Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Příběh Alice (53): Asi jsem ve výchově dcery udělala chybu
freepik.com
Příběhy ze života

Příběh Alice (53): Asi jsem ve výchově dcery udělala chybu

datum: 13. 2. 2021 0:05 autor: podle příběhu Alice G. napsala Alžběta Morávková
I přes sebelepší snahu se výchova dětí někdy nepovede. Kombinace genů a vlivu okolí pak nepříjemně překvapí.

Brzy bude půlnoc. Sedím v křesle s knížkou v ruce a dávno už nevnímám děj. Vstala jsem a tiše otevřela dveře do ložnice. Tobiášek spokojeně oddychuje. Půjdu taky spát. Tobík se brzy vzbouzí.

Špatný začátek

Pár měsíců po Lindině narození jsem zůstala úplně sama. Moji rodiče žili na druhém konci republiky a moc zdraví nebyli. Lindu viděli jen dvakrát. Zemřeli rychle za sebou.

Otce Linda neměla. Tedy měla, ale šlo o takový podivný vztah. Znali jsme se pár měsíců. Jakmile se dozvěděl, že jsem těhotná, zmizel z mého bytu i z mého života. Vlastně o něm skoro nic nevím. Jen to, že měl podle svých slov „problémy s policajty“. Ti mě kontaktovali, když po něm bylo vyhlášeno celostátní pátrání. Prý dvě loupežná přepadení benzinek.

Zvládnu to sama!

„Vychovám ji i bez chlapa,“ řekla jsem si. A byla jsem pyšná, jak to zvládám. Dopřála jsem jí všechno, co měly ostatní děti. Samozřejmě za cenu osobních obětí. Ale co by máma neudělala pro dítě?

V obchodě s oblečením jsem moc peněz nedostávala, ale přivydělávala jsem si ještě šitím po večerech. Oficiálně pro jednu firmu a neoficiálně pak jsem šila povlečení, ubrusy, závěsy… prostě to, co lidé potřebovali. Nakonec jsem si založila vlastní firmu a zaměstnávala čtyři švadleny.

Nouzí Linda netrpěla. Mohla jsem jí dopřát to, co ostatní rodiče – a možná i trochu víc. Od první třídy nosila značkové oblečení a měla vždycky ten nejnovější typ iPhonu. Dovolené jsme trávily jen v nejluxusnějších hotelech. Myslela jsem si, že je to tak správné. Vždyť peníze si vydělám, tak si je užijeme!

Bylo jí to málo

Pro Lindu to ale bylo málo. Uvědomila jsem si to, když slavila patnácté narozeniny a vyčetla mi, že jsem pro ni uspořádala „jen“ domácí party, a ne raut v nějaké restauraci. Bez problémů se dostala na gymnázium, jenže ji to tam nebavilo. „Je to vopruz, mami,“ nechala se slyšet.

Po roce začala docházet na soukromou hotelovou školu. Tam byla kupodivu spokojená. Čert vem peníze, pomyslela jsem si a platila docela vysoké školné. Po maturitě se ale do práce nehnala. „Mami, kde to žiješ?“ s despektem se na mě podívala. „Nejdřív musím trochu žít, pak pracovat.“

Všechno jsem platila

Žilo se jí docela dobře. Pronájem bytu i kapesné jsem totiž platila já. Vlastně mě překvapilo, když si po pár měsících našla práci. „Budu recepční v horském hotelu ve Špindlu,“ oznámila mi jednou večer a druhý den odcestovala.

Zaměstnání střídala dost rychle – někde bylo moc práce, jinde zase „divný“ šéf. V mezidobí jsem ji pak živila já.

„Mami, večer ti někoho představím,“ řekla mi tajemně do telefonu. A přivedla domů Daniela. Nevím proč, ale něco mi na něm vadilo. Trochu mi totiž připomínal Lindina otce. Choval se sice mile, ale v očích měl cosi divného.

„Jsem těhotná, mami, já jsem těhotná!“ skákala Linda radostí, když ke mně přišla na návštěvu. – „Co tomu říká Daniel?“ zeptala jsem se. – „No, radost zrovna nemá, ale to víš, chlap…“ – „Ani nevím, co vlastně dělá,“ nadhodila jsem. – „Ale právě teď je nezaměstnaný. Víš, jen na chvíli. V té firmě, kde dělal, s ním zametli, představ si, že mu majitel ani nedal odstupné.“

Syna se zřekla

Pak se narodil Tobiášek. Po dvou měsících od nich odešel Daniel. Jak jsem se dozvěděla, soužití s Lindou nebylo ideální. Dokonce ji i několikrát fyzicky napadl. Jednou k nim jela i policie.

