Čas jen pro mě

Narodila se 6. července 1907 jako Magdalena Carmen Frida Kahlo y Calderón v Coyoacán, v předměstí mexického hlavního města Mexico City. Po otci měla maďarské a židovské kořeny, po matce v jejích žilách kolovala španělská i indiánská krev. Matka Matilda Calderon byla fanatická katolička a k tomu nutila i manžela a čtyři dcery. Otec, fotograf Guillermo Kahlo, byl obdivovatelem Beethovena a Schopenhauera.

V důsledku dětské obrny, kterou Frida v šesti letech prodělala, částečně ochrnula na pravou nohu, která byla navíc tenčí než levá. Musela se proto potýkat s výsměchem dětských vrstevníků, kteří jí posměšně říkali „dřevěná noha“. Handikep však Fridu jen posílil. Uměla překonat bolest, hrála s místními chlapci fotbal, plavala a dokonce i boxovala! Naučila se také svou vadu maskovat oblečením. Nosila dlouhé sukně a pánské obleky.

Chtěla být lékařkou

Je zajímavé, že Frida původně o umělecké dráze vůbec nepřemýšlela. Jejím snem bylo stát se lékařkou. Dokonce začala v patnácti letech studovat speciální zdravotní přípravku. Pak se však její život opět obrátil naruby.

Autobus, kterým se vracela domů, se střetl s tramvají. V tratolišti krve ji našel její údajně první milenec Alejandro. Celé tři týdny byla teprve sedmnáctiletá dívka v bezvědomí. Její otec navzdory prohlášením lékařů, že zranění jsou neslučitelná se životem, na rozdíl od matky, která nikdy nepřišla do nemocnice, od dceřina lůžka téměř nevstal. Při pohledu na nehybné tělo sevřené sádrovým korzetem považoval za vítězství každý nádech a výdech. Těžké poranění páteře přežila. Bylo jí teprve sedmnáct.

Rok byla upoutána na lůžku, podstoupila třicet operací a bolesti se nezbavila po zbytek života. Po návratu z druhého břehu začala malovat. Umění se stalo její terapií. Otec nechal pro milovanou dceru vyrobit speciální podložku, aby mohla malovat vleže. První dokončený obraz nazvala Havárie…

Žabák a princezna

Během studia malířství extravagantní Frida milovala doutníky a alkohol. S jeho pomocí se snažila zapomenout na nesnesitelné bolesti páteře, které ji trvale sužovaly. Koketovala s marxismem a byla dokonce členkou komunistické strany.

Osudným se jí stalo setkání s o dvacet let starším umělcem Diego Riverou, se kterým měla stejný názor na umění i politiku. Přátelé o nich říkali, že jsou jak „žabák a princezna“. Diego byl totiž neobyčejně ošklivý a tlustý, za to nesmírně charismatický. Bouřlivé manželství neustálo časté hádky, Diegovy neustálé nevěry a Fridiny lesbické experimenty. Po deseti letech se rozvedli, aby se později zase dali dohromady.

Jedním z jejích milenců později byl i Lev Trocký, kterému Frida láskyplně říkala „kozlík“ – to pro jeho šedé vlasy a dlouhé vousy. Údajně měla románek i s Vladimírem Majakovským. Přes všechny excesy manželé toužili po společném dítěti. Frida otěhotněla třikrát a třikrát potratila. Byl to následek zdravotních problémů po havárii.

Osud jí vyměřil krátký čas

Zemřela pouhý týden po svých sedmačtyřicátých narozeninách, 13. července 1954, na následky těžkého zápalu plic. Na její přání bylo tělo spáleno a ostatky uloženy v Modrém domě, který sdílela s Diegem. Ten tam později otevřel Muzeum Fridy Kahlo.

Frida si celý život psala zápisky a deníky. Krátce před smrtí napsala:

Doufám, že konec je radostný – a doufám, že se nikdy nevrátím. 

Stále se však vrací prostřednictvím svého umění. Za svůj nepříliš dlouhý život namalovala přes dvě stovky olejomaleb, akvarelů a kreseb. Život umělkyně ožil také na filmovém plátně, kde ji ztvárnila Salma Hayek.