Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Příběh Evy (52): Kamarádka mě okradla
freepik.com
Příběhy ze života

Příběh Evy (52): Kamarádka mě okradla

datum: 19. 6. 2021 0:05 autor: podle příběhu Evy L. napsala Alžběta Morávková
Kamarádky člověk tak nějak „sbírá“ v průběhu života. Lenu jsem potkala zhruba před deseti lety. Moje květinářství a její cukrárna byly vedle sebe na jedné ulici. Některé přátelství vydrží, jiné časem vyšumí. A někdy ho může zničit i podvod.

Nikdy mě nenapadlo, že ze mě bude „podnikatelka“. Jenže krátce po mých čtyřicátých narozeninách mi manžel prozradil, že potkal „osudovou“ ženu. Musím prý tedy pochopit, že odchází za ní – čeká přece jeho dítě. Jako kdyby naše Jolanka snad nebyla jeho!

Majitelka květinářství

Rozvod byl rychlý, ta druhá zřejmě na něj tlačila, aby byl co nejdřív rozvedený a mohl si ji vzít. Možná i proto byl docela velkorysý ke mně. Nad rámec vyrovnání, kdy mi zůstal náš byt, pro mě ještě zajistil levné prostory na druhém konci města a přispěl na vybavení mého květinářství.

Vždycky jsem si přála mít své vlastní květinářství. Před svatbou jsem jednomu šéfovala, ale pak jsem zůstala doma s Jolankou a hlavně poskytovala servis manželovi, který si nepřál, abych pracovala.

Obchůdek jsem si vybavila podle svých představ a brzy jsem měla stálou klientelu, která ke mně chodila pro květiny i pro různé malé dárky.

Sousedka z cukrárny

„Dobrý den, jsem vaše sousedka z cukrárny,“ objevila se pár dní po otevření ve dveřích usměvavá žena přibližně v mém věku. V ruce držela talířek s dvěma lákavými zákusky.

Tak začalo naše přátelství s Lenou. Měly jsme leccos společného – obě rozvedené, obě s jedním dítětem. Její exmanžel měl velké dluhy a exekuce na krku, výživné na syna posílal nepravidelně. Zatímco já jsem naštěstí bydlela ve vlastním bytě, ona měsíčně splácela hypotéku.

Moje květinářství docela prosperovalo. Musím říct, že jsem ani ve snu nedoufala, jak dobře to půjde! Nebylo to na velké rozhazování, ale pohodlně jsem nás uživila a po dvou letech si mohla dovolit zaměstnat další dvě ženy.

Leně se nedařilo

To Lena měla pořád problémy s prodavačkami, střídaly se u ní snad po měsíci. Občas si stěžovala, že je ráda, že zaplatí nájem.

„Myslím si, že bys měla jít s dobou a začít prodávat kávu s sebou do kelímku,“ nahlas jsem přemýšlela, když to se mnou naposledy probírala. „Kup si nový kávovar a najdi dodavatele nějaké kvalitní kávy.“ – „To se ti řekne,“ povzdechla. „Evi, já jsem ráda, že se uživím. Vím, že investice budou nutné, ale říkám si, jestli to radši nemám zavřít…“

Obchodní partnerství

„Budeš mít v poledne chvilku volno?“ volala na mě druhý den ráno, když jsem otvírala. „Zvu tě na oběd!“

„Přemýšlela jsem o tom, co jsi včera říkala,“ začala. „No a napadla mě jedna možnost. Na rozdíl ode mě jsi skvělá obchodnice. Máš obchodní talent a cit,“ pokračovala. „Co kdybys vstoupila do cukrárny jako spolumajitelka?“ – Nechápavě jsem na ni zírala. „Já rozumím kytkám, a ne dortům!“ zasmála jsem se.

„To je právě to! Já rozumím dortům, ale uniká mi všechno kolem. A pokaždé, když jsi mi něco poradila – vzpomínáš třeba na ty light dortíky nebo zeleninové snídaňové sendviče – zafungovalo to.“

Poslala jsem jí peníze

Nechala jsem si pár dní na rozmyšlenou a pak jsme si plácly. Spočítaly jsme, že vstupní investice bude kolem tří set tisíc. Ty vložím já, Lena se o všechno postará, povede dál cukrárnu. Bude dostávat plat a po splacení mých tří set tisíc bude všechno napůl. „Zajdeme k právníkovi a sepíšeme smlouvu,“ řekla mi Lena. „Znám jednoho dobrého, je to pár minut od nás, má dovolenou, bude za dva týdny.“

Jenže bylo třeba rychle začít s přestavbou interiéru, nákupem kávovaru, nových hrnečků a papírových kelímků s logem… Poslala jsem peníze na účet před podpisem smlouvy. Myslíte si, že jsem byla naivní. Ale kam bych přišla, kdybych nevěřila nejlepší kamarádce?!

