Čas jen pro mě

V Americe se neujal

Historie Mezinárodního dne žen je plná kontroverzí. Počátky tohoto svátku jsou v Americe. Uvádělo se, že tento den byl vyhlášen v roce 1907 u příležitosti 50. výročí brutálně potlačeného protestu newyorských textilních dělnic z oděvního a textilního průmyslu.

Tato verze má však háček: Ani protest z roku 1857, ani oslava 50. výročí se možná ve skutečnosti nekonaly. Historické prameny, které se objevily v 80. letech 20. století, totiž naznačují, že mýtus o původu neodpovídá pravdě.

Studená válka, která v 50. letech rozdělila svět, rozdělila i tento svátek. Zatímco socialistické státy, kde byly v kurzu dojičky a jeřábnice, si ho přisvojily, Američané se od něj téměř distancovaly.

Božena Viková–Kunětická (†71): Trochu zapomenutá první česká poslankyně

Evropa ho přijala

První oficiální Národní den žen se uskutečnil 28. února 1909 v New Yorku. Organizátoři, členové Socialistické strany Ameriky, ho zorganizovali v neděli, aby se ho mohly zúčastnit pracující ženy. Na hlavním shromáždění v lyceu Murray Hill promluvila k davu organizátorka Leonora O'Reillyová. V Brooklynu pak spisovatelka Charlotte Perkins Gilmanová řekla shromáždění v kostele Parkside:

„Je pravda, že ženská povinnost se soustřeďuje na domov a mateřství...[ale] domov by měl znamenat celou zemi a neomezovat se na tři nebo čtyři místnosti nebo na město či stát.“

Koncept „dne ženy“ se v Evropě ujal. Dne 19. března 1911 (v den 40. výročí Pařížské komuny), se konal první Mezinárodní den žen, který přilákal na shromáždění po celém světě více než 1 milion lidí. Po vypuknutí první světové války v roce 1914 se většina pokusů o sociální reformy zastavila, ale ženy v pochodech a demonstracích na Mezinárodní den žen pokračovaly.

Bohuslava Kecková (†57): První Češka s lékařským titulem

Socialistické země si ho přivlastnili

Nejdramatičtější byla masová demonstrace vedená ruskou feministkou Alexandrou Kollontajovou, která začala 23. února 1917 (podle ruského gregoriánského kalendáře; podle našeho to bylo 8. března) a která se stala článkem řetězce událostí, jež vedly k abdikaci cara Mikuláše II. a ruské revoluci. Po carově abdikaci se prozatímní vláda vytvořená do doby, než bude zvoleno ústavodárné shromáždění, rozhodla přiznat ženám volební právo.

V roce 1917 vyhlásil Vladimír Lenin Den žen za oficiální sovětský svátek. Později tento svátek přijali také komunisté ve Španělsku a Číně. Až do poloviny 70. let 20. století se Mezinárodní den žen slavil především v socialistických zemích.

Florence Nightingale (†90): „Dáma s lampou“, která položila základy moderního ošetřovatelství

OSN ho uznala až v polovině 70. let

OSN tento svátek oficiálně uznala v roce 1975. 8. březen jako Mezinárodní den žen se do roku 2014 slavil ve více než 100 zemích a ve více než 25 zemích se stal oficiálním svátkem. V průběhu let se mnohé oslavy Mezinárodního dne žen vzdálily politickým kořenům tohoto svátku.

Například v Argentině byl do značné míry zkomercionalizován, v  Číně se navzdory dlouhé historii Mezinárodního dne žen v této zemi sváteční akce zaměřily na módní přehlídky.

Vzhledem k vazbám na socialismus a komunismus možná není překvapivé, že se Mezinárodní den žen ve Spojených státech neuchytil tak jako v jiných zemích. V poslední době však mezinárodní digitální marketingové kampaně tento svátek (v jeho méně politické podobě) navracejí zpět do původní vlasti. Jiné skupiny se snaží tomuto dni vrátit jeho aktivistickou minulost.

V Česku se dnes tento ten připomíná, ale částečně už ho druhou květnovou neděli nahradil Den matek a 14. února pak svátek zamilovaných – Valentýn.

Co prozrazují prodeje květin

Podle prodejců květin po únorovém Valentýnovi a květnovém Dni matek je tradiční březnový Mezinárodní den žen třetím nejdůležitějším svátkem, který pro květinářství představuje obratové žně.

Pro MDŽ zůstává tradiční květinou karafiát, kterých se prodává mnohem víc než růží, které jsou typické na Valentýna a Den matek. Na odbyt jdou také tulipány, jejichž sezóna právě začíná. Firmy ale nejčastěji objednávají čtyřiceticentimetrové růže se silným stonkem a velkým květem, převážně z afrických fair trade farem.

Zdroje informací: history.com a florea.cz