Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Příběh Moniky (44): Zachránil mě hlas mrtvé babičky
Wikimedia Commons
Příběhy ze života

Příběh Moniky (44): Zachránil mě hlas mrtvé babičky

datum: 20. 6. 2021 0:05 autor: podle příběhu Moniky J. napsala Alžběta Morávková
Věci mezi nebem a zemí si neumíme vysvětlit. Přitom nás často překvapí.

Byl to krásný voňavý červen. Právě jsem oslavila dvacáté narozeniny a těšila se na dovolenou. Trochu mi to kazila skutečnost, že před pár dny mi náhle zemřela milovaná babička. „Jeď, babičku nevzkřísíš. Vždyť víš, jak byla ráda, že můžeš cestovat,“ rozptýlila moje pochybnosti máma.

Krása Kanárů

S naší partou jsme si naplánovali týden na Gran Canarii. Předem jsme měli zajištěné cenově přijatelné ubytování a jasný plán: dopoledne lehčí treky, odpoledne koupání, večer místní restaurace.

První dny jsme si nádherně užili. Z pronajatého domečku na okraji turistického centra Puerto Rico bylo kousek na místní pláž a na vypůjčeném kole jsme objevili několik nádherných skalnatých liduprázdných pláží v blízkosti.

Adrenalinový výlet?

„Měli bychom se vydat na kole do Puerta Mogán,“ navrhl večer nad sklenkou vína Tom. „Říkají mu kanárské Benátky. A hlavně cesta tam je prý na kole docela adrenalinová.“ Tom byl milovníkem adrenalinu, ostatních nás sedm by raději strávilo celý den na pláži nebo procházkami po okolí. Nakonec nás přemluvil.

V průvodcích jsme se dočetli, že to není úplně ideální, protože z tohoto směru jediná přístupová silnice vede podél skal nad mořem, a auta a autobusy před každou zatáčkou na sebe pro jistotu upozorňují troubením.

Než jsme se dostali k zálivu Playa Taurito, docela to šlo. Chvíli kopec nahoru, pak zase dolů, místy terén pro kola lepší, místy horší. Na Tauritem silnice strmě stoupala a dvě větší auta nebo autobusy se tam dost těžce vyhýbali. Úplně jsme chápali, že každý si raději pořádně zatroubí, aby na sebe upozornil.

Ostré skály

Po pravé straně ostré skály, po levé prudký sráz dolů k moři. Nejsem zrovna moc velký hrdina a na rozdíl od kamarádů jsem byla vyděšená při každém zvuku auta jedoucího za námi. Místní s tím žádný problém neměli. Při předjíždění nám vesele mávali a nechápavě kroutili hlavou nad bláznivými cizinci šlapajícími v pětadvacetistupňovém horku do kopce.

„Ty balvany na těch skalách moc nedrží,“ poznamenala jsem. „Moni, snad se nebojíš,“ smál se Tom a Hanka s Ivošem se přidali. „Hele, určitě to je nějak zajištěné a kontrolované. Vždyť tu jezdí tolik aut, autobusů, motorek, kolařů. Určitě nestojí o lov mrtvolek dole v moři,“ dodal Honza, můj tehdejší přítel – a dneska manžel.

STŮJ!!!

Zrovna jsem jela jako první, když jsem měla pocit, že ve větru slyším hlas mé babičky: „Zastav! Rychle zastav! Stůj!“ Podívala jsem se nad sebe a na samém vrcholu skály viděla, jak se tam něco hýbe. Lekla jsem se a prudce zabrzdila.

„Co to děláš? Málem jsem do tebe narazil!“ zlobil se Honza. – „Tam, tam…“ koktala jsem. „Nahoře asi visí kámen a spadne!“ – „Moni, jak jsi na tohle zase přišla,“ shovívavě mě pohladil Honza po vlasech. „Neměla jsi s námi asi jezdit.“

Stáli jsme naštěstí na úseku silnice, který byl relativně přehledný. „Tak rychle na kola a pokračujeme,“ zavelel Tom. „Už se vidím, jak popíjím sangrii na mogánské pláži.“

Babička měla pravdu

Za námi se zrovna ukázal velký náklaďák. Nechali jsme ho přejet a chystali se vyrazit, i když musím přiznat, že se mi klepala kolena a uvnitř jsem se třásla.

