesch krátce po zadržení. (zdroj: murderpedia.org)
Silberstein požádal svého syna, aby zlato přinesl ze sejfu. Když se mladík vzdálil, Fesch vytáhl z aktovky revolver, namířil na Silbersteina a požadoval hotovost z pokladny. Jeho kamarád se mezitím otočil a utekl. Fesch udeřil obchodníka pažbou revolveru dvakrát do hlavy. Popadl 300 000 franků a utekl.
Jakmile vyšel ven, snažil se splynout s davem na rušné ulici. Silberstein se však velmi rychle vzpamatoval. Vyběhl z kanceláře a křičel na kolemjdoucí, že ho Fesch okradl.
Nyní, s davem v patách, se zloděj uchýlil do budovy na Les Grandes Boulevards. O několik minut později se znovu objevil a snažil se jít nenápadně. Okamžitě někdo vykřikl: „To je on!“
To už na místo dorazil pětatřicetiletý policista Jean Vergne. Vergne vytáhl revolver a nařídil Feschovi, aby dal ruce vzhůru. Fesch místo toho sáhl do kapsy kabátu pro vlastní zbraň a třikrát vystřelil. Vergne, vdovec se čtyřletou dcerou, byl střelen do srdce.
Rozzuřený dav pronásledoval vraha do stanice metra Richelieu-Drouot. Fesch, který stále střílel, zranil jednoho pronásledovatele na krku, než byl nakonec obklíčen a přemožen.
Veřejnost byla šokována, když se dozvěděla, že Vergneův vrah nebyl obyčejný zločinec, ale syn bohatého bankéře Georgese Fesche.
Jacques se narodil 6. dubna 1930. Georges Fesch se o svého syna nikdy příliš nezajímal, ten měl blíže k matce Marthe. Nakonec se Jacquesovi rodiče rozešli. Syn měl ve škole problémy a odešel do armády. Po skončení služby mu otec našel dobře placenou práci v bance, která ho však brzy omrzela.
Potom neměl Jacques žádné skutečné zaměstnání. Plavil se na lodi, jezdil na koni, řídil rychlá auta a chodil do kapely, kde se snažil naučit hrát na trubku.
Ve 21 letech se při civilním obřadu oženil s Pierrette Polackovou, dcerou sousedky, která čekala jeho dítě. Jeho antisemitští rodiče byli zděšeni: Pierrette, sama katolička, měla židovského otce.
Narodila se jim dcera, ale Fesch se nadále stýkal s jinými ženami. S jednou z nich měl nemanželského syna Gerarda, který skončil u pěstounů. Brzy poté se Jacques a Pierrette rozešli, ale zůstali přáteli.
Znuděný a neklidný Jacques Fesch vymyslel velkolepý plán. Koupí si loď, odpluje do jižního Pacifiku a začne nový život v příjemného podnebí. K tomu ovšem potřeboval peníze. Nejprve požádal rodiče, ale ti pro tentokrát odmítli. A tak se rozhodl okrást Alexandra Silbersteina.
Vůbec ho nenapadlo, že by se jeho bláznivý plán mohl zvrtnout. U soudu seděl s obvázanou hlavou a jeho nálada byla vzdorovitá. Řekl, že ho mrzí jen to, že u sebe neměl samopal.
Paul Baudet, jeho obhájce a hluboce duchovně založený katolík, se rozhodl bojovat nejen za život svého klienta, ale také za jeho duši. Fesch se na právníkovo úsilí zpočátku díval s pobaveným opovržením a říkal mu „papež Pavel“.
