Čas jen pro mě

Valentýn je patronem nejen milenců, ale také epileptiků a včelařů! Údajně měl léčitelské schopnosti a také pěstoval růže. Historické prameny hovoří o dvou nebo třech mužích jménem Valentýn s podobnými biografickými daty i podobnými schopnosti, narozenými přibližně ve stejném období. Jak to tedy s tím Valentýnem je?

Biskup z Terni

Spolehlivých a historicky prokázaných informací je minimum. Podle legendy šlo o katolického kněze, biskupa z Terni. Narodil se údajně v roce 176 v Terni (tehdy Interamna), v časném mládí se obrátil ke křesťanství a už jako velmi mladý (prý mu bylo jen 20 let) byl jmenován biskupem.

Císař Claudius II. zakázal mladým mužům manželství. Podle něj muži, kteří nebyli zatíženi láskou a péčí o rodinu, byli lepší vojáci. Valentýn tajně oddával snoubence proti vůli císaře. Claudius II. ho za to nechal 14. února 269 popravit. Tolik o Valentýnu číslo „jedna“.

Kněz z Říma

V Římě žil kněz Valentýn, který pomocí modliteb k bohu uzdravoval římské vojáky. Ti se z vděčnosti nechávali pokřtít. Když se o tom dozvěděl rétor Kraton, pozval ho, aby vyléčil jeho těžce nemocného syna. Valentýn se za něj modlil a chlapec se zázračně uzdravil. Kraton se pak také dal spolu s celou rodinou a přáteli pokřtít.

Císař Claudius II. zuřil, obvinil Valentýna z nekalých praktik a zavřel ho do vězení, kde čekal na popravu.

V žaláři ho vyhledal soudce Asterius, otec slepé dcery, kterou přivedl s sebou. Valentýn přiložil dlaně na oči nevidomé dívky, modlil se – a děvče najednou začalo vidět. I Asterius, jeho dcera a další členové rodiny byli k nelibosti císaře pokřtěni.

Třetí? Nebo jen jeden?

A ještě pro pořádek: Ten třetí kněz Valentýn žil v římské provincii v Africe také ve 3. století a neví se o něm takřka nic. Což ovšem nevylučuje, že se přestěhoval do Terni nebo do Říma…

Všechny tyto legendy se různě prolínají a proplétají. Podle některých ten „římský“ Valentýn pocházel z Terni, odkud ho nechal povolat do Říma Kraton. Někde se dočteme, že Valentýna neuvěznil Claudius, ale římští senátoři a ti ho také nechali popravit, protože se mj. odmítl vzdát své víry. Roky popravy jsou tři – uvádí se rok 269, 270 či 273, den je však stejný, 14. únor. Po Valentýnově smrti prý jeho žáci přenesli ostatky do Terni.

Svátek zamilovaných

Pravdou je, že 14. únor jako památku na svatého Valentýna stanovil papež Gelasius I. roku 496. Důvod byl prostý – nahradit tím tradiční a v té době velmi oblíbený římský pohanský festival plodnosti Lupercalia. 

Během oslav se prováděly různé obyčeje, které se církvi samozřejmě ani trochu nelíbily. Například závody téměř nahých mužů (oblečených jen do kůže obětovaných koz). Podle dalšího zvyku děti náhodně spárovaly muže a ženy a nové páry spolu musel intimně žít po celý rok, aby splnily rituál plodnosti.

Církev chtěla tyto oslavy nahradit vlastními, proto se svatý Valentýn stal patronem milenců. Odtud zamířil i do dalších zemí, například do Itálie či Anglie. Anglosaské země jsou pak spjaty s výměnou „valentýnek“, milostných přáníček většinou ve stvaru srdce. Ty se pak s rozvojem průmyslové výroby začaly i ve velkém vyrábět a prodávat. Komercionalizace pokračovala ve Spojených státech, kde se díky rozsáhlému marketingu postupně přidávaly další tradice a hlavně dárky – květiny, šperky, čokoláda.

A v této podobě se Valentýn zase dostal k nám!