A pak se to stalo. Snad jen pár vteřin poté, co ten velký auťák přejel, s burácivým duněním se ze skály svezly menší kameny a dopadly těsně před nás.

Krve by se ve mně nedořezal. „To bylo teda o fous,“ vydechl Tom. „Kdyby to z té výšky na někoho spadlo, byla by to tragédie. Ještě, že se Monča bála!“

Že mě varoval hlas mrtvé babičky, jsem se nikomu nepřiznala. Ani Honzovi. Jen už vím, že některé věci se prostě nedají rozumem vysvětlit.


Čtete rádi skutečné příběhy ze života? Znáte i vy zajímavý příběh, který chcete sdílet s ostatními? Pište na redakce@casjenprome.cz. Za každý zajímavý námět, který zpracujeme a uveřejníme, pošleme knihu jako dárek!

Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!

Další články z rubriky

Příběh Marie (65): Stalker mi vzal dceru

Příběh Marie (65): Stalker mi vzal dceru

Autor: podle příběhu Marie A. napsala Alžběta Morávková, Datum: 25. 7. 2021 0:05

Kolem mé dcery upletl pavučinu a drží ji v ní. Vztah s dětmi vyměnila za psychopatického muže.

Příběh Petry (45): Život s autistickou dcerou

Příběh Petry (45): Život s autistickou dcerou

Autor: podle příběhu Petry J. napsala Alžběta Morávková, Datum: 24. 7. 2021 0:05

Příběh nemocné dvanáctileté Natálky je opravdu silný. Do dvou let působila jako zdravé dítě, avšak…

Příběh Martiny (36): Řekla jsem kamarádce o nevěře jejího muže

Příběh Martiny (36): Řekla jsem kamarádce o nevěře jejího muže

Autor: podle příběhu Martiny V. napsala Alžběta Morávková, Datum: 18. 7. 2021 0:05

Neuvědomila jsem si, že někteří lidé nechtějí slyšet pravdu. Přišla jsem tak o nejlepší kamarádku.…

Příběh Jany (33): Pes nám zachránil život!

Příběh Jany (33): Pes nám zachránil život!

Autor: podle příběhu Jany V. napsala Jana Hradilová, Datum: 17. 7. 2021 0:05

Některá zvířata mají zvláštní dar. Umí předvídat. Taková varování bychom neměli brát na lehkou váhu…

Příběh Milady (49): Tchyně nemá ráda své vnučky

Příběh Milady (49): Tchyně nemá ráda své vnučky

Autor: podle příběhu Milady J. napsala Alžběta Morávková, Datum: 11. 7. 2021 0:05

Někdy mi připadalo, že žiju snad v 19. století. Copak se dá pochopit, že na první pohled normální a…

Příběh Věry (77): Vnučka se mi vrátila

Příběh Věry (77): Vnučka se mi vrátila

Autor: podle příběhu čtenářky Věry S. napsala Alžběta Morávková, Datum: 10. 7. 2021 0:05

„Babi, babi, no tak se podívej, to je jsem já, Pavlína, a to je tvoje pravnučka!“ Pomalu otvírám…

Příběh Ireny (48): Manžel je závislý na sociálních sítích

Příběh Ireny (48): Manžel je závislý na sociálních sítích

Autor: podle příběhu Ireny A. napsala Alžběta Morávková, Datum: 4. 7. 2021 0:05

Dobrý sluha, ale zlý pán. I tak se dá s nadsázkou mluvit o Facebooku a sociálních sítích obecně.…

Příběh Olgy (56): Bigamista

Příběh Olgy (56): Bigamista

Autor: podle příběhu Olgy J. napsala Alžběta Morávková, Datum: 3. 7. 2021 0:05

Delší dobu jsem tušila, že se něco děje. Pak zapomněl zavřít mailovou schránku a bylo to jasné.…

Tip šéfredaktorky

Příběh Jany (33): Pes nám zachránil život!

17. 7. 2021 0:05 autor podle příběhu Jany V. napsala Jana Hradilová