Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Příběh Denisy (41): Místo dcery jsem se vdala já
Příběhy ze života

Příběh Denisy (41): Místo dcery jsem se vdala já

datum: 9. 8. 2020 0:05 autor: podle příběhu Denisy S. napsala Alžběta Morávková
Rozhodně jsem to tak neplánovala – a ani nechtěla. Copak se ale můžete ubránit lásce, která vás nenadále překvapí a zaskočí?

Nikolka se narodila jen dva týdny po mých dvacátých narozeninách. Můj tehdejší stejně starý přítel doslova vycouval nejdřív před zodpovědností, pak z mého života. Alimenty posílal, o Nikolku nikdy zájem neměl.

Nelehké začátky

Maminku už jsem neměla a táta zemřel rok po dceřině narození. Tak jsme se protloukaly samy. Nikdy jsem nelitovala, že jsem měla dceru tak brzy. Jako učitelka v mateřské škole jsem měla k dětem blízko. Snila jsem o velké rodině, o dalších dětech, jenže se to nepovedlo. Pár známostí bylo, ale nějak to nevyšlo.

Nikolka byla úžasně pohodové dítě. O její pubertě ani nevím, vždycky jsme si rozuměly a byly jako kamarádky. Bez problémů odmaturovala na obchodní akademii a našla si práci.

Objevil se Honza

„Mami, mami, musím ti něco říct,“ přiběhla jednou domů s jiskřičkami radosti a štěstí v očích. „Jmenuje se Honza a já jsem tak strááášně zamilovaná, to jsem nikdy nebyla!“ – „Nechceš ho pozvat na kafe?“ Navrhla jsem, protože jsem si moc jsem přála poznat kluka, který ji udělal tak šťastnou.

„To je Honza,“ tetelila se radostí, když mi ho představovala. V duchu jsem musela přiznat, že to je moc pěkný chlap. Odhadla jsem, že je mu kolem třiceti, tedy proti mé dvacetileté dceři už starší. Odpoledne uběhlo rychle, Honza byl společenský a všichni jsme se dobře bavili.

Zvykla jsem si na něj

Od té doby k nám Honza chodil pravidelně. Měl sice pronajatý byt na druhém konci města, ale jak říkal, u nás se cítil jako doma! Zjistila jsem, že ani s ním se život moc nemazlil. Maminka mu taky brzy zemřela a táta se znovu oženil, když bylo Honzovi třináct. Otcova nová žena se k němu chovala hezky do chvíle, než otěhotněla. Honza v patnácti musel na internát, aby novému bratrovi uvolnil pokoj. „Domů jsem se vlastně už nikdy nevrátil,“ vyprávěl. „Jezdím tam dvakrát do roka na krátkou návštěvu.“

Zvykla jsem si na to, že Honza k nám patří. Přistihla jsem se, že se bojím, aby se mladí třeba nerozešli, protože život bez Honzy jsem si neuměla představit. Zdálo se mi, že ti dva mají jiné zájmy a že se trochu odcizují. Nikolka se chtěla bavit, Honza toužil po rodině. Nejdřív Honza Nikolku okouzlil právě nadhledem, postupně jí vadilo, že si tak úplně nerozumí s jejími přáteli.

Překvapení

„Jé, co tu děláš s kytkou,“ rozesmála jsem se, když stál mezi dveřmi s pugétem. „Niki přijde až večer, šla na jógu! – „Já vím,“ tiše řekl, „já jsem nepřišel za Nikolkou, ale za tebou!“ Zůstala jsem stát, najednou jsem se nemohla ani pohnout.

„Myslím, že ti nerozumím,“ špitla jsem. – „Rozumíš, jen si to nechceš přiznat,“ usmál se, objal mě a políbil. Najednou jsem se v těch jeho modrých očích úplně ztrácela. „Honzo, to přece nejde!“ – „Miluju tě, Denisko, a chci s tebou žít!“ – „Jsem starší, a co Nikolka?“ Koktala jsem, a přitom jsem v hloubi duše cítila, že o něj nechci přijít, že to je muž, se kterým bych chtěla strávit zbytek života. – „Patříme k sobě. Vezmeš si mě?“

S Honzou jsme se domluvili, že to Nikole co nejdřív řekne. „Jak jsi mi to mohla udělat?“ křičela na mě druhý den Nikolka, „přebrat mi kluka!“  – „Niki, já přece nechtěla,“ snažila jsem se jí to vysvětlit. – „Jsi hnusná!“ vypálila na mě a práskla dveřmi od bytu.

Odsuzovala mě dcera i okolí

Za pár týdnů se ke mně Honza definitivně nastěhoval. Svatba byla jen malá, radost mi kazila skutečnost, že Nikola s námi nemluvila. Našla si podnájem a vyhýbala se mi. Lidi z mého okolí mě odsuzovali, že jsem vyměnila dceru za „zajíčka“. Honza mi byl ale velkou oporou. „Usmíříte se, uvidíš,“ utěšoval mě.

