Čas jen pro mě

Jedna z nejrespektovanějších hrdinek americké občanské války začala kariéru jako učitelka, ale své poslání našla v pomoci zraněným vojákům na bojištích občanské války i mimo ně. Když válka skončila, Clara Barton neúnavně pracovala na identifikaci pohřešovaných a zesnulých vojáků. Její úsilí vyústilo v založení červeného kříže ve Spojených státech.

Rodiče podporovali vzdělávání

Clarissa Barton se narodila 25. prosince 1821 v Oxfordu v Massachusetts jako jedna z pěti dětí. Její otec Stephen, který byl vysloužilý voják a kapitán v záloze, i maminka Sarah podporovali zrušení otroctví. Své děti vedli ke vzdělávání. Malá Clara začala chodit do školy už ve třech letech společně se starším bratrem Stephenem. Brzy vynikala ve čtení i v psaní.

V deseti převzala péči o mladšího bratra Davida, který se zotavoval po těžkém úrazu. Spadl ze střechy stodoly a utrpěl vážná zranění hlavy. Podávala mu předepsané léky a přikládala pijavice (tehdy standardní léčba). Ačkoli lékaři nad chlapcem už zlomili hůl, Clara se nevzdala a David se nakonec zcela uzdravil.

Bojovala za rovnoprávnost žen

Clara byla v dětství plachá a samotářská. Snaha rodičů „vyléčit“ ji tím, že odjede na internátní školu, se nezdařila. S depresemi se vrátila domů. Když si rodiče všimli, jak se věnuje různým mladším bratrancům a sestřenicím, přesvědčili ji, aby se stala učitelkou. Certifikát opravňující k učitelské práci získala už v 17 letech. Učitelská práce ji těšila a naplňovala. Odešla po dvanácti letech, když nový mužský kolega dostal jednou tak vysoký plat než ona.

„Nikdy nesmíte tolik přemýšlet, zda se vám to líbí nebo ne, zda je to snesitelné nebo ne; nikdy nesmíte myslet na nic jiného než na potřebu a na to, jak ji naplnit.“

V roce 1855 radikálně změnila život. Přestěhovala se do Washingtonu a začala pracovat v Americkém patentovém úřadu jako úřednice – za stejnou mzdu jako její mužští kolegové. Administrativa prezidenta Jamese Buchana ženské rovnoprávnosti nefandila a Clara byla po třech letech vyhozena. Teprve po zvolení Abrahama Lincolna začátkem 60. let 19. století se do patentového úřadu vrátila.

Anděl bitevního pole

Tehdy propukla americká občanská válka, někdy se jí také říká válka Jihu proti Severu. V nedokončené budově washingtonského Kapitolu vznikla provizorní nemocnice. A Clara cítila potřebu starat se o zraněné, nosit jim jídlo, oblečení a další nezbytnosti. Psala za vojáky dopisy jejich blízkým, nabízela laskavá slova a útěchu. Celkem pracovala na 16 bojištích a přezdívalo se jí Anděl bitevního pole.

Začala organizovat převozy zdravotního materiálu a potravin do provizorních nemocnic poblíž frontových linií. Bez formálního zdravotnického vzdělání se stala „americkou Florence Nightingale“, zakladatelkou ošetřovatelské péče.

Florence Nightingale (†90): „Dáma s lampou“, která položila základy moderního ošetřovatelství

Clara Barton zaznamenávala osobní údaje vojáků, o které se starala, a vyhledávala jejich rodiny. Její neúnavnou činnost vysoce oceňoval i prezident Lincoln. Na jeho popud pomáhala rodinám najít pohřešované vojáky a informovat o jejich osudu. To samozřejmě nemohla zvládnut sama. Založila tedy Kancelář informací o pohřešovaných mužích americké armády.

Základy červeného kříže

V roce 1869 odjela původně na dovolenou do Evropy. Tam se dozvěděla o existenci Mezinárodního červeného kříže. Po návratu do Ameriky získala politickou podporu, aby Spojené státy uzavřely tzv. Ženevskou úmluvu stanovující pravidla pro péči o nemocné a raněné ve válce. Založila a vedla Americký červený kříž. Soustředila se na pomoc při přírodních katastrofách, což tehdy byly smrtelné povodně v Pensylvánii, ničivé hurikány a přílivové vlny v Texasu.

„Kdybych měla mluvit o válce, nebylo by to proto, abych poukázala na úspěchy dobyvatelských armád, ale neštěstí a bídu, které po nich zůstávají.“

Kritika jejího autoritářského přístupu a špatné hospodaření s finančními prostředky ji nakonec donutily v roce 1904 rezignovat. Okamžitě si našla jinou užitečnou práci a založila Národní asociaci první pomoci, která mj. zajišťovala potřebné léky a zdravotnický materiál policii a hasičům.

Clara se nikdy nevdala a neměla děti. Kdysi se hovořilo o jejím románku s ředitelem Liberálního institutu, kde si po roce 1851 rozšiřovala vzdělání. Jestli je to pravda, nebo pouhá fáma, to už se nikdo nedozví.

Poslední léta svého života strávila ve svém domě v Marylandu, který nějakou dobu sloužil i jako ředitelství Červeného kříže. Tam v roce 1908 napsala autobiografický Příběh mého dětství a tam 12. dubna 1912 zemřela na zápal plic. Bylo jí 90 let.