Čas jen pro mě

1. Legenda o zrození Édith Piaf, vlastním jménem Édith Giovanna Gassion, se narodila 19. prosince 1915 v Paříži. Už samotné okolnosti jejího narození nasvědčovaly tomu, že její život nebude obyčejný. Podle jedné z verzí přišla budoucí zpěvačka na svět na schodech u vstupních dveří porodnice. Místo zdravotního personálu se o holčičku postarali dva policisté a pupeční šňůru přestřihla nesterilizovanými nůžkami porodní bába ze sousedství. Jiný zdroj tvrdí, že se Édith narodila klasicky v Tenonské nemocnici pod dohledem zkušeného porodníka.
2. Rozpačitá výchova Matka Anita, potulná cirkusová umělkyně, děvčátko velmi záhy opustila, proto se o něj začala starat babička Emma-Ajša. Otec Louis zase krátce po Édithině narození narukoval do francouzské armády, ze které se navrátil až v roce 1917. „Když se Louis po dvouleté nepřítomnosti vrátil do Paříže, s hrůzou zjistil, že jeho dceři přilévají do dětské láhve červené víno pod záminkou, že ničí mikroby. Navíc byla holčička hrozně vychrtlá a špinavá, v zimě i v létě chodila bosa a byla samá havěť a strup,“ píše se v životopise zpěvačky, která další léta svého útlého dětství strávila u druhé babičky Louise v Normandii. Ani tam ale nebyly podmínky pro její zdravý psychický vývoj zcela ideální. Jelikož Louise pracovala jako kuchařka ve vykřičeném domě, bylo naprosto běžné, že se o Édith staraly tamní prostitutky.
3. Ztráta zraku Ve třech letech údajně oslepla. Zrak jí podle jedné z legend navrátil lékař, který patřil mezi pravidelné návštěvníky nevěstince, ve kterém si Édith hrála. Kromě toho, že jí předepsal kapky, přikázal jí, aby přes oči po dobu několika měsíců nosila pásku. Méně pravděpodobná verze vypráví, že jí od slepoty pomohly modlitby a náboženská pouť, kterou prostitutky za účelem jejího uzdravení podnikly.
4. Tulačka s kořalkou v ruce První pěvecká vystoupení si odbyla na cestách, které podnikala se svým otcem, jenž se pokoušel živit jako akrobat. Spaní v laciných hotelových pokojích a popíjení kořalky bylo pro mladou dívenku denním chlebem. Jelikož ale do svých 15 let, kdy se rozhodla postavit na vlastní nohy, nepoznala nic jiného, byl pro ni takový bohémský způsob života naprosto přirozený. Proto si ani nikdy nekladla vysoké cíle. Když však místo ulic dostala nabídku zpívat v kasárnách a kantýnách pro vojáky, přijala ji s povděkem.
5. Smrt dcery Její první známostí byl mladý poslíček Louis Dupont, se kterým šestnáctiletá Édith zanedlouho po seznámení otěhotněla. Děvčátko, kterému dali jméno Marcelle, bohužel nežilo dlouho. Ve věku 18 měsíců zemřelo na zánět mozkových blan. Tragická událost mileneckou dvojici rozdělila. Smrt dcerky Édith zlomila natolik, že začala ještě více pít a střídat muže více než kdy předtím. „Náhradníka si nesmíš hledat až potom, ale předem. Jinak jsi podvedená ty. Když ho hledáš předem, hlupákem zůstane tvůj bývalý, ještě než je bývalý. A to je zatracený rozdíl!“ říkávala cynicky Édith, pro kterou bylo běžné mít dva amanty naráz.
6. Náhodné setkání Édith byla dítětem ulice. Nejenže na ní vyrostla, ale také se na ní setkala se svou velkou životní šanci, která rozhodla o její budoucnosti. Když jednoho říjnového dne roku 1935 zpívala v luxusní čtvrti poblíž Vítězného oblouku, všiml si ji postarší elegantní muž a podal ji svou vizitku. Stálo na ni jeho jméno – Louis Leplée – a adresa kabaretu „Le Gerny's“, jenž vlastnil. Kromě toho, že ji přemluvil k prvnímu vystoupení, také jí vymyslel pseudonym – „Piaf“ – v překladu do češtiny „vrabčák“. Úspěch se dostavil brzy. Její čarovný hlas a emotivní interpretace písní o lásce, bolesti a touze po životě si brzy podmanily publikum po celé zemi.
