Čas jen pro mě

Pozůstatky brány

V dubnu 1873 byl Heinrich Schliemann přesvědčen, že konečně dosáhl svého cíle. Na úpatí pahorku Hissarlik v turecké Malé Asii dělníci pracující na archeologických vykopávkách odkryli širokou ulici dlážděnou kamennými deskami.

Vedla k pozůstatkům brány – podle něho Sakajské. Budovu za bránou označil jako Priamův palác.

Williamina Fleming (†54): Služka, která se stala uznávanou astronomkou

Vizionář z chudé rodiny

Kdo byl onen vizionářský nadšenec? Narodil se 6. ledna 1822 do rodiny chudého evangelického kněze v severoněmeckém městě Neubukow. Když mu bylo devět, zemřela matka Luise a sedm sourozenců zůstalo jen s otcem. Pastor Ernst Schliemann začal ze žalu pít. K nelibosti svých nadřízených měl románek se svou služebnou. Aby toho nebylo málo, byl obviněn ze zpronevěry církevních fondů. Peníze, které spořil na vzdělání svých dětí, padly na úhradu škody.

Heinricha poslal otec ke svému bohatšímu bratrovi Friedrichovi. V Neusterlitzu získal chlapec základní vzdělání. Ve čtrnácti se začal učit knihkupcem. Tak se poprvé seznámil s díly starořeckého spisovatele Homéra Illias a Odysea, která popisují trojskou válku a strastiplný návrat hlavního hrdiny do Řecka.

Miguel de Cervantes (†68): Otec Dona Quijota čtyřikrát unikl popravě

Dobrodružná povaha

Klidný knihkupecký život se ale mladému muži s dobrodružnou povahou moc nezamlouval. Vydal se do Hamburku, kde nejprve pracoval na rybím trhu, pak se nechal najmout jako pomocník na loď plující do Venezuely. Daleko se ale nedostal. Loď v polovině prosince 1841 ztroskotala v blízkosti nizozemského pobřeží a Heinrich byl mezi těmi, kterým se podařilo přežít.

Devatenáctiletý mladík si dobře uvědomoval nutnost vzdělání. Přestože byl nepochybně velice inteligentní a později se kromě rodné němčiny domluvil dalšími minimálně třinácti jazyky, které se naučil jako samouk, formální vzdělání mu chybělo. Proto při práci prodavače navštěvoval různé kurzy a přednášky.

Bertha von Suttner (†71): První nositelka Nobelovy ceny za mír pocházela z Prahy

Zdatný obchodník

Schliemann byl také velice schopný obchodník a práce ho v roce 1846 zavála do Ruska. Tam v průběhu krymské války vydělal slušné jmění a v době zlaté horečky zase chytře investoval ve Spojených státech. V Kalifornii si otevřel banku. A začal se věnovat naplňování svého snu – objevit Tróju.

Zatímco v podnikání se mu nesmírně dařilo, osobní život nebyl ideální. Roku 1852 se jeho ženou stala dcera úspěšného petrohradského právníka Jekatěrina Lyžina. Postupně se jim narodily tři děti – Sergej, Natálie a Naděžda. Díky tchánovi se dostal mezi petrohradskou smetánku. Volný čas věnoval studiu novořečtiny a historii starověkého Řecka. U manželky ale pochopení nenašel.

7 zajímavostí o „otci“ telefonu Alexandru Bellovi

Nepovedené ruské manželství

Oba brzy zjistili, že jejich manželství byl omyl. Jekatěrina žila v Petrohradě a Heinrich cestoval po světě. Zkoumal ruiny starověkých měst a chrámů. Snažil se Jekatěrinu přemluvit k přestěhování na jih Evropy, ona ale odmítla. Chtěla, aby jejich děti žily a vzdělávaly se v Rusku.

Do Ruska se vracel tak jednou za dva roky. Pak se nechal jako mimořádný student zapsat na pařížskou Sorbonnu, kde navštěvoval přednášky mj. řecké filozofie a literatury.

Po rozvodu s Jekatěrinou se rozhodl splnit si svůj velký sen – přestal pracovat a dal nemalé peníze do archeologického výzkumu.

Helen Keller (†87): Hluchoslepá žena, která získala titul „bakalář umění“

Řecká svatba

Schliemann usoudil, že nejlepší bude se podruhé oženit, a to s Řekyní. Krásné Sophii Engastromenou bylo teprve sedmnáct a o třicet let staršího ženicha si roku 1869 vzala na přání rodičů, kteří byli zadluženi a pro které sňatek dcery s bohatým mužem znamenal zachování si životního standardu.

V počátcích společného života Sophia často trpěla depresemi a migrénami. Přesto bylo toto manželství šťastné a Sophia Heinricha maximálně podporovala. Měli spolu dvě děti, dceru Andromaché a syna Agamemnona. Schliemann zakoupil dům pro rodinu v Aténách, kam se nastěhovali, ale táhlo ho to ke splnění svého snu. S mladou ženou se v roce 1871 vypravili do turecké malé Asie na místo, kde podle Schliemanna musela stát starověká Trója. V roce 1873 se mu splnil sen – odkryl ruiny města, o kterém se domníval, že je Trója.

Vynálezkyně, které změnily náš život

Vědci jeho nálezy zpochybňovali

Poslední dekáda jeho života nebyla radostná. Archeologové zpochybňovali jeho nálezy, Schliemann měl velké zdravotní potíže – onemocněl malárií, periodicky se opakovaly silné bolesti uší.

Na začátku roku 1890 byl nucený podstoupit operaci ucha na klinice v Berlíně. Přes doporučení lékařů ale krátce po operaci začal opět organizovat vykopávky. Jeho zdravotní stav se ale prudce zhoršil. Na Vánoce přijel za rodinou do Neapole. Bolesti v uchu ho sužovaly, tak se ráno 26. prosince vydal k lékaři. Cestou ale upadl na ulici do bezvědomí. 

James Cook (†50): Každý námořník měl nárok na čtyři a půl litru piva denně

Měl (skoro) pravdu

Protože byl skromně a nenápadně oblečený, v nejbližší nemocnici mu neposkytli pomoc, jen ho položili na tvrdou lavici na chodbě. Teprve přivolaná policie našla v kapse pacienta recept od doktora Cozzolliniho, ten ho pak identifikoval. Už ale bylo pozdě. Heinrich Schliemann zemřel ještě téhož dne v 15.30 na meningitidu.

Pohřben byl 4. ledna 1891 v Aténách. Jeho ostatky jsou umístěny ve speciálně postaveném mauzoleu. I po smrti tak zůstal v blízkosti svých oblíbených starověkých hrdinů.  

Tento amatérský archeolog a historický nadšenec správně vydedukoval místo, kde se Trója rozkládala. Nikdy se ale nedozvěděl, že odkryl vrstvu z konce 3. tisíciletí před naším letopočtem. Ta „pravá“ Troja byla nalezena několik vrstev pod ní. Trvalo to ještě více než sto let. Teprve v srpnu 1993 vědci objevili rozvaliny města z Homérovy doby a připustili, že by mohlo opravdu jít o Tróju.

Zdroje informací: biography.com, history.com, Wikipedia