Fesch od počátku ani trochu nepochyboval, že ho čeká gilotina. I přes svou statečnost se však bál. Navíc ho trápily výčitky svědomí. V noci 28. února 1955 prožil náhlé a dramatické obrácení. Dva měsíce před popravou o něm napsal zprávu:
„Ležel jsem v posteli, oči otevřené, poprvé v životě jsem skutečně trpěl... Tehdy se mi z hrudi vydral výkřik, prosba o pomoc – Můj Bože – a okamžitě, jako prudký vítr, který přejde, aniž by někdo věděl, odkud přichází, mě Duch Páně chytil za hrdlo. Měl jsem dojem nekonečné moci a dobroty a od té chvíle jsem uvěřil s neotřesitelným přesvědčením, které mě nikdy neopustilo.“
Fesch strávit ve vězení ještě dva a půl roku. Během této doby žil ještě asketičtějším životem, než vyžadovala pravidla. Každý večer chodil spát v sedm hodin, vzdal se čokolády a cigaret a denně se věnoval pouze půlhodinovému cvičení. Bratru Tomášovi napsal:
„Ve vězení jsou dvě možná řešení: Můžeš se vzbouřit proti své situaci, nebo se můžeš považovat za mnicha.“
Ačkoli trpěl obdobími depresí, jeho strach ze smrti byl nyní nahrazen ještě silnějším pocitem – strachem ze špatné smrti.
Sám Fesch nyní vyjádřil lítost nad vraždou Jeana Vergneho a nad zármutkem, který způsobil policistově rodině. Baudetova výmluvnost ani Feschova lítost soudem nepohnuly. Dne 8. dubna 1957 v 19:45 byl Jacques Fesch odsouzen k trestu smrti.
Přestože Fesch nadále žil intenzivním modlitebním životem, nebylo pro něj snadné přijmout svůj osud.
Protože jeho zločin nebyl úmyslný, věřil, že si smrt nezaslouží. Byl v pokušení nenávidět ty, kteří ho posílali na gilotinu, ale překonal toto pokušení. „Ať každá kapka mé krve smaže smrtelný hřích,“ napsal.
Zpráva o jeho obrácení se začala šířit a někteří začali kajícnému vrahovi projevovat sympatie. Fesch si zapsal do svého deníku: „Poslední den boje, zítra touto dobou budu v nebi! Kéž zemřu tak, jak si Pán přeje, abych zemřel... Noc padá a já se cítím smutný, smutný... Budu rozjímat o agónii našeho Pána v Olivové zahradě, ale dobrý Ježíši, pomoz mi! ... Zbývá mi už jen pět hodin života! Za pět hodin uvidím Ježíše.“
Zveřejnění Feschova deníku a dopisů vyvolalo široký zájem francouzské veřejnosti a dotklo se zejména mladých lidí.
Ti, kdo usilují o Feschovo blahořečení, poukazují na jeho mystické zkušenosti, vroucí spiritualitu, sebepřekonání a vítězný boj s démony hořkosti a zoufalství. Snaha o jeho blahořečení však vyvolala kontroverze. Vergneova dcera, nyní právnička, se odmítla veřejně vyjádřit, ale soukromě se setkala s kardinálem Lustigerem. Život jejímu otci, který zemřel rukou Fesche, ale už nikdo nevrátí.
Zdroje informací:murderpedia.org a theworld.org
Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!
Neuvěřitelně inteligentní, přátelský a zdvořilý člověk. Takový byl podle svého okolí Thomas Holst.…
Za nenápadnou maminkovskou a babičkovskou vizáží skrývala Yiya Murano alespoň tři vraždy a finanční…
15. září 2010: Padesátiletý Greg Fleniken byl nalezen mrtvý a zavražděný v hotelovém pokoji číslo…
Jeho legendární útěky z vězení a zájem médií mu přinesly pochybnou „slávu“ a popularitu části…
Kolem 21. hodiny 4. února 1974 se ozvalo zaklepání na dveře bytu č. 4 na 2603 Benvenue Street v…
Na konci února 1987 proběhla v amerických médiích následující zpráva: Vražedkyně na útěku Audrey…
Hannibal Lecter nebyl jen výplodem čisté fantazie. V roce 1963 se Thomas Harris, autor, jehož…
Dvaapadesátiletý provozovatel nočního klubu v Dallasu Jack Ruby ohromil Ameriku, když 24. listopadu…