Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Příběh Haliny (45): Rodiče mi neodpustili rozvod
freepik.com
Příběhy ze života

Příběh Haliny (45): Rodiče mi neodpustili rozvod

datum: 3. 10. 2021 0:05 autor: podle příběhu Haliny M. napsala Alžběta Morávková
„Spolu se čtyřmi sourozenci jsme vyrůstali obklopeni láskou rodičů,“ začíná svůj dopis naše čtenářka Halina. „Rodiny s více dětmi byly v naší vesnici naprosto běžné. Všichni tu chodili pravidelně do kostela a víra zasahovala do všech sfér našeho života.“

V česko-polském pohraničí to prostě tak bylo odjakživa. Moji rodiče – maminka Polka, tatínek Čech – byli silně věřící a v souladu s vírou taky žili. Nám dětem vštěpovali lásku k bližním, aby pomoc druhým pro nás byla samozřejmou věcí. Jejich manželství, to byl pro nás vzor. Měli se rádi, všechno řešili společně a našli si pokaždé čas na naše nejdřív dětské, pak pubertální bolesti a bolístky.

Chtěla jsem šťastnou rodinu

Když jsem potkala Radka, myslela jsem si, že vytvoříme také tak krásný domov pro nás a později pro naše děti. Rodiče nám vystrojili nádhernou svatbu v místním kostele. Odchod nejmladšího dítěte z domova doslova oplakali. I proto, že jsem nezůstala v naší vesnici nebo v okolí jako moji starší sourozenci.

Radek měl v Ostravě byt po babičce, kam jsme se nastěhovali. Za rok se narodila Anežka, za další dva Lukáš. Radek měl dobrou práci, vydělával slušné peníze, a tak jsem mohla s dětmi zůstat dlouho doma. Tak to přece dělala i moje maminka. Jenže táta se po návratu z práce pokaždé věnoval dětem. Psal s námi úkoly, vyprávěl nám, četl pohádky na dobrou noc.

Radek přišel z práce unavený, několikrát do týdne zašel s kamarády na „jedno“ a já byla na všechno sama. Když byl doma, díval se na sport a nekonečné seriály v televizi. Ta u nás běžela prakticky od rána do večera.

„Pojedeme v neděli do zoo,“ navrhla jsem. „Děti budou mít radost.“ – „Jdi s nimi sama, Hali, potřebuju si odpočinout.“ Pomalu mi z očí spadly růžové klapky. Původně jsem si představovala, jak budeme mít aspoň tři děti, ale najednou se mi do dalšího nechtělo.

Na celé léto jsem s dětmi odjela k našim a užívala si klidu a pohody. Radek za námi přijel jen dvakrát. „To víš, hodně práce,“ vysvětloval.

Nevěra!

Po příjezdu domů jsem v ložnici pod postelí našla cizí noční košili! Zůstala jsem jak opařená. „Radku, tys tu někoho měl,“ udeřila jsem na něj večer, když děti usnuly a mávala mu před nosem tou košilkou.

Nezapíral. „Kolegyně z práce, no a co? Taky byla přes prázdniny sama! O nic přece nejde, to byla taková jednorázovka“ – „Jak… že o nic nejde?! Vždyť jsi mi byl nevěrný! V našem bytě, v naší ložnici…“ – „Přestaň to pořád rozebírat, Halino. Už jsi zase doma a všechno je jako dřív.“

Nic jako dřív rozhodně nebylo. Přestěhovala jsem se do obýváku, polykala slzy ponížení a přemýšlela, co bude dál. Pochopila jsem, že Radek jiný nebude, a já tak žít nechci. Jediným řešením je rozvod. Každý půjdeme vlastní cestou – děti samozřejmě může mít, kdy chce.

„Rozvod?! Já se ale rozvádět nechci!“ křičel na mě Radek. „Jsem chlap, no! Prostě občas si někde povyrazím a pak se zase vrátím! – „To sis povyrazil, jak tomu říkáš, už dřív?“ nechápavě jsem se na něj podívala. – „No, jasně, to je přece normální!“

Měla bys odpustit!

