
Příběh Ivety (58): Manžel je o dvanáct let mladší – no a co?
Poprvé jsem se vdávala ve dvaceti po osmiměsíční známosti a byla jsem ve třetím měsíci. Neměli jsme kde bydlet, první dva roky jsme byli rádi za pokoj v bytě mých rodičů. Tam jsme z porodnice přivezli i naši Kristýnku. Pavel, můj manžel, byl vyučený instalatér, ale dokázal spravit snad všechno. Povedlo se mu sehnat dobře placené místo údržbáře v zemědělském družstvu na severu Čech. A hlavně jsme tam dostali byt.
Manželství moc nefungovalo
Mě zaměstnali v účtárně, ale dlouho jsem tam nepobyla, protože jsem znovu otěhotněla. Karolínka se narodila tři roky po Kristýnce.
Teoreticky už nám nic nechybělo. Jen náš vztah pomalu skomíral. Chtěla jsem, aby holky měly nějaké společné zážitky s oběma rodiči, ale Pavel to nechápal. Buď byl v práci nebo na melouchu. Peníze vydělal, ale já jsem si přála vyjet na rodinnou dovolenou, aspoň na pár dní třeba na Šumavu. „Co bych tam asi dělal?“ rozčiloval se Pavel. „Jeď s holkama třeba k moři, já to zaplatím, ale s sebou mě netahejte.“
Začala jsem zase chodit do práce, ale to byl oheň na střeše. „Do práce chodit nemusíš, já vás přece uživím!“
Chlapa nepotřebuju
Rozvedli jsme se po patnácti letech manželství. Pronajala jsem si byt ve vedlejším paneláku, aby to holky neměly k tátovi daleko, a našla si práci v nedalekém okresním městě.
Vlastně jsem byla po mnoha letech šťastná a spokojená, holky vylétly z hnízda, studovaly v Praze a domů jezdily na víkend. Já jsem byla sama. „Žádného chlapa už nepotřebuju,“ říkala jsem kolegyním, které se mě snažily pořád někoho dohazovat.
Libor k nám do firmy nastoupil jako správce sítě. Několikrát přišel k nám do kanceláře, aby mi pomohl vyřešit problémy s účetním programem. Takový milý, zdvořilý kluk. Na oslavě mých čtyřicátých narozenin jsme se všichni trochu opili. „Ivetko, musím říct, že jsi nejkrásnější ženská, kterou znám,“ trochu opilecky blábolil. Zasmála jsem se a víc o tom nepřemýšlela.
Myslí to vážně?!
Druhý den na mě čekal, když jsem odcházela z práce. „Ivetko, já jsem to včera myslel vážně,“ trochu se červenal. „Střízlivý bych ti to asi nikdy neřekl,“ klopil oči, „já jsem se do tebe zamiloval!“ – „Ty ses zbláznil, vždyť bych mohla být pomalu tvoje máma!“
Jenže mně nasadil brouka do hlavy. Uvědomila jsem si, že je mi s ním dobře, že si s ním ráda povídám. Pozvání na kafe a pak na večeři jsem neodmítla. Pak jsem se ale zamilovala taky. Za dva měsíce se ke mně nastěhoval. „Mami, ty ses snad zbláznila,“ kroutily hlavami holky. „Celé město si o tobě povídá! Ale je to tvoje věc.“
Když jsem šla nakoupit do obchodu, všimla jsem si, jak místní drbny ztichly a vyměnily si významný pohled. Bývalý manžel mi zavolal, že se stydí kvůli holkám.
To nemůže fungovat!
„Libore, asi se rozejdeme, bude to lepší,“ rozhodla jsem se. – „A to chceš, aby ti život ovlivňovaly názory sousedek a exmanžela?“ oponoval. – „Je ti osmadvacet, mně bylo čtyřicet, budeš jednou chtít děti, tohle nemá perspektivu.“ – „Ivetko, já chci dítě s tebou!“
Překvapeně jsem se na něj podívala. „Jsem stará!“ – „Nejsi. Kde je psané, že nemůžeš být po čtyřicítce maminka?“
Skoro osmnáct let štěstí
Co vám mám povídat, i podruhé jsem se vdávala těhotná. Překvapivě jsem otěhotněla za krátkou dobu a Adámek přišel na svět pár měsíců před mými dvaačtyřicátými narozeninami.
Přestěhovali jsme se do Prahy, kde náš věkový rozdíl nikoho nezajímal. Dcery mě vzaly na milost a tvrdí, že jsem s Liborem omládla. Libor je opakem Pavla, užíváme si společných výletů a dovolených. A co je důležité – pořád se máme rádi a nenudíme se spolu.
Jsem šťastná, že jsem nepodlehla předsudkům a radím to i každé ženě. Život máme jenom jeden, tak proč se bránit lásce, když přijde?
Čtete rádi skutečné příběhy ze života? Znáte i vy zajímavý příběh, který chcete sdílet s ostatními? Pište na redakce@casjenprome.cz. Za každý zajímavý námět, který zpracujeme a uveřejníme, pošleme knihu jako dárek!
Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!
Další články z rubriky

Příběh Ivany (55): Jak jsem málem naletěla „facebookovému“ příteli
Autor: podle příběhu Ivany K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 14. 5. 2023 0:05„Zrovna včera jsem četla, jak byla odhalena skupina facebookových podvodníků,“ začíná svůj dopis…

Příběh Terezy (40): Nenávidím svou sestru!
Autor: podle příběhu Terezy A. napsala Alžběta Morávková, Datum: 23. 4. 2023 0:05„Úplně mi zničila život. Žárlila od chvíle, kdy mě naši přivezli z porodnice. Najednou už nebyla…

Příběh Lýdie (47): Hledání ztraceného bratra
Autor: podle příběhu Lýdie k. napsala Alžběta Morávková, Datum: 16. 4. 2023 0:05„Moje poslední vzpomínka na bratra je z dětského domova. Stojím na schodech, hystericky pláču a…

Dagmar N.: Existuje volání krve?
Autor: podle příběhu Dagmar N. napsala Alžběta Morávková, Datum: 15. 4. 2023 0:05„Rozhodla jsem se napsat příběh své matky a vlastně také svůj. Příběh mé maminky se odehrál na…

Příběh Ireny (48): Manžel je závislý na sociálních sítích
Autor: podle příběhu Ireny A. napsala Alžběta Morávková, Datum: 10. 4. 2023 0:05Dobrý sluha, ale zlý pán. I tak se dá s nadsázkou mluvit o Facebooku a sociálních sítích obecně.…

Příběh Dany (48): Lásku mi přivedl pes
Autor: podle příběhu Dany K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 9. 4. 2023 0:05„Když mi děti k čtyřicátým narozeninám darovaly psa, netušila jsem, jak moc se tím změní můj život…

Příběh Haliny (45): Rodiče mi neodpustili rozvod
Autor: podle příběhu Haliny M. napsala Alžběta Morávková, Datum: 7. 4. 2023 8:00„Spolu se čtyřmi sourozenci jsme vyrůstali obklopeni láskou rodičů,“ začíná svůj dopis naše…

Vítek, otec tří dcer, byl velký sportovec. Dostal však mrtvici a upadl do kómatu
Autor: redakce ve spolupráci s Nadačním fondem Galenos, Datum: 28. 3. 2023 0:05Vítek Roušal z Plzeňska byl vždycky správný akční muž, který miloval přírodu a svou rodinu. Pak…
Komentáře