Vždyť přece cukrárnu prodala!

Uplynulo asi pět dní, když na mě ráno křičela Lenina prodavačka stojící před cukrárnou: „Paní Evo, nevíte, co se děje? Jindy tu už šéfová bývá, teď mi nebere telefon.“ Mně ho nebrala taky. Zkusila jsem jejího syna Kubu.

„Máma přece večer odjela! Cukrárnu prodala a bude pracovat v Anglii. Copak vám to neřekla? Je fakt dobrá, když se v padesáti vydala do světa!“

Nejdřív jsem si myslela, že to je omyl. Nebyl. Už odpoledne se tu objevili noví majitelé – mladí manželé. Prý od Leny koupili vybavení a chtějí hned pokračovat a postupně cukrárnu vylepšit.

Jsem naivní?

Teprve teď jsme pochopila, že Lena i moje peníze jsou možná v nenávratnu. Sehnala jsem na ni nové telefonní číslo, mailovou adresu – po půl roce mi teprve napsala esemesku: NESLO O ZADNOU PUJCKU. MAS SNAD NA TO DOKLAD?

Už je to víc než rok. Zaplatila jsem za svou naivitu. Jenže kamarádky si přece mají pomáhat! Jak jsem mohla vědět, že Lena hodí za hlavu deset let našeho přátelství?


Čtete rádi skutečné příběhy ze života? Znáte i vy zajímavý příběh, který chcete sdílet s ostatními? Pište na redakce@casjenprome.cz. Za každý zajímavý námět, který zpracujeme a uveřejníme, pošleme knihu jako dárek!

Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!

Další články z rubriky

Příběh Dáši (41): Zbabělý kamarád nechtěl, abych se vdala

Příběh Dáši (41): Zbabělý kamarád nechtěl, abych se vdala

Autor: podle příběhu Dagmar F. napsala Alžběta Morávková, Datum: 31. 7. 2021 0:05

S Robertem se známe odjakživa. Naše mámy s námi trávily čas na stejném pískovišti a my s Robertem…

Příběh Marie (65): Stalker mi vzal dceru

Příběh Marie (65): Stalker mi vzal dceru

Autor: podle příběhu Marie A. napsala Alžběta Morávková, Datum: 25. 7. 2021 0:05

Kolem mé dcery upletl pavučinu a drží ji v ní. Vztah s dětmi vyměnila za psychopatického muže.

Příběh Petry (45): Život s autistickou dcerou

Příběh Petry (45): Život s autistickou dcerou

Autor: podle příběhu Petry J. napsala Alžběta Morávková, Datum: 24. 7. 2021 0:05

Příběh nemocné dvanáctileté Natálky je opravdu silný. Do dvou let působila jako zdravé dítě, avšak…

Příběh Martiny (36): Řekla jsem kamarádce o nevěře jejího muže

Příběh Martiny (36): Řekla jsem kamarádce o nevěře jejího muže

Autor: podle příběhu Martiny V. napsala Alžběta Morávková, Datum: 18. 7. 2021 0:05

Neuvědomila jsem si, že někteří lidé nechtějí slyšet pravdu. Přišla jsem tak o nejlepší kamarádku.…

Příběh Jany (33): Pes nám zachránil život!

Příběh Jany (33): Pes nám zachránil život!

Autor: podle příběhu Jany V. napsala Jana Hradilová, Datum: 17. 7. 2021 0:05

Některá zvířata mají zvláštní dar. Umí předvídat. Taková varování bychom neměli brát na lehkou váhu…

Příběh Milady (49): Tchyně nemá ráda své vnučky

Příběh Milady (49): Tchyně nemá ráda své vnučky

Autor: podle příběhu Milady J. napsala Alžběta Morávková, Datum: 11. 7. 2021 0:05

Někdy mi připadalo, že žiju snad v 19. století. Copak se dá pochopit, že na první pohled normální a…

Příběh Věry (77): Vnučka se mi vrátila

Příběh Věry (77): Vnučka se mi vrátila

Autor: podle příběhu čtenářky Věry S. napsala Alžběta Morávková, Datum: 10. 7. 2021 0:05

„Babi, babi, no tak se podívej, to je jsem já, Pavlína, a to je tvoje pravnučka!“ Pomalu otvírám…

Příběh Ireny (48): Manžel je závislý na sociálních sítích

Příběh Ireny (48): Manžel je závislý na sociálních sítích

Autor: podle příběhu Ireny A. napsala Alžběta Morávková, Datum: 4. 7. 2021 0:05

Dobrý sluha, ale zlý pán. I tak se dá s nadsázkou mluvit o Facebooku a sociálních sítích obecně.…

Tip šéfredaktorky

Příběh Jany (33): Pes nám zachránil život!

17. 7. 2021 0:05 autor podle příběhu Jany V. napsala Jana Hradilová