Magazín pro ženy, které už vědí, o čem je život
Příběh Aleny (61): Facebooková sestra
freepik.com
Příběhy ze života

Příběh Aleny (61): Facebooková sestra

datum: 22. 11. 2020 0:05 autor: podle příběhu Aleny V. napsala Alžběta Morávková
„Dejte mi s těmi sociálními sítěmi pokoj,“ říkala jsem dětem. „Když už bych chtěla někomu vyprávět o tom, jak jsem pekla koláč s meruňkami, můžu zavolat,“ jedovatě jsem dodávala. „Vidím to u nás v práci, ti mladší mají pořád mobil v ruce a něco řeší. Vždyť by stačilo si zavolat a sejít se.“

Teď na jaře to byly dva roky, co jsem ovdověla. Manžel byl o patnáct let starší a poslední tři roky měl Alzheimera. Nebyl to už žádný život ani pro něj, ani pro mě – a dceru se synem většinou nepoznával. „Ber to tak, že to je vysvobození – pro oba,“ řekla mi po pohřbu Anetka, moje dcera. „Musíš začít znovu žít, máš přece spoustu kamarádek, na které jsi teď neměla v poslední době čas.“

Proklatý Facebook

„Víš, koho jsem našla přes Facebook?“ nadšeně telefonovala letitá kamarádka Iva. „Ivetu! Vzpomínáš si? No, ta, co s námi bydlela na koleji… ne s námi, ale vedle, jak chodila s tím spolužákem Hany…“ V toku slov jsem se pomalu ztrácela. Jedno mi však uvízlo v hlavně – i Iva má ten Facebook, a to před pár lety se doslova „prala“ i s chytrým mobilem.

„Alenko, pořádáme sraz lidí z kruhu,“ volala bývalá spolužačka Marcela. „Představ si, že jsme se skoro všichni dali dohromady přes Facebook. Taky prý tě tam někteří hledali. Řekla jsem, že tě seženu.“

Už v tom jedu i já

Večer jsem si sedla k počítači a pustila se do založení Facebooku. „Dane, můžeš mi poradit?“ naháněla jsem syna. „Potřebuju krok za krokem vysvětlit, jak ten účet správně zabezpečit… aby se mi tam nedívali úplně cizí lidi.“

Tak ze mě okolnosti a snaha nevybočovat udělaly uživatelku sociálních sítí. Po prvních týdnech, kdy jsem nadšeně posílala žádosti o přátelství a další potvrzovala, jsem začala účet používat tak normálně. Fotky toho, co vařím, jsem tam fakt nedávala. Ale našla jsem opravdu spoustu ztracených známých a kamarádů.

Jsem vaše sestra!

„Dobrý den, moje jméno vám asi nic neřekne, ale už spoustu let po vás pátrám,“ přišlo mi jeden večer do messengerových zpráv od pro mě neznámé Jany. Podle fotky o pár let starší žena, která mi byla něčím povědomá. „Asi budete překvapená, ale jsem zřejmě vaše sestra!“

Zatmělo se mi před očima! To musí být nějaký omyl. I když ta podoba, hlavně oči, ty máme stejné. „Moc tomu nerozumím,“ odepsala jsem. „Pokud vím, rodiče měli jen mě.“ – „Váš, nebo přesněji náš otec chodil s mou maminkou předtím, než se oženil,“ pokračovala Jana. „Rozešli se, a on o mé existenci vůbec nevěděl.“

Tatínkův hřích z mládí

A tak jsme s Janou začaly rozplétat klubko rodinné historie. Její matka se provdala, když byl Janě rok. Její manžel Janu adoptoval a dal jí své jméno. Že táta ve skutečnosti není táta, se dozvěděla až po jeho smrti. Matka už bohužel nemohla mít další děti, tak jsme shodou okolností obě zůstaly jedináčky.

Teprve dva roky před smrtí matka Janě prozradila jméno pravého otce. „Byl to pro mě šok,“ psala mi. „Prožila jsem krásné dětství s milujícími rodiči. Biologický otec o mně nevěděl, těžko mu mohu zazlívat, že se o mě nestaral, když mu matka nic neřekla,“ pokračovala. „Spíš mě napadlo, že bych mohla mít nějaké sourozence.“

Ty sociální sítě k něčemu jsou

Jana začala pátrat. Zjistila, že náš společný otec zemřel před deseti roky, a mě pak objevila přes Facebook. Moje děti nad tou historií nechápavě vrtěly hlavou. Jakmile ale uviděly Janinu fotku, uvěřily. Jsme si totiž neuvěřitelně podobné.

