Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Příběh Alice (53): Asi jsem ve výchově dcery udělala chybu
freepik.com
Příběhy ze života

Příběh Alice (53): Asi jsem ve výchově dcery udělala chybu

datum: 13. 2. 2021 0:05 autor: podle příběhu Alice G. napsala Alžběta Morávková
I přes sebelepší snahu se výchova dětí někdy nepovede. Kombinace genů a vlivu okolí pak nepříjemně překvapí.

Brzy bude půlnoc. Sedím v křesle s knížkou v ruce a dávno už nevnímám děj. Vstala jsem a tiše otevřela dveře do ložnice. Tobiášek spokojeně oddychuje. Půjdu taky spát. Tobík se brzy vzbouzí.

Špatný začátek

Pár měsíců po Lindině narození jsem zůstala úplně sama. Moji rodiče žili na druhém konci republiky a moc zdraví nebyli. Lindu viděli jen dvakrát. Zemřeli rychle za sebou.

Otce Linda neměla. Tedy měla, ale šlo o takový podivný vztah. Znali jsme se pár měsíců. Jakmile se dozvěděl, že jsem těhotná, zmizel z mého bytu i z mého života. Vlastně o něm skoro nic nevím. Jen to, že měl podle svých slov „problémy s policajty“. Ti mě kontaktovali, když po něm bylo vyhlášeno celostátní pátrání. Prý dvě loupežná přepadení benzinek.

Zvládnu to sama!

„Vychovám ji i bez chlapa,“ řekla jsem si. A byla jsem pyšná, jak to zvládám. Dopřála jsem jí všechno, co měly ostatní děti. Samozřejmě za cenu osobních obětí. Ale co by máma neudělala pro dítě?

V obchodě s oblečením jsem moc peněz nedostávala, ale přivydělávala jsem si ještě šitím po večerech. Oficiálně pro jednu firmu a neoficiálně pak jsem šila povlečení, ubrusy, závěsy… prostě to, co lidé potřebovali. Nakonec jsem si založila vlastní firmu a zaměstnávala čtyři švadleny.

Nouzí Linda netrpěla. Mohla jsem jí dopřát to, co ostatní rodiče – a možná i trochu víc. Od první třídy nosila značkové oblečení a měla vždycky ten nejnovější typ iPhonu. Dovolené jsme trávily jen v nejluxusnějších hotelech. Myslela jsem si, že je to tak správné. Vždyť peníze si vydělám, tak si je užijeme!

Bylo jí to málo

Pro Lindu to ale bylo málo. Uvědomila jsem si to, když slavila patnácté narozeniny a vyčetla mi, že jsem pro ni uspořádala „jen“ domácí party, a ne raut v nějaké restauraci. Bez problémů se dostala na gymnázium, jenže ji to tam nebavilo. „Je to vopruz, mami,“ nechala se slyšet.

Po roce začala docházet na soukromou hotelovou školu. Tam byla kupodivu spokojená. Čert vem peníze, pomyslela jsem si a platila docela vysoké školné. Po maturitě se ale do práce nehnala. „Mami, kde to žiješ?“ s despektem se na mě podívala. „Nejdřív musím trochu žít, pak pracovat.“

Všechno jsem platila

Žilo se jí docela dobře. Pronájem bytu i kapesné jsem totiž platila já. Vlastně mě překvapilo, když si po pár měsících našla práci. „Budu recepční v horském hotelu ve Špindlu,“ oznámila mi jednou večer a druhý den odcestovala.

Zaměstnání střídala dost rychle – někde bylo moc práce, jinde zase „divný“ šéf. V mezidobí jsem ji pak živila já.

„Mami, večer ti někoho představím,“ řekla mi tajemně do telefonu. A přivedla domů Daniela. Nevím proč, ale něco mi na něm vadilo. Trochu mi totiž připomínal Lindina otce. Choval se sice mile, ale v očích měl cosi divného.

„Jsem těhotná, mami, já jsem těhotná!“ skákala Linda radostí, když ke mně přišla na návštěvu. – „Co tomu říká Daniel?“ zeptala jsem se. – „No, radost zrovna nemá, ale to víš, chlap…“ – „Ani nevím, co vlastně dělá,“ nadhodila jsem. – „Ale právě teď je nezaměstnaný. Víš, jen na chvíli. V té firmě, kde dělal, s ním zametli, představ si, že mu majitel ani nedal odstupné.“

Syna se zřekla

Pak se narodil Tobiášek. Po dvou měsících od nich odešel Daniel. Jak jsem se dozvěděla, soužití s Lindou nebylo ideální. Dokonce ji i několikrát fyzicky napadl. Jednou k nim jela i policie.

