Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Příběh Renaty (40): Mám tři táty
Cynthia Magana, Unsplash
Příběhy ze života

Příběh Renaty (40): Mám tři táty

datum: 2. 9. 2024 0:05 autor: podle příběhu Renaty L. napsala Alžběta Morávková
„Vím, že naše rodina je trochu netradiční, ale vyrůstala jsem obklopena láskou, kterou řada mých spolužáků v tzv. normálních rodinách neměla,“ píše naše čtenářka Renata.

Velká zrada

O mé mámě odjakživa všichni říkali, že je trochu „zvláštní“ a významně si přitom ťukali na čelo. Jak taky měli v 60. letech sousedi na malém městě reagovat na „hipísačku“, která se podle nich prapodivně oblékala a jezdila trampovat s klukama? „Kdoví, co se tam děje…“ říkali prý s pozdviženým obočím.

Irena, moje máma, byla z dnešního pohledu úplně normální holka. Vždycky měla ráda přírodu a milovala víkendy pod stanem. Často trávila volný čas se dvěma kamarády – spolužákem Standou a o rok starším Edou. Právě ti byli trnem v oku pomlouvačným ženským z ulice. Kdyby ale bylo všechno tak jednoduché, jak to na první pohled vypadalo…

Uvolněná atmosféra šedesátých let umožnila Standovi a Edovi „coming out“, tedy přiznání sobě i nejbližším, že jsou gayové. Ve městě to kluci raději tajili. Když pak postupně odešli do Prahy, máma za prací a oni studovat, žili dlouhou dobu všichni v jednom bytě.

Pak se Irena seznámila s kolegou Arnoštem z podniku zahraničního obchodu, kde pracovala. Atraktivní mladý muž s našlápnutou kariérou Ireně skoro deset let sliboval, že si ji vezme. Jenže nejdřív přece musí mít byt, pořídit si auto, trochu si užít života… Na Ireniny jednatřicáté narozeniny jí oznámil, že ho „pézetka“ posílá jako delegáta do Paříže a že se bude ženit. Tedy ne s ní, ale s dcerou jednoho vlivného muže z ministerstva zahraničního obchodu.

Pomohli kamarádi

Zůstat začátkem 80. let po třicítce „na ocet“ a bez dětí, to bylo dost nezvyklé. Máma se přišla vybrečet ke svým nejlepším přátelům Standovi a Edovi. A tam mezi jejími vzlyky: „Jsem stará, nikdo mě nechce,“ a „Aspoň kdybych měla dítě,“ uzrál pro tu dobu neobvyklý plán.

„Irčo, napadlo nás,“ začal opatrně Standa. „Napadlo nás, „opakoval Eda, „že bychom si mohli vypomoct navzájem.“ – „Ty máš věk na dítě a jsi sama a my bychom taky měli rádi děti,“ pokračoval Standa. Irena zpozorněla a přestala vzlykat. A tak jsem byla po dokonalé přípravě jednu červnovou neděli „počata“. Sice netradičně, ale s o to větší láskou. Máma přišla vybavena injekční stříkačkou bez jehly a Standa dodal „materiál“. Kupodivu se zadařilo na první pokus.

Krásné dětství se všemi táty

Irena byla sice svobodná matka, ale v rodném listě je můj pravý táta Standa. Bydlely jsme s mámou jen dvě stanice tramvají od táty, tedy od obou tátů. Nevím proč, ale oběma jsem jim říkala a říkám „táto“. Z dětství mám úžasné vzpomínky na společné víkendy s mámou a táty, trávili jsme často v této sestavě i dovolené.

Bylo mi pět, když mámě vstoupil do života Ivan. Rozvedený doktor, tedy „můj“ dětský doktor, ke kterému jsme docházely. A pro mě časem třetí táta, muž, za kterého se Irena provdala. Když jsem šla poprvé do první třídy, dělali mi doprovod máma a všichni tátové. Máma se dodnes směje tomu, jak jsem v první třídě na téma naše rodina malovala mámu a tři táty a učitelku přesvědčovala, že mít tři táty je normální.

