Na první pohled Alexander Pičuškin jako sériový vrah nevypadal. (Zdroj: Wikimedia Commons)
Vyšetřování nakonec zahájila Pičuškinova lenost. Když zjistil, že se ani po desítkách vražd stále nic neděje, přestal si dávat práci se schováváním těl do stoky a nechával je ležet přímo v parku. Teprve tehdy začali policisté tušit, že se jim v revíru potuluje sériový vrah.
Marija Moskaljová byla 13. června 2006 Alexandrovou poslední obětí. Když ji ubil šesti ranami kladivem do hlavy, neměl nejmenší tušení, že u ní najdou lístek z moskevského metra, které je doslova prošpikované kamerami. Ze záběrů pak vyšetřovatelé bez větších potíží identifikovali Pičuškina a tři dny po vraždě ho zatkli. Vrah se jim nakonec ke všemu přiznal. I ty nejotrlejší ale nakonec šokovalo, když jim řekl, že měl promyšlený plán – chtěl, aby každá z jeho vražd zaplnila políčko na pomyslné šachovnici. Ta jich má čtyřiašedesát. „Chybělo mi už jenom pár,“ prohlásil Pičuškin zklamaně na služebně.
Policisté postupně našli osmačtyřicet mrtvých těl, ačkoliv sám Pičuškin mluvil alespoň o šedesáti. A veřejnost dále šokoval svými vyjádřeními, že se chtěl stát nejkrutějším sériovým vrahem ruských dějin. Když byl dotazován, z jakého důvodu do hlav svých obětí častokrát zapichoval střepy nebo různé větve, odpověděl lakonicky: „V noci bývá v lesích obvykle ticho a z člověka s rozbitou hlavou vychází hlasitý, nepříjemný chrapot. Když se vám podaří pohnout mu s mozkem, přestane to…“
I když si díky nápadu s šachovnicí vysloužil od médií přezdívku Šachovnicový vrah, u soudu své předchozí tvrzení o políčcích popřel. Celé trestní řízení považoval především za šanci se zviditelnit, takže jednou dokonce přiznal, že by se čtyřiašedesáti vraždami ve skutečnosti nenechal limitovat a pokračoval by v zabíjení dál.
Porota se o Pičuškinově osudu radila přes dvě a půl hodiny, ale nakonec se jednohlasně shodla na jeho vině. Protože bylo v Rusku na trest smrti uvaleno moratorium, dostal Pičuškin v souladu s návrhem prokurátora doživotní trest, přičemž prvních patnáct let z trestu musí být vykonáno na samotce. Prokázáno mu bylo „pouhých“ osmačtyřicet vražd, i když existují i divoké teorie hovořící až o osmi desítkách.
Právník Karl Hau byl odsouzen za vraždu své tchyně Josephiny Molitor na základě nepřímých důkazů.…
Neměla žádné velké ambice. Ruth Snyder, tehdy ještě Ruth Brown, si přála být pouze „manželkou“.…
Obtloustlý žoviální chlapík s brýlemi se na každého mile usmíval a vypadal důvěryhodně. Ve veselém…
„Ice Killer“, tak rakouská média nazvala Estibaliz (Esti) Carranzu. Mladá žena usmrtila manžela i…
Když policie objevila Marii (Riu) Wolmarans zastřelenou na chodbě jejího domu v Botswaně, neměla…
Jak se stalo, že nahé, těžce pohmožděné tělo malého chlapce bylo umístěno do kartonové krabice a…
Hlavní roli v příběhu, který se stal roku 1847, hrají čtrnáctiletá Cecile, její zaměstnavatel…
Sériová vražedkyně Rosemary Westová spolu s manželem Fredem zavraždili nejméně deset mladých žen a…