Podala jsem žádost o rozvod. Pak se najednou v Ostravě objevil táta. „Halinko, taková ostuda,“ začal. „V naší rodině se nikdy nikdo nerozváděl. A teď ty…“ Došlo mi, že mu Radek volal. – „Tati, promiň, ale to je můj život. Radek mě podvádí. Přece takhle nemůžu žít!“

„Učili jsme tě, že máš odpouštět. Řekl jsem Radkovi, aby se zašel vyzpovídat.“ – „A to jako myslíš, že mi bude nevěrný, pak se vyzpovídá, a všechno bude zase v pořádku?“ – „No, byl vystavený pokušení. Jsme jen obyčejné lidé a občas hřešíme. Ale rodina, rodina je posvátná! To je základ,“ hřímal.

Od té doby uplynulo víc než deset let. S Radkem jsem se rozvedla. V ten okamžik se přestal zajímat o děti. A o mě se zase přestali zajímat moji rodiče. Úplně mě od sebe odřízli. Prý jsem hanbou celé rodiny.

Odstěhovali jsme se do Prahy. Děti tu chodí na střední školu a já jsem si našla práci a taky přítele. Honza je rozvedený a má syna ve střídavé péči. Už tři roky žijeme spolu. Já se pořád snažím kontaktovat rodiče. Léta jim přibývají, tak ráda bych je viděla. Na dopisy neodpovídají, telefon mi pokaždé položí. Dokonce se odmítají setkat i s mými dětmi, jejich vnoučaty. Prý jsem jim dala špatný příklad, když jsem je vychovala bez otce. 


Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!

Další články z rubriky

Příběh Jitky (53): Podivná loupež

Příběh Jitky (53): Podivná loupež

Autor: podle příběhu Jitky K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 13. 8. 2022 0:05

U nejbližších přátel neočekáváme, že by nás podrazili. Naše čtenářka až po dlouhé době zjistila,…

Příběh Jolany (42): Láska bez papíru

Příběh Jolany (42): Láska bez papíru

Autor: podle příběhu Jolany P. napsala Alžběta Morávková, Datum: 7. 8. 2022 0:05

Většina dívek si od dětství představuje, jak kráčí svatební uličkou v nádherných dlouhých šatech s…

Příběh Lenky (56): Vnučka není očkovaná

Příběh Lenky (56): Vnučka není očkovaná

Autor: podle příběhu Lenky S. napsala Alžběta Morávková, Datum: 6. 8. 2022 0:05

„Můj život se doslova obrátil naruby před třemi lety, krátce poté, co si dcera našla nového přítele…

Příběh Evy (55): Vnoučata bych prý zkazila

Příběh Evy (55): Vnoučata bych prý zkazila

Autor: podle příběhu Evy T. napsala Alžběta Morávková, Datum: 31. 7. 2022 0:05

Když děti vyletí z domova, většinou se těšíme, až se staneme prarodiči. Vnoučata přinášejí do…

Příběh Slávky (51): Je můj syn nemocný, nebo jen zlý?

Příběh Slávky (51): Je můj syn nemocný, nebo jen zlý?

Autor: podle příběhu Slávky Š. napsala Alžběta Morávková, Datum: 30. 7. 2022 0:05

„Těžko se o tom mluví. Mám dva syny a jako každá máma je miluji oba. Jenže u jednoho je to úplně…

Příběh Katky (49:) Matkou proti své vůli

Příběh Katky (49:) Matkou proti své vůli

Autor: podle příběhu čtenářky Kateřiny J. napsala Alžběta Morávková, Datum: 24. 7. 2022 0:05

Vždycky jsem říkala, že studuji proto, abych nebyla závislá na žádném chlapovi. Nechtěla jsem…

Příběh Jany (33): Pes nám zachránil život!

Příběh Jany (33): Pes nám zachránil život!

Autor: podle příběhu Jany V. napsala Jana Hradilová, Datum: 23. 7. 2022 0:05

Některá zvířata mají zvláštní dar. Umí předvídat. Taková varování bychom neměli brát na lehkou váhu…

Příběh Anežky (53): Když zdravý rozum ustoupí fanatismu

Příběh Anežky (53): Když zdravý rozum ustoupí fanatismu

Autor: podle příběhu Anežky B. připravila Alžběta Morávková, Datum: 17. 7. 2022 0:05

Anežka od malička slýchávala, že děti jsou dar. A jejím rodičům „dary“ přibývaly jeden za druhým.…

Tip šéfredaktorky

Příběh Jany (54): Moje dcera dává všechnu lásku jen psům

16. 7. 2022 0:05 autor podle příběhu Jany K. napsala Alžběta Morávková