Čas jen pro mě

Od cirkusu a divadla ke dvoru

Dodnes zůstává záhadou. Byla prostitutkou? Možná. Byla císařovnou, která změnila dějiny? Bezpochyby. Z bahna arény se vyšvihla do purpuru císařského dvora – a stala se legendou, na kterou se dějiny nezapomněly.

Kdo byla byzantská císařovna Theodora?

Theodora se narodila kolem roku 500 v Konstantinopoli. Otec byl krotitel medvědů v městském cirkusu, matka artistka. Po otcově smrti se rodina ocitla na dně a mladá Theodora se vydala cestou, kterou tehdy mnoho chudých dívek znalo – do světa divadla.

Jenže herečky tehdy nebyly slavné hvězdy, ale ženy na okraji společnosti. Divadlo se prolínalo s prostitucí a mladá Theodora se podle dobových zpráv živila i svým tělem.

Slavný historik Prokopios z Kaisareie, který žil v 6. století, ji ve své Tajné historii líčí jako ženu „nezkrotné smyslnosti“ a popisuje ji s otevřenou nenávistí – možná proto, že měla nebývalý vliv na vládu. Moderní historici jeho líčení považují za částečně pomlouvačné, ale nepopírají, že Theodora začínala skutečně jako herečka, tanečnice a pravděpodobně i kurtizána.

Co by vás ještě mohlo zajímat

Marie Antoinetta: Co se stalo s jejími dětmi?

Zakázaná láska

Kolem svých dvaceti let se seznámila s Justiniánem, tehdy ještě jen ambiciózním vojevůdcem a synovcem císaře Justina. On byl o patnáct let starší, hluboce věřící, disciplinovaný, ona inteligentní dívka s jiskrou a ostrým jazykem.

Pro tehdejší společnost to byl skandál. Zákony výslovně zakazovaly sňatek mezi senátorem a bývalou herečkou. Jenže Justinián se nehodlal zákony řídit – nechal je prostě změnit. Roku 527 usedli na trůn společně jako císař a císařovna.

Co by vás ještě mohlo zajímat

Homér: Autor eposů Illias a Odyssea má sedm míst narození

Theodora, žena, která se nebála moci

Theodora nebyla pouhou ozdobou dvora. Spolu s manželem řídila reformy, podílela se na tvorbě zákonů i diplomatických rozhodnutích. V době povstání Nika (532), kdy se Konstantinopol otřásala v plamenech a císař zvažoval útěk, pronesla slavnou větu:

„Purpur je nádherný rubáš smrti.“

Tím Justiniána přiměla zůstat a zachránila tak říši.

Ochránkyně žen a slabých

Paradoxně právě žena s minulostí prostitutky prosazovala zákony chránící ženy. Pod jejím vlivem byl zakázán obchod s dívkami, zpřísněny tresty za znásilnění, vznikly azylové domy pro bývalé prostitutky.

Theodora rovněž podporovala ženské kláštery a hájila právo žen na vlastnictví majetku. V patriarchální společnosti Byzance to byl malý, ale skutečný převrat.

Tip na zajímavou knihu

Mladá a krásná velšská princezna Elen je zaslíbena římskému generálovi Macsenovi. Ten přišel ve čtvrtém století našeho letopočtu se svými vojsky do Walesu hledat spojenectví, které by mu pomohlo zajistit si ještě větší moc. Navzdory varování, že manželství bude možná utrpením, je statečná Elen odhodlána dodržet přání svého královského otce… Když spisovatelka Catrin narazí na milostný příběh dávné velšské princezny a záhadu z doby římské, ještě netuší, jak moc to vše zasáhne i do jejího vlastního osudu. Prastará louka za jejím domem na anglickém venkově jí nedá spát. Slýchá z ní kroky pochodujícího vojska a dokáže odtud nahlížet i do Elenina bohatého života, ztraceného v čase... Současně s náročným psaním historického románu musí sympatická Catrin vyřešit své osobní problémy s láskou. (Vydává nakladatelství Ikar.)

Smrt a nesmrtelnost

Zemřela roku 548, patrně na rakovinu, ve věku necelých padesáti let. Justinián po její smrti neprojevil zájem o jinou ženu a její obraz nechal zvěčnit v mozaice v chrámu San Vitale v Ravenně – dodnes jedné z nejúchvatnějších památek raně byzantského umění.

Theodora tam stojí v purpurovém rouchu, s korunou, v tváři klid i síla. Žena, která se kdysi musela prodávat, zůstala v historii jako symbol moci, odvahy a proměny.

Zdroje informací: britannica.com, ebsco.com a historyhit.com