7. Protiklady se přitahují Muže svého života potkala Édith roku 1949 v newyorském hotelu. Jmenoval se Marcel Cerdan a živil se jako profesionální boxer. „Hrozně jsem se do ní zamiloval. Na první pohled. Když jsem ji viděl, jak se choulí nad talířem plným jídla, byla tak bezbranná a sálala z ní neuvěřitelná energie. A jak kouřila doutník, bylo to impozantní,“ svěřil se Cerdan svému trenérovi. V době, kdy se do drobné šansoniérky zakoukal, byl boxer trojnásobným otcem od rodiny, k tomu všemu nekuřák, abstinent a velký introvert. I přes tyto zásadní rozdíly to mezi nimi neuvěřitelně zajiskřilo. On kvůli ní začal chodit na koncerty, ona zase nevynechala žádný Marcelův zápas, i když zápasení v ringu z duše nenáviděla. Po půl roce randění si stále ženatý sportovec uvědomil, že je nejvyšší čas nechat se rozvést. „Musím odjet do Paříže. Vyřídím formality kolem rozvodu a za pár týdnů se k tobě, lásko, vrátím,“ řekl Cerdan Piaf. Ani jeden z nich tenkrát nemohl tušit, že se vidí naposledy. Jeho letadlo havarovalo a nikdo z cestujích pád nepřežil. Po tom, co se k ní donesla zpráva o milencově smrti, se Édith psychicky zhroutila.
8. Prokletá nehoda Smutek ze ztráty Marcela se snažila zahánět prací. Všechno úsilí se ale ukázalo marné v okamžik, kdy se velice vážně zranila při automobilové nehodě. Kvůli bolestivému zranění ruky a žeber ji lékaři předepsali morfium. A to byl začátek konce. Od roku 1951 až do své smrti byla s menšími přestávkami neustále pod vlivem omamných látek. „Vydělala jsem si miliony a obchodníci s drogami to dobře věděli. Chodívali ke mě podivné existence. Později už nebylo místa, kam bych se píchla,“ svěřila se Piaf své sekretářce Danielle Borelové, která byla svědkem několika zpěvaččiných pokusů o detoxikační léčbu. „Měla hrůzu z drogy, ale nedokázala se už zastavit,“ nechala se slyšet Danielle.
9. Marlene Dietrich Její velmi dobrou kamarádkou byla Marlene Dietrich. Roku 1952 šla jako svědkyně na Piafinu svatbu se zpěvákem Jacquesem Pillsem. „Byla opravdu svůdná, slibovala všechny možné radosti, a to s neuvěřitelnou intenzitou, jí vlastní. Točila se mi z ní hlava,“ svěřila se Marlene, o které se někdy hovoří i jako o Édithině milence.
10. Zdravotní potíže V roce 1955, čtyři roky po první dávce morfia, se zdravotní stav Édith rapidně zhoršil. Její závislost z opia přešla volně na tvrdý alkohol, dolsin a kortison. Trápil ji žaludek, revmatismus a záněť slinivky. Na sklonku 50. let přibyly na její konto další dvě autonehody. Postupem času nebyla schopna zpívat jinak než opřená o piano – sotva se totiž držela na nohou. Pro hudbu a spokojenost posluchačů ale byla schopná přetrpět i tu největší bolest. „Lidé přicházeli na její koncerty otrávení a ona jejich nálady odejmula proto, aby odcházeli šťastní a s ulehčením,“ zavzpomínal na poslední léta Édithina života její dvorní fotograf. 
11. Poslední láska Rok před smrtí – osudnou se jí stala rakovina jater – se stihla nemocná Piaf provdat za mladého Řeka jménem Théo Sarapo, který se živil jako kadeřník. Když se stal 10. října 1963 vdovcem, zjistil, že po sobě jeho slavná manželka zanechala milionové dluhy. Její bezhlavé utrácení, nemoci a závislosti ji finančně zruinovaly. „Pravda, žila jsem hrozně. Ale zároveň úžasně. Protože jsem milovala. Hlavně život,“ prohlásila jedna z nejslavnějších zpěvaček šansonu.

Další perličky z Édithina života

⇒ Měřila pouhých 147 cm!

⇒ Po smrti Marcela Cerdana se začala věnovat spiritualismu. Pořídila si stolek s kulatou deskou, který používala pro kontakt s jeho duchem.

⇒ V 50. letech pomohla Piaf nastartovat kariéru zpěvákovi Charlesi Aznavourovi, když ho vzala s sebou na turné po Francii a USA.

⇒ Od roku 1951 do roku 1963 měla celkem 4 těžké automobilové nehody, 4 detoxikační kúry, prodělala 2 záchvaty deliria tremens a mnoho dalších onemocnění.

⇒ Mezi její největší hity patří Mon légionnaire, La vie en rose, Hymne à l'amour, Milord a především Non, je ne regrette rien.

⇒ Byla podle ní pojmenována planetka – 3772 Piaf.

⇒ Na její pohřeb v Pére-Lachaise přišlo na 40 tisíc fanoušků.