Stalo se však něco, co lékaři nečekali. Vítek přežil, dokonce se probral z kómatu. Zprávy z oddělení byly, že pravděpodobně bude žít, ale už navždy na přístrojích a nebude nikdy moci sám dýchat ani polykat. Z nemocnice už se domů nejspíš nepodívá. Rodina mu v době pandemie posílala nahrávky vzkazů, oblíbené písně a audioknihy.
„Nikdy jsem nepochybovala o tom, že je můj táta velký bojovník, ale ukázalo se, že je to ten největší bojovník,“ popsala jeho dcera další události.
Postupně začal zase sám dýchat a občas dokázal i sníst pár soust. Časem jim personál nemocnice umožnil vidět Vítka přes Zoom a mohli mu vyprávět, co je u nich nového. Později už byl dokonce i Vítek schopný říct několik slov, i když špatně srozumitelných. Dobré také bylo, že si všechno a všechny pamatoval. Po dalších měsících v nemocnicích začal trochu hýbat pravou částí těla.
V létě roku 2022 přivezli Vítka sanitkou domů, protože se v rodině společně rozhodli, že domácí prostředí bude pro tátu to nejlepší. Od té doby udělal další pokroky, a to hlavně díky své manželce, která se mu věnuje 24 hodin denně.
„K tomu, aby byl alespoň částečně samostatný a třeba časem udělal i pár kroků však musí urazit ještě velký kus cesty, který nebude možný bez specializované rehabilitace. Proto dcera prosí jménem celé rodiny o finanční pomoc pro toho nejlepšího tátu, jakého si dokáže představit,“ prozrazuje Dominika Uhrová z Nadačního fondu Galenos, který pomáhá potřebné prostředky shánět.
Pokud chcete Vítkovi pomoci, můžete poslat jakoukoliv částku na transparentní účet 2601572011 / 2010, VS: 2304 (Zpráva pro příjemce: Vítek)
Čtete rádi skutečné příběhy ze života? Znáte i vy zajímavý příběh, který chcete sdílet s ostatními? Pište na redakce@casjenprome.cz. Za každý zajímavý námět, který zpracujeme a uveřejníme, pošleme knihu jako dárek!
Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!
„Zrovna včera jsem četla, jak byla odhalena skupina facebookových podvodníků,“ začíná svůj dopis…
„Úplně mi zničila život. Žárlila od chvíle, kdy mě naši přivezli z porodnice. Najednou už nebyla…
„Moje poslední vzpomínka na bratra je z dětského domova. Stojím na schodech, hystericky pláču a…
„Rozhodla jsem se napsat příběh své matky a vlastně také svůj. Příběh mé maminky se odehrál na…
Dobrý sluha, ale zlý pán. I tak se dá s nadsázkou mluvit o Facebooku a sociálních sítích obecně.…
„Když mi děti k čtyřicátým narozeninám darovaly psa, netušila jsem, jak moc se tím změní můj život…
„Spolu se čtyřmi sourozenci jsme vyrůstali obklopeni láskou rodičů,“ začíná svůj dopis naše…
Svou závislost na lécích se naše čtenářka Klára naučila dobře maskovat. S manželem se rozvedli,…
Komentáře