Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Příběh Denisy (41): Místo dcery jsem se vdala já
Příběhy ze života

Příběh Denisy (41): Místo dcery jsem se vdala já

datum: 9. 8. 2020 0:05 autor: podle příběhu Denisy S. napsala Alžběta Morávková
Rozhodně jsem to tak neplánovala – a ani nechtěla. Copak se ale můžete ubránit lásce, která vás nenadále překvapí a zaskočí?

Nikolka se narodila jen dva týdny po mých dvacátých narozeninách. Můj tehdejší stejně starý přítel doslova vycouval nejdřív před zodpovědností, pak z mého života. Alimenty posílal, o Nikolku nikdy zájem neměl.

Nelehké začátky

Maminku už jsem neměla a táta zemřel rok po dceřině narození. Tak jsme se protloukaly samy. Nikdy jsem nelitovala, že jsem měla dceru tak brzy. Jako učitelka v mateřské škole jsem měla k dětem blízko. Snila jsem o velké rodině, o dalších dětech, jenže se to nepovedlo. Pár známostí bylo, ale nějak to nevyšlo.

Nikolka byla úžasně pohodové dítě. O její pubertě ani nevím, vždycky jsme si rozuměly a byly jako kamarádky. Bez problémů odmaturovala na obchodní akademii a našla si práci.

Objevil se Honza

„Mami, mami, musím ti něco říct,“ přiběhla jednou domů s jiskřičkami radosti a štěstí v očích. „Jmenuje se Honza a já jsem tak strááášně zamilovaná, to jsem nikdy nebyla!“ – „Nechceš ho pozvat na kafe?“ Navrhla jsem, protože jsem si moc jsem přála poznat kluka, který ji udělal tak šťastnou.

„To je Honza,“ tetelila se radostí, když mi ho představovala. V duchu jsem musela přiznat, že to je moc pěkný chlap. Odhadla jsem, že je mu kolem třiceti, tedy proti mé dvacetileté dceři už starší. Odpoledne uběhlo rychle, Honza byl společenský a všichni jsme se dobře bavili.

Zvykla jsem si na něj

Od té doby k nám Honza chodil pravidelně. Měl sice pronajatý byt na druhém konci města, ale jak říkal, u nás se cítil jako doma! Zjistila jsem, že ani s ním se život moc nemazlil. Maminka mu taky brzy zemřela a táta se znovu oženil, když bylo Honzovi třináct. Otcova nová žena se k němu chovala hezky do chvíle, než otěhotněla. Honza v patnácti musel na internát, aby novému bratrovi uvolnil pokoj. „Domů jsem se vlastně už nikdy nevrátil,“ vyprávěl. „Jezdím tam dvakrát do roka na krátkou návštěvu.“

Zvykla jsem si na to, že Honza k nám patří. Přistihla jsem se, že se bojím, aby se mladí třeba nerozešli, protože život bez Honzy jsem si neuměla představit. Zdálo se mi, že ti dva mají jiné zájmy a že se trochu odcizují. Nikolka se chtěla bavit, Honza toužil po rodině. Nejdřív Honza Nikolku okouzlil právě nadhledem, postupně jí vadilo, že si tak úplně nerozumí s jejími přáteli.

Překvapení

„Jé, co tu děláš s kytkou,“ rozesmála jsem se, když stál mezi dveřmi s pugétem. „Niki přijde až večer, šla na jógu! – „Já vím,“ tiše řekl, „já jsem nepřišel za Nikolkou, ale za tebou!“ Zůstala jsem stát, najednou jsem se nemohla ani pohnout.

„Myslím, že ti nerozumím,“ špitla jsem. – „Rozumíš, jen si to nechceš přiznat,“ usmál se, objal mě a políbil. Najednou jsem se v těch jeho modrých očích úplně ztrácela. „Honzo, to přece nejde!“ – „Miluju tě, Denisko, a chci s tebou žít!“ – „Jsem starší, a co Nikolka?“ Koktala jsem, a přitom jsem v hloubi duše cítila, že o něj nechci přijít, že to je muž, se kterým bych chtěla strávit zbytek života. – „Patříme k sobě. Vezmeš si mě?“

S Honzou jsme se domluvili, že to Nikole co nejdřív řekne. „Jak jsi mi to mohla udělat?“ křičela na mě druhý den Nikolka, „přebrat mi kluka!“  – „Niki, já přece nechtěla,“ snažila jsem se jí to vysvětlit. – „Jsi hnusná!“ vypálila na mě a práskla dveřmi od bytu.

Odsuzovala mě dcera i okolí

Za pár týdnů se ke mně Honza definitivně nastěhoval. Svatba byla jen malá, radost mi kazila skutečnost, že Nikola s námi nemluvila. Našla si podnájem a vyhýbala se mi. Lidi z mého okolí mě odsuzovali, že jsem vyměnila dceru za „zajíčka“. Honza mi byl ale velkou oporou. „Usmíříte se, uvidíš,“ utěšoval mě.