Platila jsem Lindiny účty, Tobiáškovi jsem kupovala všechno, co bylo třeba. Pak mi ho Linda začala často „půjčovat“ na večer, na víkend… „Mami, musím si odpočinout, je to fakt hrozný. Celý den se starat jen o dítě!“

Jednou si pro Tobíka nepřišla. Jen zavolala. „Sorry, mami, ale já chci žít! Je mi sedmadvacet a nechci zůstat mezi plenkami a mlékem.“

Zřekla se syna i u soudu, který mi Tobiáška svěřil do péče. Ještě, že mám prosperující firmu, která mi přináší peníze. Tobík je nádherný dvouletý klučík. Někdy jsem z té péče o něj taky trochu unavená. Ale musím vydržet – a hlavně musím z Tobíka vychovat slušného člověka. Snad se mi to tentokrát podaří.


Čtete rádi skutečné příběhy ze života? Znáte i vy zajímavý příběh, který chcete sdílet s ostatními? Pište na redakce@casjenprome.cz. Za každý zajímavý námět, který zpracujeme a uveřejníme, pošleme knihu jako dárek!

Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!

Další články z rubriky

Příběh Mariany (36): Před svatbou utekl!

Příběh Mariany (36): Před svatbou utekl!

Autor: podle příběhu Mariany L. napsala Alžběta Morávková, Datum: 26. 9. 2021 0:05

V dálce už slyšela zvonit svatební zvony, všechno bylo zajištěné a objednané a termín důležitého…

Příběh Edity (46): Manžel spáchal po rozvodu sebevraždu

Příběh Edity (46): Manžel spáchal po rozvodu sebevraždu

Autor: podle příběhu Edity K. napsala Alžběta Morávková, Datum: 25. 9. 2021 0:05

Mohla jsem tomu zabránit? O tom stále přemýšlí naše čtenářka Edita. Od smrti jejího bývalého…

Příběh Dagmar (56): „Dokonalé“ manželství

Příběh Dagmar (56): „Dokonalé“ manželství

Autor: podle příběhu Dagmar F. napsala Alžběta Morávková, Datum: 18. 9. 2021 0:05

Někdy už mě to věčné předstírání vadí a jsem z něj unavená. Myslím si, že děti to dávno ví. Já si…

Příběh Katky (40): Posedlost uklízením

Příběh Katky (40): Posedlost uklízením

Autor: podle příběhu Kateřiny V. napsala Alžběta Morávková, Datum: 12. 9. 2021 0:05

Určitě znáte nějakou ženu, která neustále doma běhá s prachovkou nebo vysavačem a rovná třásně u…

Příběh Hanky (57): Vlastní hloupostí jsem si zničila manželství

Příběh Hanky (57): Vlastní hloupostí jsem si zničila manželství

Autor: podle příběhu Hany E. napsala Alžběta Morávková, Datum: 11. 9. 2021 0:05

„Za pár měsíců oslavím osmapadesáté narozeniny. Tedy pokud bude s kým,“ začíná své vyprávění Hanka.…

Příběh Terezy (41): Chtěla jsem jen dítě, ne manžela

Příběh Terezy (41): Chtěla jsem jen dítě, ne manžela

Autor: podle příběhu Terezy H. napsala Alžběta Morávková, Datum: 5. 9. 2021 0:05

Věk nikdo nezastaví a s přibývajícími lety klesá možnost najít toho pravého – a hlavně mít děti! To…

Příběh Jany (58): Tu zradu mu nezapomenu!

Příběh Jany (58): Tu zradu mu nezapomenu!

Autor: podle příběhu Jany S. napsala Alžběta Morávková, Datum: 4. 9. 2021 0:05

„Nikdy jsem nebyla žádná úchvatná krasavice. Ani hezká, ani ošklivá, prostě taková úplně normální…

Příběh Milady (64): Tajemství fotografie ve starém albu

Příběh Milady (64): Tajemství fotografie ve starém albu

Autor: podle příběhu Milady C. napsala Alžběta Morávková, Datum: 29. 8. 2021 0:05

Dneska nám to připadá nepravděpodobné, ale ještě za první republiky běžně existovala manželství…

Tip šéfredaktorky

Příběh Katky (40): Posedlost uklízením

12. 9. 2021 0:05 autor podle příběhu Kateřiny V. napsala Alžběta Morávková