Čas jen pro mě

Našeho syna Lukáše přitahovaly trochu zvláštní dívky, od kterých si nechal mluvit do života. Pokaždé okamžitě přijal jejich životní styl a koníčky. Přitom náš Lukáš je chytrý kluk, vystudoval strojní fakultu a v zaměstnání se mu docela daří.

Nechá se lehce ovlivnit

Když chodil s majitelkou fitka, celé dny trávil na posilovacích strojích, pil iontové nápoje a bavil se jen o svalové hmotě. Onu dívku ani nepřivedl domů. Prý by se zhrozila našich nevysportovaných postav. S „depešačkou“ Hankou byla docela legrace. Jenže její hudební idol zasahoval do všeho. Jinou hudbu než Depeche Mode neuznávala a v jiné barvě než černé, jsme ji nikdy neviděli. Do černé se zahalil i Lukáš.

A pak se seznámil s Kateřinou. „Je neuvěřitelně chytrá,“ vyprávěl nám. „Imponují mně holky, které mají názor.“ Kateřina měla vlastní názor úplně na všechno – jak jsme později zjistili, většinou odlišný od toho našeho.

„Mami, Kačka jí zdravě… já už teda taky,“ informoval mě předtím, než ji prvně přivedl na oběd. „Mohla bys, prosím tě, uvařit něco opravdu zdravého?“ Nechápavě jsem se na něj podívala. V naší rodině se o skladbě jídelníčku přemýšlelo, uzeninám jsme se vyhýbali, dopřávali jsme si každý den ovoce a zeleninu. Za svůj život jsem už tolikrát slyšela spoustu „zaručených“ pravd, které pak zase pravdami nebyly. Máslo se nahrazovalo margarínem, teď je zase máslo na výsluní... Žijeme zdravě, ale používáme rozum.

Nepovedená návštěva

Kuřecí polévka s těstovinami ani krůtí nudličky s rýží neuspěly. Z polévky Katka jen štítivě vybírala kousky zeleniny a těstovin, které s velkým přemáháním snědla. Druhého chodu se ani nedotkla, maso nejí a rýži jen neloupanou. Lukáš nakonec snědl jen rýži. „Stal se ze mě taky vegetarián, mami. Mrtvá zvířata už jíst nebudu.“

U zeleninového salátu se Katka zeptala, kde jsem kupovala suroviny. „No, naproti v supermarketu jako vždycky,“ udiveně jsem odpověděla. A uslyšela jsem přednášku o tom, jak mám kupovat jen sezónní ovoce a zeleninu od místních farmářů. Koláč ani kávu si nedali. Koláč je z bílé mouky a káva nezdravá, pijí jen čekankovou.

Svatební menu

O měsíc později si oběd přinesli s sebou. Pak nás navštěvovali jen sporadicky, na čaj. K prvnímu většímu konfliktu došlo při plánování svatby. „Naši jsou samozřejmě vegetariáni,“ s despektem se na nás podívala Katka. „Svatební menu bude vegetariánské.“ – „A to tedy zase ne!“ nadskočil manžel. „My a naši příbuzní jíme úplně normálně. To normální jídlo si zaplatíme.“

A tak část hostů si vybírala z vegetariánského bufetu, část z „normálního“. O nic přece nešlo. Taky jsme s manželem ochutnali některé pokrmy z tofu a chutnaly nám. S chutí jsme si však dali i kuřecí řízek. Katčini rodiče se na nás dívali jak na dinosaury.

Občas mě inspirovala

Brzy po svatbě Katka otěhotněla. Trochu jsem se bála o vývoj miminka, když Katka leccos nejedla. Ale Lukáš nám vysvětlil, že s Katkou všechno nastudovali a poradili se s lékařem. Naštěstí se narodila zdravá tříkilová holčička Anežka a dva roky po ní i Štěpán, kluk jak buk. Obdivovala jsem Katku, jak proti trendu nepoužívala papírové pleny a každý den prala, hledala prací prostředky, které nezatěžují životní prostředí, pro celou rodinu sháněla biokosmetiku. Občas mě i inspirovala.

Jen s tím jídlem byla Katka zarytá. Obě děti dlouho kojila, to bylo dobře. Doporučení dětského lékaře, co mají děti jíst, však nebrala vážně. „Řekl mi, že se děti rozhodnou časem samy, jestli chtějí jíst maso,“ rozčilovala se. „Ale s tím zásadně nesouhlasím. Od malička musí vědět, že vraždit zvířata kvůli jídlu je zločin.“ Tehdy jsem si prvně všimla až fanatického lesku v jejích očí.

Jsme snad vrazi?!

Děti jsme si dlouho nesměli půjčovat, při jejich návštěvách byla pokaždé Katka nebo Lukáš. Anežce bylo asi pět, když nám dovolili strávit s ní o samotě celé odpoledne. „Jé, babi, co to máš v ledničce?“ volala na mě, když jsem byla v koupelně. „To je ale dobrý… mňam…“ Za pár minut jsem ji našla, jak sedí před ledničkou a okusuje pečené kuřecí stehno.

„Musím s těmi blázny promluvit,“ bručel manžel. „Ať se stravují, jak chtějí, ale ty děti si přece mohou vybrat. A když se rozhodnou, že nebudou jíst maso, bude to z jejich vůle.“ – Anežka měla potřebu rodičům hned sdělit, jak si pochutnala. Katka ani Lukáš naše argumenty neposlouchali. – „Říkala jsem ti, že u nich děti samy být nemůžou,“ cedila mezi zuby a dívala se na nešťastného Lukáše. „Jsou to vrazi,“ rozkřikla se fanaticky, „jedí těla mrtvých zvířat!“

Anežce bude sedm, půjde brzy do školy. Mladí už přemýšejlí, jak jí do školy budou dávat krabičky, aby nemusela do školní jídelny. Ona ani Štěpánek u nás nikdy nejsou bez rodičů. Nemůžeme je vzít na dovolenou nebo jen na výlet. Prý se nám nedá věřit.