„Honzo, já jsem asi těhotná,“ nevěřícně jsem zírala na čárky na těhotenském testu. „To je ta nejlepší zpráva dne,“ jásal. Těhotentství kupodivu i v mém věku probíhalo docela dobře, Honza se těšil, pomáhal mi a staral se o mě, jak o královnu. Napsala jsem Nikolce zprávu, že bude mít sourozence, ale neodepsala.

Moje velká rodina

Malý Tobiáš přišel na svět bez problémů, porod byl rychlý a šťastný tatínek byl po celou dobu se mnou. „Mám pro tebe překvapení,“ řekl, když mě vezl z porodnice domů.

V obýváku seděla Nikolka! „Přišla jsem se podívat na bráchu,“ pípla a padla mi kolem krku. „Já se na tebe nezlobím, mami,“ vzlykla. „Už jsem pochopila, že s Honzou bychom se stejně rozešli. Je jiný než já, takový starší... K tobě se prostě hodí!“ 

Tak mám konečně velkou rodinu!


Čtete rádi skutečné příběhy ze života? Znáte i vy zajímavý příběh, který chcete sdílet s ostatními? Pište na redakce@casjenprome.cz. Za každý zajímavý námět, který zpracujeme a uveřejníme, pošleme knihu jako dárek!

Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!

Další články z rubriky

Příběh Katky (40): Posedlost uklízením

Příběh Katky (40): Posedlost uklízením

Autor: podle příběhu Kateřiny V. napsala Alžběta Morávková, Datum: 12. 9. 2021 0:05

Určitě znáte nějakou ženu, která neustále doma běhá s prachovkou nebo vysavačem a rovná třásně u…

Příběh Hanky (57): Vlastní hloupostí jsem si zničila manželství

Příběh Hanky (57): Vlastní hloupostí jsem si zničila manželství

Autor: podle příběhu Hany E. napsala Alžběta Morávková, Datum: 11. 9. 2021 0:05

„Za pár měsíců oslavím osmapadesáté narozeniny. Tedy pokud bude s kým,“ začíná své vyprávění Hanka.…

Příběh Terezy (41): Chtěla jsem jen dítě, ne manžela

Příběh Terezy (41): Chtěla jsem jen dítě, ne manžela

Autor: podle příběhu Terezy H. napsala Alžběta Morávková, Datum: 5. 9. 2021 0:05

Věk nikdo nezastaví a s přibývajícími lety klesá možnost najít toho pravého – a hlavně mít děti! To…

Příběh Jany (58): Tu zradu mu nezapomenu!

Příběh Jany (58): Tu zradu mu nezapomenu!

Autor: podle příběhu Jany S. napsala Alžběta Morávková, Datum: 4. 9. 2021 0:05

„Nikdy jsem nebyla žádná úchvatná krasavice. Ani hezká, ani ošklivá, prostě taková úplně normální…

Příběh Milady (64): Tajemství fotografie ve starém albu

Příběh Milady (64): Tajemství fotografie ve starém albu

Autor: podle příběhu Milady C. napsala Alžběta Morávková, Datum: 29. 8. 2021 0:05

Dneska nám to připadá nepravděpodobné, ale ještě za první republiky běžně existovala manželství…

Příběh Evy (50): Můj zeť je líný flákač a opilec, který zkazil dceři život

Příběh Evy (50): Můj zeť je líný flákač a opilec, který zkazil dceři život

Autor: podle příběhu Evy P. napsala Alžběta Morávková, Datum: 28. 8. 2021 0:05

„Sama jsem se vdávala hodně mladá a Martinka se narodila krátce po mých dvacátých narozeninách,“…

Příběh Lenky (56): Moje netradiční velká rodina

Příběh Lenky (56): Moje netradiční velká rodina

Autor: podle příběhu Lenky Š. napsala Alžběta Morávková, Datum: 25. 8. 2021 0:05

„Nemohla jsem mít děti, ale mám najednou velkou rodinu,“ směje se naše čtenářka Lenka. „Co na tom,…

Příběh Honzy (62): Jak jsem ztratil a znovu našel svou plavovlasou vílu

Příběh Honzy (62): Jak jsem ztratil a znovu našel svou plavovlasou vílu

Autor: podle příběhu Honzy Š. napsala Alžběta Morávková, Datum: 22. 8. 2021 0:05

Cesty osudu jsou někdy hodně klikaté. Honza netušil, že ta jeho bude mít zatáček víc než dost. Muži…

Tip šéfredaktorky

Nemocné ledviny nebolí. Otestujte se 16. a 17. září!

1. 9. 2021 15:00 autor -an-