Čas jen pro mě

Skončila jsem na pracáku

Dlouho jsem pracovala v administrativě v místní továrně. Byla to rutina, jistota, lidi, které jsem znala roky. Jenže pak přišel konec – továrnu zavřeli a já skončila na úřadu práce.

Na úřadu práce jsem strávila několik měsíců. Každý den jsem se budila s těžkým pocitem v žaludku, přemýšlela jsem, jak zaplatím nájem, školní potřeby pro holky, jestli budu muset brzy prosit o pomoc rodiče.

Nakonec jsem přijala místo pokladní ve zdejším obchodě, i když to nebylo nic, co bych si představovala.

Co by vás ještě mohlo zajímat

Příběh Evy (52): Kamarádka mě okradla

Kolegyně mě šikanuje

Práce je na směny, většinou mě staví k Lucii – je jí devětadvacet, je energická, ale vůči mně otrávená a nepříjemná. Někdy mám pocit, že ji moje přítomnost obtěžuje. Často se snaží, abych dělala těžší práce, vymýšlí si, že něco nezvládám, a před vedoucí ze mě dělá neschopnou. Nedávno mi dokonce zamkla pracovní skříňku se všemi věcmi a tvrdila, že jsem ji zapomněla zavřít. Já vím, že to udělala schválně – ale komu to mám říct?

Jsem zoufalá. Práci nutně potřebuju, holky na mě spoléhají, a jinou možnost nemám. Do jiného města dojíždět nemůžu, nemám auto a spoje jsou mizerné. Každou směnu jdu do práce se staženým žaludkem a předstírám, že mě to nijak nerozhodí. Ale večer, když holky usnou, někdy se rozpláču do polštáře a přemýšlím, jestli tohle je opravdu život, který jsem si přála.

Tip na zajímavou knihu

Maine, 1789: Když je v ledu zamrzlé řeky nalezeno tělo muže, Martha Ballardová má určit příčinu smrti. Jako porodní bába a léčitelka je zasvěcena do mnoha věcí, její deník je záznamem o každém narození a úmrtí, zločinu či selhání, které se ve zdejší úzké komunitě odehrají. Před pár měsíci Martha zdokumentovala podrobnosti o údajném znásilnění, kterého se dopustili dva nejváženější muži ve městě – a jeden z nich je teď nalezen mrtvý. Když však místní lékař její závěry, že šlo o vraždu, zpochybní a prohlásí smrt za nehodu, Martha se rozhodne zjistit pravdu na vlastní pěst. Zamrzlá řeka je strhující, napínavý i něžný příběh o pozoruhodné ženě, která po sobě zanechala nedostižný odkaz, ale dodnes zůstává téměř zapomenuta. Martha Ballardová, proslulá porodní bába z 18. století, se vzepřela právnímu systému a zapsala se do americké historie. (Vydává nakladatelství Ikar.)

Jsem jí na obtíž?

Snažím se najít v sobě sílu pokračovat. Kvůli dcerám, kvůli tomu, abych si uchovala alespoň kousek důstojnosti. Doufám, že přijde chvíle, kdy se to zlomí, nebo že se mi podaří najít lepší práci. Zatím ale nezbývá než vydržet. Věřím, že všechno jednou skončí – i tohle těžké období.

Lucie se ke mně často chová tak, že mám pocit, jako bych byla na obtíž. „Nemůžeš to dělat rychleji? Pořád jenom zdržuješ!“ vyštěkla na mě jednou, když jsme skládaly zboží do regálu. Já jsem se snažila nevšímat si jejího tónu, ale uvnitř mě to bodlo.

Často mi dává najevo, že její práce je důležitější než ta moje, že já tu vlastně jen zabírám místo. „Hele, ty to asi nikdy nepochopíš, ale tady se fakt maká, ne jen přešlapuje jako ty,“ řekla mi další den, když jsem poprosila o pomoc s těžkým balíkem.

Co by vás ještě mohlo zajímat

Příběh Terezy (38): Sousedka na zabití

Nevím, jak dál

Někdy mám pocit, že schválně hledá chyby v mém jednání, aby je mohla před vedoucí zdůraznit. „Paní vedoucí, Ivana zase nechala otevřenou skříňku, já už fakt nevím, co s ní,“ slyšela jsem ji jednou, jak se snaží získat pozornost a shodit mě před ostatními. Přitom jsem si byla jistá, že jsem ji tentokrát opravdu zamkla. Když jsem se jí tiše zeptala, proč to dělá, jen se ušklíbla: „Tak se nauč dělat věci pořádně.“

Je těžké chodit do práce, když vím, že mě čeká další den plný podobných narážek a ponižování. Vím, že bych si měla bránit, ale strach z toho, že přijdu o práci, je pořád silnější. Někdy mám pocit, že jsem tu úplně sama proti všem, a nevím, komu se svěřit.