Diana Woodová má všechno – skvělou práci, pohledného manžela a milovanou dcerku. Ale naplňuje ji to? Manželství poněkud ochladlo a po někdejší vášni není ani památky. A všednost každodenního života začíná Dianu zmáhat. Když se pak vydá za svou kamarádkou do Santa Fe, probudí se v ní vzpomínky na smyslnou a spontánní ženu, jíž kdysi bývala. Diana to chce zpátky. Po návratu domů začne nahrávat podcasty s jinými ženami a zároveň malovat jejich portréty. Povzbuzuje je, aby nahlas vyslovily své nejniternější touhy a zaznamenává jejich nejintimnější fantazie. Dokáže Diana znovu odhalit svou sexualitu, aniž by to ublížilo jejímu manželství? (Vydalo nakladatelství Ikar.)
„Dobrý den, jsem vaše sousedka z cukrárny,“ objevila se pár dní po otevření ve dveřích usměvavá žena přibližně v mém věku. V ruce držela talířek s dvěma lákavými zákusky.
Tak začalo naše přátelství s Lenou. Měly jsme leccos společného – obě rozvedené, obě s jedním dítětem. Její exmanžel měl velké dluhy a exekuce na krku, výživné na syna posílal nepravidelně. Zatímco já jsem naštěstí bydlela ve vlastním bytě, ona měsíčně splácela hypotéku.
Moje květinářství docela prosperovalo. Musím říct, že jsem ani ve snu nedoufala, jak dobře to půjde! Nebylo to na velké rozhazování, ale pohodlně jsem nás uživila a po dvou letech si mohla dovolit zaměstnat další dvě ženy.
To Lena měla pořád problémy s prodavačkami, střídaly se u ní snad po měsíci. Občas si stěžovala, že je ráda, že zaplatí nájem.
„Myslím si, že bys měla jít s dobou a začít prodávat kávu s sebou do kelímku,“ nahlas jsem přemýšlela, když to se mnou naposledy probírala. „Kup si nový kávovar a najdi dodavatele nějaké kvalitní kávy.“ – „To se ti řekne,“ povzdechla. „Evi, já jsem ráda, že se uživím. Vím, že investice budou nutné, ale říkám si, jestli to radši nemám zavřít…“
„Budeš mít v poledne chvilku volno?“ volala na mě druhý den ráno, když jsem otvírala. „Zvu tě na oběd!“
„Přemýšlela jsem o tom, co jsi včera říkala,“ začala. „No a napadla mě jedna možnost. Na rozdíl ode mě jsi skvělá obchodnice. Máš obchodní talent a cit,“ pokračovala. „Co kdybys vstoupila do cukrárny jako spolumajitelka?“ – Nechápavě jsem na ni zírala. „Já rozumím kytkám, a ne dortům!“ zasmála jsem se.
„To je právě to! Já rozumím dortům, ale uniká mi všechno kolem. A pokaždé, když jsi mi něco poradila – vzpomínáš třeba na ty light dortíky nebo zeleninové snídaňové sendviče – zafungovalo to.“
Nechala jsem si pár dní na rozmyšlenou a pak jsme si plácly. Spočítaly jsme, že vstupní investice bude kolem tří set tisíc. Ty vložím já, Lena se o všechno postará, povede dál cukrárnu. Bude dostávat plat a po splacení mých tří set tisíc bude všechno napůl. „Zajdeme k právníkovi a sepíšeme smlouvu,“ řekla mi Lena. „Znám jednoho dobrého, je to pár minut od nás, má dovolenou, bude za dva týdny.“
Jenže bylo třeba rychle začít s přestavbou interiéru, nákupem kávovaru, nových hrnečků a papírových kelímků s logem… Poslala jsem peníze na účet před podpisem smlouvy. Myslíte si, že jsem byla naivní. Ale kam bych přišla, kdybych nevěřila nejlepší kamarádce?!
Uplynulo asi pět dní, když na mě ráno křičela Lenina prodavačka stojící před cukrárnou: „Paní Evo, nevíte, co se děje? Jindy tu už šéfová bývá, teď mi nebere telefon.“ Mně ho nebrala taky. Zkusila jsem jejího syna Kubu.
„Máma přece večer odjela! Cukrárnu prodala a bude pracovat v Anglii. Copak vám to neřekla? Je fakt dobrá, když se v padesáti vydala do světa!“
Nejdřív jsem si myslela, že to je omyl. Nebyl. Už odpoledne se tu objevili noví majitelé – mladí manželé. Prý od Leny koupili vybavení a chtějí hned pokračovat a postupně cukrárnu vylepšit.
Teprve teď jsme pochopila, že Lena i moje peníze jsou možná v nenávratnu. Sehnala jsem na ni nové telefonní číslo, mailovou adresu – po půl roce mi teprve napsala esemesku: NESLO O ZADNOU PUJCKU. MAS SNAD NA TO DOKLAD?
Už je to víc než rok. Zaplatila jsem za svou naivitu. Jenže kamarádky si přece mají pomáhat! Jak jsem mohla vědět, že Lena hodí za hlavu deset let našeho přátelství?
Čtete rádi skutečné příběhy ze života? Znáte i vy zajímavý příběh, který chcete sdílet s ostatními? Pište na redakce@casjenprome.cz. Za každý zajímavý námět, který zpracujeme a uveřejníme, pošleme knihu jako dárek!
Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!
Dneska se nikdo nedivá, když si žena najde mladšího partnera. Před dvaceti lety to ale na malém…
Zvonění mě probudilo přesně v šest. Ostrý tón domovního zvonku se nesl tichým ránem, jako by někdo…
Když jsem se na začátku ledna dívala do zrcadla, sevřel mě stejný tíživý pocit, který mě provázel…
Když jsem se poprvé setkala s Honzou, připadala jsem si zase živá. Sama po rozvodu už druhým rokem,…
Dvanáct let. Tak dlouho byl Lukáš součástí Klářina života. Byli spolu od prahu dospělosti, prošli…
Když se řekne devadesátá léta, vybaví se mi hlavně svoboda a obrovský svět, který se po sametové…
Staré přísloví říká, že nelze dvakrát vstoupit do stejné řeky. Je to pravda, nebo jen okřídlený…
Byl to víkend, na který jsem se těšila. Já a Jakub, jen my dva, daleko od všeho na Šumavě. Počasí…