Čas jen pro mě

Smutné období

Ještě před rokem by mě ani nenapadlo, že pojedu sama na dovolenou. S manželem Petrem jsme byli spolu skoro třicet let. Když náhle zemřel, měla jsem pocit, že s ním skončil i můj dosavadní život.

Děti se mě snažily vytáhnout z domu. A pak jednoho večera přišly s hotovou věcí.

„Mami, pojedeš k moři.“ – „Sama? Ani náhodou.“

Jenže byly neoblomné. Vybraly mi hotel v Marbelle, zaplatily pobyt a oznámily mi termín. Prý potřebuji změnit prostředí.

Co by vás ještě mohlo zajímat

Příběh Lenky (48): V Egyptě jsem se zamilovala do mladšího průvodce

Sama mezi zamilovanými páry

Marbella byla nádherná. Moře, palmy, bílé domy, večer promenáda plná lidí. Jenže právě tehdy na mě samota dopadala nejvíc. U snídaně seděly kolem mě páry, večer se lidé drželi za ruce a já se vracela do prázdného pokoje.

Třetí den jsem si v hotelu všimla nabídky organizovaných výletů. Gibraltar, Granada, Alhambra. Řekla jsem si, že když už jsem tady, nebudu celé dny jen ležet u bazénu.

První byl Gibraltar.

Autobus mě vyzvedl před hotelem a o pár minut později zastavil asi dvě stě metrů dál. Nastoupilo několik lidí a mezi nimi vysoký prošedivělý muž. Rozhlédl se po téměř obsazeném autobuse.

„Je tady volno?“ ukázal na sedadlo vedle mě. – „Ano.“

Tím to mohlo skončit. Jenže neskončilo.

Taky přijel sám

Nejdřív jsme mluvili o počasí, potom o tom, jestli jsme na Gibraltaru poprvé. Jmenoval se Pavel, bylo mu šestapadesát a stejně jako já přijel do Andalusie sám.

„Taky vás sem někdo poslal?“ zeptala jsem se žertem. – Zasmál se. „Dcera. Tvrdí, že už jsem doma začínal plesnivět.“

Poprvé po dlouhé době jsem se smála úplně spontánně.

Gibraltar jsme nakonec prošli společně. Vyjeli jsme nahoru ke skále, fotografovali opice a dívali se přes moře směrem k Africe. Pavel byl vtipný, ale nevtíravý. Nic ze mě netahal, na nic si nehrál.

Když jsme se vraceli, zjistili jsme, že máme oba objednaný také výlet do Granady a Alhambry.

„Tak si zítra zase podržíme místa?“ zeptal se.

A já se přistihla, že se těším.

Tip na romantickou knihu

Madison miluje kávu, ruch velkoměsta a svůj dokonale naplánovaný život, jenže pak ji osud zavane zpět do malebného Javorového údolí. Rodinný hotýlek U Skořicového šneka je na pokraji krachu a ona má jasný plán. Zachránit hotel a vrátit se do New Yorku. Jenže s návratem domů přichází i něco, na co nebyla připravená: její expřítel Zach, který je teď snad ještě přitažlivější. Zatímco podzimní vzduch voní skořicí, dýňovým latté a vzpomínkami, pouštějí se spolu do renovace. Dostane jejich láska druhou šanci? (Vydává nakladatelství Motto.)

Alhambra ve dvou

Granada mě okouzlila. Procházeli jsme nádvořími Alhambry, zahradami plnými zeleně a vody a chvílemi jsme jen mlčeli. Právě tam mi Pavel poprvé řekl něco o sobě. Byl rozvedený, několik let žil sám a na dovolenou se mu vůbec nechtělo.

„Takže máme stejně panovačné děti,“ řekla jsem. – „Naštěstí,“ odpověděl.

Podíval se na mě trochu déle, než bylo nutné.

Zbytek pobytu jsme už netrávili každý zvlášť. Chodili jsme na kávu a na skleničku vína a sangrie, procházeli se po Marbelle a jednou jsme seděli u moře skoro do půlnoci. Vyprávěla jsem mu i o Petrovi. Bála jsem se, že tím něco pokazím.

Nepokazila.

„Nemusíš přece přestat milovat člověka, který tu už není, abys mohla mít ráda někoho dalšího,“ řekl tiše.

Tu větu si pamatuji dodnes.

Druhý začátek

Po návratu domů jsme zjistili, že od sebe bydlíme necelých sedmdesát kilometrů. Za tři dny Pavel zavolal.

„Dano, nechceš se mnou na kávu? Tentokrát bez opic a maurských paláců.“

Jela jsem. Dnes jsme spolu osm měsíců. Nespěcháme. Každý máme svůj domov, svůj život i minulost. Ale víkendy trávíme většinou společně.

Nedávno se mě dcera zeptala: „Tak co, mami, pořád nám vyčítáš, že jsme tě poslali samotnou do Marbelly?“

Musela jsem se smát.

„Ani trochu. Jen příště vybírejte dovolenou stejně pečlivě.“