Čas jen pro mě

Vyrostla jsem v takové opravdu normální rodině. Máma, táta, brácha a já. Městečko na jihu Čech mně ale brzy bylo malé. Zatímco brácha už od dětství měl jasno, že si postaví svůj vlastní dům na pozemku rodičů, já chtěla do Prahy. Tam si najít svého „prince“ a mít kolem sebe kupu dětí.

Svatba je zbytečná

Po maturitě jsem si našla místo jako asistentka, tedy spíš taková holka pro všechno, v jedné farmaceutické firmě. A tam jsem se osudově zamilovala.

Příběh Lindy (41): Život podle plánu se vymkl kontrole

Jaroslav byl sice skoro o deset let starší a rozvedený, ale láska si nevybírá. Po několika měsících jsem se přestěhovala k němu do velkého moderního bytu, starala se o domácnost a v duchu se unášela s představami o svatbě a dětech.

K tomu se Jaroslav moc neměl. „Na lásku nepotřebuješ papír,“ často říkal. „Buď se lidi mají rádi nebo ne. A rozvod je zbytečné papírování.“ Něco o tom věděl, protože pořád zdůrazňoval, jak ho bývalá manželka chtěla „oškubat“.

Máš přece čas...

Naši nic neříkali, ale vycítila jsem, že se jim Jaroslav moc nezamlouvá. „Prostě je to takovej panák a náfuka, ségra,“ bez obalu řekl můj starší bratr. „Kouká na nás skrz prsty jako na burany,“ dodal. Přesto jsme spolu požili krásných pět let. Mezitím mě představil těm „správným“ lidem, když se v konkurenční firmě uvolnilo místo v obchodním oddělení, bez problémů jsem ho získala.

Příběh Kamily (37): Jsem těhotná a přítel mě opustil

Jenže pak se oženil můj o pět let starší bratr a pár měsíců po svatbě s radostní křičel do světa, že bude táta. Rozhodla jsem se, že nebudu na nic čekat a promluvím s Jaroslavem. Nechce se ženit, dobře, ale nemůže mi bránit v tom být matkou.

„Jolanko, jsi tak mladá,“ shovívavě se usmál. – „Ale ty ne,“ odpověděla jsem naštvaně. – „Buduj si kariéru a za pět šest let se o tom budeme bavit,“ uzavřel diskusi.

Dítě si opatřil jinde

Vysadit antikoncepci byl trochu podvod, ale prostě jsem to udělala. Těhotenství ale nepřicházelo. Tedy mně.

Zato otěhotněla Jaroslavova nová asistentka – a to s ním. Oznámil mi to u nedělní snídaně. „Prožili jsme krásné roky, Jolanko, ale život to nějak zamotal…“ klopil oči. „A mohla by ses do týdne vystěhovat? Zatím zůstanu s Haničkou v její garsonce.“

Příběh Terezy (41): Chtěla jsem jen dítě, ne manžela

Kariéra místo dítěte

Ani nevím, jak jsem to zvládla. Kam půjdu? Podařilo se mi najít pronájem a zažít nový život. Věnovala jsem se práci, to mě moc bavilo a v té chvíli naplňovalo. A po večerech jsem začala studovat vysokou školu. Po magisterské promoci jsem se vdala. S Martinem jsem se seznámila u společných známých. O rok mladší dětský lékař se netajil tím, že chce založit rodinu.

Uběhly tři roky a nic. Začal koloběh vyšetření, kdy se zjistilo, že problém s otěhotněním je na mé straně. Další dva roky ve znamení umělého oplodnění. Taky nic. S každým nepodařeným pokusem jsme se s Martinem víc a víc vzdalovali. Rozvedli jsme se v klidu, to už jeho nastávající byla v sedmém měsíci.

Vybrečela jsem potoky slz a vrhla se na kariéru. Jako obchodní ředitelka velké nadnárodní firmy jsem se snažila zapomenout na to, jak toužím po dětech, a vytvořila kolem sebe bariéru neústupné manažerky. Osobní život jsem neměla.

Příběh Marie (80): Zatajený vnuk

Všechno je jinak

Přes seznamovací aplikaci jsem si občas našla nějakého muže „pro obveselení“. Někdy i dva. Vím, někomu to přijde nemorální, ale je to můj život.

V koutku dušičky jsem vždycky věděla, že bych všechno vyměnila za dětský úsměv. No, po čtyřicítce jsem to vzdala a pochopila, že mi není souzeno být mámou a že zůstanu jen tou hodnou a chápající tetou pro bráchovy děti.

A pak se to stalo. Jsem pátý měsíc těhotná. Pořád tomu nemohu uvěřit. Problém je v tom, že nevím, který z dvou tehdejších milenců je otec. Oba adepti na tátu mého dítěte jsou ženatí a „spořádaní“ otcové rodin. Nebudu jim komplikovat život.

Dneska jsem se dozvěděla, že asi budu mít holčičku. Představovala jsem si to sice úplně jinak, ale jsem tak šťastná!