Sešly jsme se nejdřív samy a později s našimi rodinami. Zjistily jsme, že máme spoustu společných zájmů.

Můj, tedy náš táta byl hrozně hodný a laskavý člověk. Je mi líto, že se nedozvěděl, že má dceru. Jenže… „Uvědomuješ si, že kdyby věděl o tom, že je moje maminka těhotná, asi by ses nenarodila?“ přemýšlela Jana.

Ano, život by plynul úplně jinak. Úplně jiní lidé by tvořili rodiny a někteří by se nenarodili. Je lepší o tom dál nepřemýšlet. Hlavně, že jsme se našly a že mám na stará kolena prima sestru. Přece jenom ty sociální sítě jsou k něčemu dobré!


Čtete rádi skutečné příběhy ze života? Znáte i vy zajímavý příběh, který chcete sdílet s ostatními? Pište na redakce@casjenprome.cz. Za každý zajímavý námět, který zpracujeme a uveřejníme, pošleme knihu jako dárek!

Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!

Další články z rubriky

Příběh Báry (36): Posedlost hubnutím mě stála zdraví

Příběh Báry (36): Posedlost hubnutím mě stála zdraví

Autor: podle příběhu Barbory J. napsala Alžběta Morávková, Datum: 12. 7. 2025 0:05

Když jsem se na začátku ledna dívala do zrcadla, sevřel mě stejný tíživý pocit, který mě provázel…

Příběh Mariky: Přítel, nebo dcera?

Příběh Mariky: Přítel, nebo dcera?

Autor: podle příběhu Mariky T. napsala Alžběta Morávková, Datum: 6. 7. 2025 0:05

Když jsem se poprvé setkala s Honzou, připadala jsem si zase živá. Sama po rozvodu už druhým rokem,…

Příběh Kláry (40): Kamarádka mi přebrala manžela

Příběh Kláry (40): Kamarádka mi přebrala manžela

Autor: podle příběhu Kláry S. napsala Alžběta Morávková, Datum: 5. 7. 2025 0:05

Dvanáct let. Tak dlouho byl Lukáš součástí Klářina života. Byli spolu od prahu dospělosti, prošli…

Příběh Ivy (52): Můj polský sen – a jeho konec

Příběh Ivy (52): Můj polský sen – a jeho konec

Autor: podle příběhu Ivy W. připravila Alžběta Morávková, Datum: 29. 6. 2025 0:05

Když se řekne devadesátá léta, vybaví se mi hlavně svoboda a obrovský svět, který se po sametové…

Příběh Petry (52): Mám ho vzít zpátky?

Příběh Petry (52): Mám ho vzít zpátky?

Autor: podle příběhu Petry B. napsala Alžběta Morávková, Datum: 28. 6. 2025 0:05

Staré přísloví říká, že nelze dvakrát vstoupit do stejné řeky. Je to pravda, nebo jen okřídlený…

Příběh Terezy (36): Tajemství šumavské hájovny

Příběh Terezy (36): Tajemství šumavské hájovny

Autor: podle příběhu Terezy L. napsala Alžběta Morávková, Datum: 22. 6. 2025 0:05

Byl to víkend, na který jsem se těšila. Já a Jakub, jen my dva, daleko od všeho na Šumavě. Počasí…

Příběh Marie: Odvaha odejít

Příběh Marie: Odvaha odejít

Autor: podle příběhu Marie B. napsala Alžběta Morávková, Datum: 21. 6. 2025 0:05

„Byla zima roku 1953, kdy Marie, mladá žena z malého českého městečka, stála uprostřed svého…

Příběh Martina: Závislost se neptá, mně vzala všechno, až na šanci začít znovu

Příběh Martina: Závislost se neptá, mně vzala všechno, až na šanci začít znovu

Autor: podle příběhu Martina A. připravila Alžběta Morávková, Datum: 9. 6. 2025 0:05

Martin v sobě cítil prázdno, které se snažil zaplnit hazardními hrami. Nikdy by ho ale nenapadlo,…

Tip šéfredaktorky

Vrásky jako suvenýr z dovolené? To nechcete!

2. 7. 2025 0:05 autor Vendula Presserová