Čas jen pro mě

Dvě malé princezny

Občas se někdo podiví, že zarputile odmítám mít víc než jedno dítě. Strašně se bojím, že by mezi mým Tobiáškem a jeho sourozencem propukla ta obrovská řevnivost, jaká byla u nás doma. Nejhorší na tom je, že moje sestra Lucie to dovedla dobře maskovat. Rodiče vlastně ani netušili, že mě trápí a doslova šikanuje.

Lucie je o tři roky starší. Máma nemohla skoro do čtyřiceti otěhotnět, a tak Lucka pro naše byla tou vysněnou malou princezničkou, kterou rozmazlovali a snášeli jí modré z nebe. Pro mámu bylo obrovské překvapení, když zjistila, že je znovu těhotná. „To je dar,“ říkala, „mysleli jsme, že nebudeme mít žádné děti, a najednou máme dvě holčičky.“

Přišla jsem na svět ve chvíli, kdy Lucie začala chodit do mateřské školy. „Ideálně nám to vyšlo,“ byla máma nadšená. Jenže moje sestra na mě nepředstavitelně žárlila. Každé ráno ztropila hrozný povyk, že do školky nepůjde, že chce být doma s maminkou. Později dokonce předstírala, že ji „bolí bříško“. Nedokázala už tehdy přenést přes srdce, že se máma bude věnovat jen mně, když ona bude pryč.

Chtěla mě utopit

Od malička byla tak vychytralá, že navenek se ke mně před rodiči chovala normálně. Jen co jsme osaměly, nutila mě, abych si s ní hrála na paní a služku – asi nemusím zdůrazňovat, kdo byla služka. Brala mi hračky, tahala mě za vlasy, několikrát jsem našla v posteli špendlíky. V době školní docházky mi třeba natrhla stránku v učebnici, umastila sešit s domácím úkolem. A já pak dostala vyhubováno od našich i od učitelky.

Na jedné rodinné dovolené se mě dokonce pokusila utopit. Držela mi nějakou dobu hlavu pod vodou, pak mě vytáhla a křičela, že mě zachránila, protože jsem se topila. Naši jí samozřejmě uvěřili, že je ta hodná, co zachránila mladší sestru. Pokoušela jsem se jim vysvětlit, že mě nejdřív topila, ale kroutili jen hlavou: „Terezko, nevymýšlej si, Lucinka tě přece zachránila,“ a donutili mě, abych jí poděkovala.

Dospívání se sestrou v jenom pokoji bylo děsné. Žalovala na mě rodičům, vymýšlela si, dokonce tvrdila, že mě viděla, jak beru drogy! Táta mi pak prohledal celý pokoj, všechny moje věci... Bylo to neuvěřitelně ponižující.

Jste přece obě dospělé!

Po maturitě odešla Lucie studovat vysokou školu do Brna a mně se konečně ulevilo. Našla si tam přítele Honzu a domů jezdila jen občas nebo s Honzou. Neměla tak možnost ani čas mě šikanovat. Já bláhová jsem si myslela, že konečně se něco změnilo.

Po maturitě na zdrávce jsem ještě vystudovala vyšší odbornou školu a stala se ze mě fyzioterapeutka. Krátce poté, co jsem nastoupila do práce, zemřela máma, táta pár měsíců po ní.

Lucie už v té době učila na jedné brněnské škole. Po pohřbu táty jsme se vídaly jen minimálně. Když jsem začala chodit s Ondrou, rozhodla jsem se na jeho popud slepit náš vztah. „Jste přece obě dospělé,“ divil se Ondřej, nikoho jiného nemáš. Na svatbu bychom ji pozvat měli.“

Je to prima holka

Kupodivu naše setkání proběhlo v klidu. Lucie byla milá, žila sama, řádného přítele neměla a k Ondřejovi se hezky chovala. Jenže já jsem stejně byla ve střehu. „Tys mi o té Lucii vyprávěla takové věci, ale vždyť je to prima holka,“ konstatoval Ondřej. – „Ty si taky myslíš, že jsem si vymyslela, jak mě týrala a ponižovala?“ vyjela jsem na něj. – „Ne, ale uvědom si, že teď jste velké ženské, lásko,“ přivinul mě k sobě, „já jsem se taky s bráchou pral a hádal, ale máme se rádi.“

Za svědka nám šel Ondrův brácha Luděk a moje sestra. Rok po svatbě se narodil Tobiášek! Ondra pořád toužil po druhém dítěti, ale já tvrdošíjně odmítala.

Lucie k nám občas jezdila, snažila se hrát si s Tobiáškem, ale ten se jí bál. Podle mě vycítil, že je zlá. Nahlas jsem to ale neřekla.

Přebrala mi manžela

S Ondrou si Lucka rozuměla. A to tak dobře, že v den Tobiáškových třetích narozenin mě Ondřej postavil před hotovou věc: „Je mi to líto, Teri, ale já miluju Lucii. Nechci ti nijak ubližovat, stěhuju se k ní.“ Pro mě to byl nečekaný šok! Vůbec jsem to netušila.

Druhý den mi Lucie zavolala a řekla: „Ani chlapa si neumíš udržet. Jsi příšerná…“

Nejvíc jsem se bála o Tobíka. Aby na něj neměla vliv, až bude jezdit k Ondrovi na návštěvu. Od malička ji kupodivu nesnášel. Nakonec se s Ondrou scházeli jinde. „Tys ho proti Lucce navedla,“ zlobil se na mě Ondra. Nebyla to pravda.

Od našeho rozvodu uplynulo jedenáct let. Lucie s Ondrou jsou pořád spolu. Já si žádného partnera nehledám. Co kdyby mi ho zase Lucie přebrala?