Úplně normální to asi není, já vím. Přes řeči různých škarohlídů, že tohle soužití se podepíše na mých pozdějších vztazích, se tak nestalo. Díky těm čtyřem neobyčejně tolerantním lidem jsem poznala v dětství i v dospívání tolik lásky, že mám dodnes na rozdávání.

Když jsem se vdávala, vedla mě „k oltáři“ máma – přece jsem nemohla zvolit jednoho z tátů, aby to těm ostatním dvěma nebylo líto. Podle mého manžela Honzy se tři tchánové docela hodí. A naši dva synové mají tolik dědů, že jim to kamarádi závidí! 


Čtete rádi skutečné příběhy ze života? Znáte i vy zajímavý příběh, který chcete sdílet s ostatními? Pište na redakce@casjenprome.cz. Za každý zajímavý námět, který zpracujeme a uveřejníme, pošleme knihu jako dárek!

Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!

Další články z rubriky

Příběh Martina: Závislost se neptá, mně vzala všechno, až na šanci začít znovu

Příběh Martina: Závislost se neptá, mně vzala všechno, až na šanci začít znovu

Autor: podle příběhu Martina A. připravila Alžběta Morávková, Datum: 9. 6. 2025 0:05

Martin v sobě cítil prázdno, které se snažil zaplnit hazardními hrami. Nikdy by ho ale nenapadlo,…

Příběh Karly (45): Sestřička a doktor

Příběh Karly (45): Sestřička a doktor

Autor: podle příběhu Karly A. napsala Alžběta Morávková, Datum: 1. 6. 2025 0:05

Znáte ta banální klišé o sestřičkách a doktorech? Mně takový vztah přinesl velké zklamání. A…

Příběh Ivany (53): Máme smůlu na chlapy, kteří se nechají živit

Příběh Ivany (53): Máme smůlu na chlapy, kteří se nechají živit

Autor: podle příběhu Ivany K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 31. 5. 2025 0:05

Rodinné prokletí? Jak tomu jinak říkat? Já jsem svého otce nepoznala, otčím se nechal živit od mámy…

Příběh Ivany (55): Můj syn spáchal sebevraždu

Příběh Ivany (55): Můj syn spáchal sebevraždu

Autor: podle příběhu Ivany Č. napsala Alžběta Morávková, Datum: 25. 5. 2025 0:05

Byli jsme taková úplně normální obyčejná rodina. Máma, táta, syn a dcera. Aspoň mi to tak vždycky…

Příběh Evy (52): Kamarádka mě okradla

Příběh Evy (52): Kamarádka mě okradla

Autor: podle příběhu Evy L. napsala Alžběta Morávková, Datum: 24. 5. 2025 0:05

Kamarádky člověk tak nějak „sbírá“ v průběhu života. Lenu jsem potkala zhruba před deseti lety.…

Příběh Martiny (36): Řekla jsem kamarádce o nevěře jejího muže

Příběh Martiny (36): Řekla jsem kamarádce o nevěře jejího muže

Autor: podle příběhu Martiny V. napsala Alžběta Morávková, Datum: 18. 5. 2025 0:05

Neuvědomila jsem si, že někteří lidé nechtějí slyšet pravdu. Přišla jsem tak o nejlepší kamarádku.…

Příběh Ludmily (62): Jak jen můj syn mohl povolit adopci své dcery?

Příběh Ludmily (62): Jak jen můj syn mohl povolit adopci své dcery?

Autor: podle příběhu Ludmily Ž. napsala Alžběta Morávková, Datum: 17. 5. 2025 0:05

„Liduško, neprohlížej pořád ty fotky, jen se zbytečně trápíš,“ říká mi tiše můj muž a já vidím…

Příběh Dáši (41): Zbabělý kamarád nechtěl, abych se vdala

Příběh Dáši (41): Zbabělý kamarád nechtěl, abych se vdala

Autor: podle příběhu Dagmar F. napsala Alžběta Morávková, Datum: 4. 5. 2025 0:05

S Robertem se známe odjakživa. Naše mámy s námi trávily čas na stejném pískovišti a my s Robertem…

Tip šéfredaktorky

Příběh Martina: Závislost se neptá, mně vzala všechno, až na šanci začít znovu

9. 6. 2025 0:05 autor podle příběhu Martina A. připravila Alžběta Morávková