Platila jsem Lindiny účty, Tobiáškovi jsem kupovala všechno, co bylo třeba. Pak mi ho Linda začala často „půjčovat“ na večer, na víkend… „Mami, musím si odpočinout, je to fakt hrozný. Celý den se starat jen o dítě!“

Jednou si pro Tobíka nepřišla. Jen zavolala. „Sorry, mami, ale já chci žít! Je mi sedmadvacet a nechci zůstat mezi plenkami a mlékem.“

Zřekla se syna i u soudu, který mi Tobiáška svěřil do péče. Ještě, že mám prosperující firmu, která mi přináší peníze. Tobík je nádherný dvouletý klučík. Někdy jsem z té péče o něj taky trochu unavená. Ale musím vydržet – a hlavně musím z Tobíka vychovat slušného člověka. Snad se mi to tentokrát podaří.


Čtete rádi skutečné příběhy ze života? Znáte i vy zajímavý příběh, který chcete sdílet s ostatními? Pište na redakce@casjenprome.cz. Za každý zajímavý námět, který zpracujeme a uveřejníme, pošleme knihu jako dárek!

Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!

Další články z rubriky

Příběh babičky Marie: Pohádka o Popelce

Příběh babičky Marie: Pohádka o Popelce

Autor: podle příběhu Marie D. napsala Alžběta Morávková, Datum: 27. 2. 2021 0:05

Babička o svém dětství nikdy moc nemluvila. Když jsme se jí ptali, jen mávla rukou a řekla: „Ale to…

Příběh Blanky (43): Tchyně měla klíče od našeho bytu

Příběh Blanky (43): Tchyně měla klíče od našeho bytu

Autor: podle příběhu Blanky J. napsala Alžběta Morávková, Datum: 21. 2. 2021 0:05

Báječná ženská, kterou moje tchyně zkraje byla, se proměnila ve vlezlou a protivnou osobu. Málem…

Příběh Dany (48): Lásku mi přivedl pes

Příběh Dany (48): Lásku mi přivedl pes

Autor: podle příběhu Dany K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 20. 2. 2021 0:05

„Když mi děti k čtyřicátým narozeninám darovaly psa, netušila jsem, jak moc se tím změní můj život…

Příběh Katky (40): Podivná kamarádka

Příběh Katky (40): Podivná kamarádka

Autor: podle příběhu Katky S. napsala Alžběta Morávková, Datum: 14. 2. 2021 0:05

Dobrá kamarádka je nad zlato. Pomůže, pohlídá děti, můžete se jí svěřit s trápením i radostmi. Ale…

Příběh Ilony (55): Můj syn je narkoman

Příběh Ilony (55): Můj syn je narkoman

Autor: podle příběhu Ilony J. napsala Alžběta Morávková, Datum: 7. 2. 2021 0:05

Jak se tohle mohlo stát v naší úplně normální rodině? Nevím, jestli jsme někde udělali chybu ve…

Příběh Gábiny (46): Všechno, co kartářka předpověděla, se vyplnilo

Příběh Gábiny (46): Všechno, co kartářka předpověděla, se vyplnilo

Autor: podle příběhu Gabriely L. napsala Alžběta Morávková, Datum: 6. 2. 2021 0:05

„Horoskopy, věštění budoucnosti a čtení z karet, to jsem dlouho považovala za někdy menší, jindy…

Příběh Olgy (42): Neodpustil mi, že jsem úspěšnější

Příběh Olgy (42): Neodpustil mi, že jsem úspěšnější

Autor: podle příběhu Olgy H. napsala Alžběta Morávková, Datum: 31. 1. 2021 0:05

Neplánovala jsem to tak. Prostě se to stalo. Byl to příběh jak z červené knihovny. Čerstvá…

Příběh Jany (47): Sestra okrádá naše rodiče

Příběh Jany (47): Sestra okrádá naše rodiče

Autor: podle příběhu Jany R. napsala Alžběta Morávková, Datum: 30. 1. 2021 0:05

V životě mohou nastat situace, kdy se sourozenci odcizí. Třeba i proto, že jeden z nich nehraje…