„Honzo, já jsem asi těhotná,“ nevěřícně jsem zírala na čárky na těhotenském testu. „To je ta nejlepší zpráva dne,“ jásal. Těhotentství kupodivu i v mém věku probíhalo docela dobře, Honza se těšil, pomáhal mi a staral se o mě, jak o královnu. Napsala jsem Nikolce zprávu, že bude mít sourozence, ale neodepsala.

Moje velká rodina

Malý Tobiáš přišel na svět bez problémů, porod byl rychlý a šťastný tatínek byl po celou dobu se mnou. „Mám pro tebe překvapení,“ řekl, když mě vezl z porodnice domů.

V obýváku seděla Nikolka! „Přišla jsem se podívat na bráchu,“ pípla a padla mi kolem krku. „Já se na tebe nezlobím, mami,“ vzlykla. „Už jsem pochopila, že s Honzou bychom se stejně rozešli. Je jiný než já, takový starší... K tobě se prostě hodí!“ 

Tak mám konečně velkou rodinu!


Čtete rádi skutečné příběhy ze života? Znáte i vy zajímavý příběh, který chcete sdílet s ostatními? Pište na redakce@casjenprome.cz. Za každý zajímavý námět, který zpracujeme a uveřejníme, pošleme knihu jako dárek!

Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!

Další články z rubriky

Příběh Lenky (45): Naletěla jsem sňatkovému podvodníkovi

Příběh Lenky (45): Naletěla jsem sňatkovému podvodníkovi

Autor: podle příběhu Lenky N. napsala Alžběta Morávková, Datum: 13. 6. 2021 0:05

Představujete si zdvořilého gentlemana s květinou v klopě z filmů z první republiky? Kdepak,…

Příběh Slávky (62): Den, který změnil celý náš život

Příběh Slávky (62): Den, který změnil celý náš život

Autor: podle příběhu Slávky H. napsala Alžběta Morávková, Datum: 12. 6. 2021 0:05

„Koho by napadlo, že to krásné páteční odpoledne tak strašně skončí?“ povzdechla si naše čtenářka…

Příběh Marcely (42): Z mého bratra se stal bezdomovec

Příběh Marcely (42): Z mého bratra se stal bezdomovec

Autor: podle příběhu Marcely V. napsala Alžběta Morávková, Datum: 6. 6. 2021 0:05

„Ještě, že se toho nedožili rodiče,“ povzdychla si naše čtenářka Marcela. „Všechny tři nás…

Příběh Andrey (31): Můj boj s chronickým únavovým syndromem

Příběh Andrey (31): Můj boj s chronickým únavovým syndromem

Autor: podle příběhu Andrey M. připravila Alžběta Morávková, Datum: 5. 6. 2021 0:05

„Před pár lety jsem začala pociťovat stále větší únavu. Varovné signály jsem ignorovala, běhala ze…

Příběh Hedviky (33): Matka toleruje otci milenku

Příběh Hedviky (33): Matka toleruje otci milenku

Autor: podle příběhu Hedviky C. napsala Alžběta Morávková, Datum: 30. 5. 2021 0:05

V poslední době se už jen nerada vracím domů. Táta přichází pozdě večer – a nebo vůbec – od mladé…

Příběh Elišky (41): Pozdní láska mé babičky Milady

Příběh Elišky (41): Pozdní láska mé babičky Milady

Autor: podle příběhu Elišky H. napsala Alžběta Morávková, Datum: 29. 5. 2021 0:05

„Právě uplynul rok od smrti mé milované babičky,“ napsala nám naše čtenářka Eliška. „Byla slabá na…

Příběh Kamily (39): Věštba cikánky se vyplnila

Příběh Kamily (39): Věštba cikánky se vyplnila

Autor: podle příběhu Kamily N. napsala Alžběta Morávková, Datum: 23. 5. 2021 0:05

„Jsem racionální osoba, která na žádné ‚nadpřirozeno‘ nevěří. Přesto se mi do puntíku vyplnila…

Příběh Dany (55): Na výchovu pěti dětí jsem nestačila

Příběh Dany (55): Na výchovu pěti dětí jsem nestačila

Autor: podle příběhu Dany Š. napsala Alžběta Morávková, Datum: 22. 5. 2021 0:05

Naše čtenářka Dana porodila pět dětí. Manžel ji brzy opustil a ona se jen těžce protloukala životem…

Tip šéfredaktorky

Příběh Elišky (41): Pozdní láska mé babičky Milady

29. 5. 2021 0:05 autor podle příběhu Elišky H. napsala Alžběta Morávková