Čas jen pro mě

Nevím, kde se stala chyba. Nikdy v životě jsem neměla jiné ambice, než rodinu a domácnost. Vdávala jsem se brzy po vyučení. Pracovala jsem jako prodavačka v lahůdkářství v centru Prahy. Oldřich, můj budoucí muž, tam chodil na chlebíčky tak často, až si mě vzal. Jak z legrace říkával: „Vzal jsem si ji, abych už nemusel platit za chlebíčky.“

Vytoužená dcera

Těšila jsem se, že brzy přijdou děti a já zůstanu doma. Nějak se to nedařilo. Olda byl zklamaný, jako každý chlap si přál aspoň jednoho kluka, se kterým bude chodit na fotbal a na hokej.

Když se jako zázrakem narodila Deniska, bylo mi už dvaatřicet a naše manželství bylo zrovna před rozvodem. Olda se scházel se spolupracovnicí a já jsem na to přišla. Těhotenství náš vztah nespravilo. Rozešli jsme se, když byly Denisce dva roky. Olda se znovu oženil a narodil se mu vytoužený syn Oldík. Na dceru sice platil, stýkal se s ní, ale nějak už to nebylo ono.

Chtěla jsem jí všechno dopřát

Já jsem se snažila dceři vše vynahradit. Přes den jsem stála za pultem, po večerech jsem uklízela, abych jí mohla dopřát všechno, co měly ostatní děti. Nejdřív všechny ty Barbíny, lega a já nevím, co ještě. Později pobyty na horách, dovolenou u moře, značkové oblečení. Denisa ale nebyla nikdy spokojená. „Mami, to triko je fakt nemožný,“ pohrdavě si odfrkla nad tričkem, které si před měsícem přála a které stálo celé jmění. „Denisko, vždyť si ho chtěla,“ hájila jsem se. „Nojo, ale ty barvy!“

„Proč jedeme na dovolenou zase do Chorvatska a autobusem? Úplně se to stydím ve škole říct,“ posteskla si. „Všichni teď lítají do Řecka, do Tuniska.“ Tak jsme letěly na Krétu. „No, mami, to jako budeme bydlet jen ve dvouhvězdičkovém hotelu?“ Podivila se. „To teda ve škole nemůžu ani ukázat fotky.“

Vůbec netušila, že jsem právě kvůli té dovolené volala Oldovi a prosila ho, aby mi přidal. „Rozmazluješ ji, Ivo,“ řekl. „Na to ti nepřidám. Malý Olda je o tři roky mladší, ale chodí na brigády. Tak ať jde Denisa taky, stejně se celé prázdniny fláká s kamarádkami.“

Tlumočení „a tak“...

Roky běžely. Škola kupodivu nedělala Denise problémy, výborně se naučila anglicky a německy. Odmaturovala na obchodní akademii, dál studovat nechtěla a já si oddychla, že se postaví na vlastní nohy. Pořád nemohla údajně najít to správné místo – podle ní to mělo být málo práce a hodně peněz.

„Zítra se stěhuju ke kamarádce,“ oznámila mi jednou v pátek večer. „Kam? Ke které kamarádce? A kdo to bude platit?“ Zeptala jsem se. „Mami, nestarej se. Aneta, tu stejně neznáš, mi sehnala místo. Budeme provádět cizince po Praze, tlumočit na obchodních večeřích a tak…“

Možná mě to její „a tak“ mělo varovat. Jenže já jsem opravdu netušila nic zlého! Denisa za mnou chodila tak dvakrát do měsíce. Pokaždé měla na sobě něco nového, mně přinesla vždycky nějakou pozornost. Měla jsem radost, že se o sebe dokáže tak dobře postarat. Když jsem ale zavedla řeč na práci, uhýbala s odpovědí: „Nemůžu o tom mluvit, často překládáme různé tajné věci…“ a odvedla řeč jinam.

Kruté prozření

„To je výsledek té tvojí výchovy!“ Křičel na mě Olda do telefonu. „Naše dcera je slušně řečeno luxusní prostitutka! Štětka!“ „Oldo, já nevím, o čem mluvíš, to bude asi nějaké nedorozumění,“ vykoktala jsem ze sebe. „Nedorozumění, prý nedorozumění,“ rozčiloval se. „Oldíkovi se ve škole kvůli sestře posmívají!“ Tak jsem se dozvěděla, že kamarádi mladého Oldy objevili Denisčinu fotku na internetu. V luxusním erotickém klubu! 

„Denisko, řekni, že to není pravda!“ Zaútočila jsem na ni hned mezi dveřmi, když přišla za pár dní na návštěvu. „To je můj život,“ tvrdě řekla. „Nechci dopadnout jako ty. Dřít se celé dny pro pár peněz. Vydělám si a pak toho za pár let nechám.“ „Dokud se budeš takhle živit, nechci už tě vidět!“ To jsem jí nekompromisně oznámila a polykala jsem slzy.

Od té doby uplynulo víc než deset let. Zůstala jsem úplně sama. Denisa nevolá, ani nepíše. Doslechla jsem se, že provozuje noční klub někde u Teplic. Bývalý manžel říká, že za to můžu já. Vždyť já jsem ale pro ni vždycky chtěla jen to nejlepší!