Čas jen pro mě

Po dlouhé samotě přišel ON

„Mami, to zvládnu, neboj se o mě,“ usmívala se Terezka, když jsem ji objímala na nádraží, naposledy doma před nástupem na vysokou školu. Netušila jsem, jak moc se mi po ní bude stýskat. Najednou bylo doma ticho a prázdno, až to bolelo. Právě tehdy vstoupil do mého života Vladimír.

Pozval mě na kávu, galantně přidržel dveře, usmíval se tím klidným způsobem, který jsem po letech samoty téměř zapomněla. „Heleno, je krásné mít někoho, kdo tě poslouchá,“ říkal tiše a díval se mi přímo do očí. Zpočátku jsem byla vděčná, že mám s kým jít do divadla nebo se projít parkem. Vladimír byl pozorný, vždy mi přinesl drobnou květinu a volal mi, jen aby slyšel můj hlas.

Co by vás ještě mohlo zajímat

Příběh Dariny (45): Život běží kolem mě

Pochybnosti

Jednou, když dcera přijela domů na víkend, jsem nabrala odvahu a pokusila se jí všechno naznačit. Seděly jsme večer v kuchyni, když Vladimír odešel pro víno. „Víš, někdy mám pocit, že mě až moc hlídá,“ šeptla jsem do ticha. Dcera se jen pousmála: „Ale mami, vždyť je tak milý! Myslím, že to přeháníš.“

Cítila jsem, jak mi slova zamrzla na rtech. Nedokázala jsem jí vysvětlit, co doopravdy znamená být neustále pod dohledem, když ona viděla Vladimíra jen jako starostlivého muže. Skoro jsem jí záviděla tu jistotu.

Kniha, která by se vám mohla líbit

Magda žije v domnění, že už na lásku nemá nárok. Ale pak ovdovělé majitelce uvadajícího květinářství napíše doktor Mark z vojenské mise v Jemenu. Rozvedená Zuzana nemá moc důvodů ke spokojenosti. Vše se však změní, když se učitelce, která by se sama měla co učit, ozve Brad z Hollywoodu. Mark plánuje společnou budoucnost v české kotlině a Brada čeká natáčení filmu v Praze. Mají Magda se Zuzanou neuvěřitelnou kliku, nebo spolkly lež i s navijákem? Ale čemu můžou věřit, když už ani vlastním snům ne? (Vydává naklakladatelství Motto.)

Stalkuje mě

Postupně se jeho starostlivost začala proměňovat. „Kam jdeš?“ zeptal se jednoho večera, když jsem se oblékala na setkání s kamarádkou. „Jen s Alenou na víno, přijdu brzy,“ odpověděla jsem, ale on navrhl, že půjde také. „Aspoň tě doprovodím, je tam tma,“ usmál se, ale to už v jeho očích nebylo nic z toho klidu, který mě kdysi lákal.

Začala jsem si všímat dalších změn. Pořád chtěl vědět, kde jsem, s kým si píšu. „Můžu se podívat na tvůj telefon? Jen pro jistotu, víš, jak jsou dnes lidi neupřímní,“ řekl jednou ráno a natáhl ruku. Nechtěla jsem scénu, proto jsem mu ho podala, i když mi to bylo nepříjemné.

Začal mě zamykat!

Jednou jsem byla doma sama, když jsem zjistila, že klíč od balkónu je pryč. A příště, když jsem chtěla odejít, byl zámek vyměněný. „Jen pro bezpečnost, lásko, dnes je svět zlý,“ prohodil ledabyle Vladimír, když jsem se na to ptala. V noci jsem nemohla spát. Převalovala jsem se z boku na bok a v hlavě mi znělo jeho: „Chci tě chránit.“

Když přijela dcera na víkend, všechno bylo dokonale normální. Smáli jsme se u stolu, hráli stolní hry. Vladimír byl pozorný a vstřícný, jako na začátku. Jakmile ale odešla, vrátily se dny plné otázek, proč a komu odpovídám na zprávy, kdo mi volal, kdy přijdu domů.

Co by vás ještě mohlo zajímat

Příběh Vlaďky (55): Útěk ze zlaté klece

Jak vrátit svůj život zpátky?

Přistihla jsem se, jak plánuji, co řeknu, abych se vyhnula konfliktu, a jak hledám klíče, které nenacházím. „Proč nejdeš ven?“ ptala se Alena do telefonu. Jenže Vladimír stál za dveřmi a poslouchal. „Nemám chuť,“ zalhala jsem.

Jedno odpoledne jsem v koupelně potichu plakala. „Tohle nejsem já,“ šeptala jsem sama sobě. „Nevím, co dělat. Bojím se, ale zároveň nechci být zase sama.“ Při pohledu na svůj odraz jsem neviděla tu sebevědomou ženu, kterou jsem kdysi bývala.

Večer sedíme v obýváku, Vladimír mi podává hrnek s čajem. „Nechci, abys mi lhala. Všechno dělám kvůli nám,“ říká polohlasem. Mlčím. Cítím, jak se kolem mě stahuje neviditelná síť. A já nevím, jak z ní ven.